Milan Michal Harminc

Narodil se v Kulpíne u Petrovce v Bácské župě v Srbsku. V Kulpíne skončil základní školu. Mezi lety 1881 a 1882 studoval na německé škole v Buľkesi, nyní Maglić v Srbsku a v letech 1882–1883 na německé akademii v Novém Sadu. Po absolvování Německé obchodní akademie v Novém Sadu působil u svého otce jako pomocník. Právě zde se naučil rýsovat stavitelské plány. Studoval stavební konstrukce, ohledně nichž začal prezentovat vlastní nápady a řešení.

Později odešel do Budapešti, kde se prosadil jako autodidakt. V roce 1887 vstoupil do Slovenského spolku. Byl jeho aktivním členem. Působil jako knihovník a později i jako předseda, také se staral o spevokol, či divadelní kroužek - všestranně podporoval slovenský život. Díky tomu se blíže seznámil i se slovenskými národním hnutím. Po absolvování vojenské prezenční služby pracoval pro více stavitelů a firmy např.: u Jana N. Bobule, ve firmě Schikedanz a Herzog (1894–1896), také vypomáhal architektovi Kauserovi.

Po nabytí mnoha zkušeností si jako osmadvacetiletý 1. dubna 1897 založil vlastní projekční a stavitelskou kancelář v Budapešti. Měl už na totéž provozní předpoklady a vytvořil si vlastní okruh spolupracovníků. Na začátku se věnoval především projektování obytných a rodinných domů - na Slovensku zejména v Turci a Liptově. V roce 1902 v Liptovském Mikuláši navrhl vilku pro Dr. E. Stodolu v duchu romantického secesního folklorizmu. Navrhl i pár kostelů, administrativních, či kulturních staveb. Zednickou mistrovskou školu ukončil v roce 1904. O čtyři roky později složil stavitelskou zkoušku a získal kvalifikaci a titul stavitele. Ve stejném období poznal ve Vídni Annu Holcovou ze Žiliny, se kterou se i oženil.

V roce 1914 změnil své působiště a přestěhoval se na Slovensko do Liptovského Mikuláše, kde v letech 1916–1918 vlastnil projekční a stavitelskou firmu. Byl přesvědčen, že právě zde se bude soustřeďovat celý slovenský život. V 1920 byl zvolen členem Ústředny všech stavitelských korporaci a v letech 1921 až 1923 působil jako předseda Organizační jednoty stavitelů Slovenska. V tomto období (1922) se přestěhoval do Bratislavy, kde pracoval jako samostatný architekt až do ukončení aktivní projektové činnosti v roce 1951. V 1953 byl jmenován prvním čestným členem Svazu Slovenských architektů. Zemřel jako 94letý 5. července 1964 v Bratislavě.

Patří sem jeho počátky a také činnost před první světovou válkou, když za rakousko-uherské monarchie působil v Budapešti. V tomto období většinou projektoval rodinné domy a vilky, pár menších administrativních i kulturních budov a kostely. Po výtvarné stránce je jeho tvorba ovlivněna romantizujícím pseudohistorizmom. Přešel od používání štukových dekorativních článků na průčelích k skladebných zjasnění a zjednodušení.

Před válkou postavil v Budapešti asi 45 domů.

• Dům Aladár v Budapešti (1897 - 1898) - typický příklad reprezentativního nájemního domu. Jde o volně stojící dvoupatrovou budovu s mansardovou střechou postavenou v konstrukčním a dispozičním trojtraktě. Fasády jsou řešeny rozdílné. Zatímco boční a zadní jsou jednoduché a hladké, uliční fasáda je bohatě zdobená s prvky pseudobarokně historismu.

• Činžovní dům pro A. Bulyovszkého, Budapešť (1899 - 1901);
• Činžovní dům Pála Joanovicsa, Budapešť (1901 - 1902)
• Dům Zimányho, Dolný Kubín (1902);
• Slovenský dům Dr. Stodolu, Liptovský Mikuláš (1902) - vila, jejíž dal romantická vzhled zdrobneného zámku. Tento dojem umocnil dominující věžičkou, kterou vede hlavní vstup přímo do společenských prostor přízemí. Vila byla vsazena do pěkného parkového prostředí. Nacházel se v ní i parkový domek ve folkloristických stylu.
• Dům dr Markoviče, Nové Mesto nad Váhom (1904);
• Činžovní dům pro J. Kellera, Budapešť (1906);
• Dům dr J. Kohouta, Martin (1908);

• Bývalá Slovenská banka v Ružomberku (1901 - 1902)

Jeho cesta k funkcionalistické architektuře vedla všemi projevy architektonické tvorby druhé poloviny 19. století. Právě na stavbě Slovenské banky pokračoval ve své neozdobnej architektuře. Vlastní tvorba je podřízena požadavkům praktického použití, účelnosti a hlavně osvobození od ornamentiky. Tento nový směr, dodatečně nazvaný racionalismus, vyhovoval životním pocitem nové společnosti.

Vzniku banky předcházelo úsilí Josefa Houdka, který patřil k zakladatelům průmyslu a bankovnictví v tomto regionu. Byl spoluzakladatelem a prvním ředitelem Továrny na mechanickou buničinu v Ružomberku, spoluzakladatel České papírny a Ružomberské úvěrového spolku (1879), ze kterého se vyvinula Slovenská banka.

Tato stavba je jednou z nejstarších staveb v Ružomberku a patřila rodině Houdkově. Zde se narodila spisovatelka a překladatelka Bohdana Makovická-Škeltétyová, manželka Jozefa Škultétyho. Dále se zde narodil i politik, publicista a vlastenec Ing. Ivan Houdek. Dům patřil k významným střediskům slovenského národního života.

Dnešní novou funkcí budovy je knihovna. Výhodou této knihovny je hlavně to, že se nachází ve středu města na pěší zóně v tichém prostředí.

• Biskupský palác, Vršac (Jugoslávie, dnes Srbsko) (1903 - 1904) - rezidence srbského pravoslavného biskupa postavena jako jednolodní obdélníkový dvojtrakt. Hlavní průčelí je po výtvarné stránce řešeny v pseudostylu barokního klasicismu. Celá stavba působí tektonicky díky pevnému podkladu - přízemí s vodorovnými spárami, a opticky odlehčenému patru s hladkými stěnami
• Okresní soud, Myjava (1904 - 06);
• Slovenské národní muzeum, Martin (1905 - 08) - jde o tzv. "Staré" muzeum v Martině. Na tuto stavbu byla vypsána soutěž, kterou Harminc vyhrál. Skladba vhodně poukazuje na výstavním-vědecký ráz, studijní a pracovní provoz muzejní činnosti. Dispozičně a výtvarně vyrovnané řešení. V přízemí jsou umístěny pracovní prostory a až na podlaží jsou výstavní prostory. Hlavní průčelí obsahuje prvky klasicizujúcich architektonických článků. Vstup je rámovaný klasicizujúcim portikem.
• Tatra banka, Martin (1910);
• Slovenská hospodářská banka, Trnava (1914- 15);

• Hyne (1902);
• Skalica (1912);

Kostel Panny Marie Růžencové v Černové v Ružomberku.

• • Evangelický kostel Pribylina, ev. (1901 - 02) - jednolodní prostor s polygonálním uzávěrem presbytáře. Poprvé použitý rabice systém pro zavěšenou gotizující klenbu.
  • Veľká Kubrá (1905) - historizující stavba s jednolodní prostorem s půlkruhovou apsidou a věží představěnou na ose hlavní fasády kostela.
  • Černová, r.k. (1906 - 07) - jednolodní gotizujíci[1]
  • Prietrž, ev. (1907) - projektovaný v neohistorickém duchu
  • Balassagyarmat, srbský pravoslavný chrám (1908);
  • Báhoň, r.k. (1914);
  • Liptovská Porúbka, ev. (1915) - projektovaný v neohistorickém duchu

Se začalo v roce 1915, poté co se Harminc přestěhoval na Slovensko. Po politických a společenských změnách, patří Harminc k architektům, kterým se dostává spoustu projekčních možností. Od vlivů budapešťských pseudohistorického a secesních principů se více orientuje na evropskou architekturu, jejíž silným zdrojem bylo Německo, které prezentovalo výtvarné zásady "moderní oficiální monumentalitou".

• Dům Pazzetiho, Liptovský Mikuláš (1916);
• Dům dr M. Mičuru, Bytča (1919);
• Dům dr E. Stodolu Bratislava (1924);
• Dům dr Fabryho, Bratislava (1924 - 25);
• Dům Vágha, Nový Smokovec (1926);
• Vilka Lengyel, Nový Smokovec (1931)
• Dům s obchodem pro J. Fischera, Bratislava, Suché Mýto (1928 - 29)

Sanatorium doktora Szontágha, Nový Smokovec.

Bankovní palác Tatra banky (dnes Ministerstvo kultury ČR) dokončena v roce 1925.

• Tovární budovy (garbiareň) Lacko-Pálka, Liptovský Mikuláš (1915 - 16);
• Palace sanatorium Dr. Szontágha, Nový Smokovec (1917 - 25) - vytvořen jako mohutný blok. Tvoří ho 5-patrový blok se zděnými obvodovými stěnami. Vnitřní pilíře byly ze železobetonu. Zatímco přízemí je řešené jako konstrukční trojtrakt, první až páté patro je vytvořeno jako konst. dvojtrakt. Navázal na nový typ léčebny s tzv. terasovými balkony podle dr. Sarassona. Do areálu patří i jednopatrový hospodářský blok a v roce 1934 byl přistavěn blok pro zaměstnance.
• Tatra banka, Bytča (1919);
• Domy spořitelny a městské domy s ateliéry, Martin (1921 - 22);
• Bankovní palác Tatra banky v Bratislavě (1922 - 25) - pětipatrová budova s uzavřenou dispozicí, mírně pootevřená od druhého podlaží. Fasáda byla bohatě členěná. Kromě banky se v ní nacházelo kino a 4 obytné podlaží.
• Internát VSP, Nitra (1926 - 28);
• Zemědělské muzeum (dnes Slovenské národní muzeum), Bratislava (1925 - 28) - budova stojí na lichoběžníkovém půdorysu, což podmínilo i tvar budovy. Jde o třípatrovou budovu s nástupním malým čelem natočeným v ose malého náměstí před budovou.
  • Hotel Carlton-Savoy (dnes Hotel Radisson SAS Carlton), Bratislava (1928) - přestavba bratislavských pohostinských objektů "U zeleného stromu". Úkolem, kterou Harminc splnil, bylo spojit více obytných staveb do jednoho celku a vhodně je komunikačně propojit a zarovnat do 5-podlažní úrovně. Dispozice celé budovy je hřebínková ve tvaru písmene E.

Školy

• Kráľová nad Váhom (1928);

Kostely

• Teplička nad Váhom, r.k. (1924);
• Evangelický kostel, Východná (1926 - 1927)
• Pliešovce, ev.k. (1928);
• Nový evangelický kostel, Bratislava, ev.k. (1929 - 31);
• Rabča, r.k. (1929);

Zde spadá období od roku 1929, které je značně ovlivněno konstruktivismem a funkcionalismem - jednoduchost masy a její členění. Ale stále jsou viditelné prvky monumentalitou.

• Vila rodiny Lackové, Liptovský Mikuláš (1930);
• Vila Lengyel, Nový Smokovec (1931);
• Dům P. Houbičku, N. Smokovec (1931);
• Dům M. Fulekovej, Prievidza (1945);
• Slovenská bouda stavitele Doležala, Skalica (1946);
• Domy sídliště Oravská - vesnice pro vysídlence, Trnava (1941, nerealizované) - stavby seřazeny v symetrických řadách. Osu tvoří ulice sídliště.

• Domů pěveckého spolku Slovenských učitelů, Trenčianske Teplice (1930);
• Pavilon infekční nemocnice, Žilina (1930);
• Lékárna, Nový Smokovec (1930) - budova postavená pro lékárníka PhMr. Samuela Búľovského. Momentálně nese jméno Villa Gerlach.
• Dostavba kina a hotelu Reduta, Poprad (1931);
• Nová budova SNM, Martin (1931);
• Okresní úřad, Poprad (1931);
• Pavilon porodnice, Martin (1931 - 38);
• Lázeňský komplex, Trenčianske Teplice (1. cena v soutěži, nerealizovaného, 1934);
• Palace Sanatorium, Nový Smokovec (1934) - 5-patrový trojtrakt s rovnou střechou. Použitý ocelový skelet.
• Dům Slovenské ligy s kinem a pasáží, Bratislava (1934 - 36) - komplex s ocelovou kostrou, který má tři části: 4-patrové, paralelní 5- patrové a příčný trak - pasáž. V přízemích budov a v pasáži jsou umístěny obchodní prostory. Na prvním administrativa a zbytek tvoří byty.
• Lázeňský dům, Lúčky (1934 - 48); Obecní dům a Hasičský dům, Uh. Ves (1937);
• Starobinec, Holíč (1935)
• Rolnická vzájemná pokladna, Trnava (1937);
• Administrativní budovy, Spišská Nová Ves (1938 - 1940) - komplex dvou nárožních budov.
• Sirotčinec, Holíč (1940)
• Nemocnice Milosrdných bratří, Skalica (1941 - 44 a 1947);
• Sanatorium tbc, Nová Polianka (projekt 1941, realizace 1947 - 52) - poslední realizovaný projekt

• Krásna Hôrka nad Hornádom (1936);
• Poprad (1930);
• Radošovce (1930);
• Rača, Selice (1931);
• Vráble (1932);
• Banka, Nitra (1932 - 33);

Římskokatolický kostel v Novoti

• Urmince, r.k. (1931);
• Zuberec, r.k. (1933);
• Velký Grob, ev. (1934);
• Šulekovo, r.k. (1934 - 35);
• Trakovice, r.k. (1934 - 35);
• Držkovce, r.k. (1935);
• Krásná nad Hornádom, r.k. (1935);
• Žilina, ev. (1935 - 36);
• Senica, r.k. (1938);
• Púchov, r.k. (1939); Novoť, r.k. (1940);
• Lamač, r.k. (1947);
• Mauzoleum rodiny Kuffnerovcov, Sládkovičovo (1926)

Harminc projektoval výlučně budovy až na pár výjimek. Patří mezi ně ikonostasy v srbském pravoslavném chrámu, několik oltářů v ostatních kostelech a dvě mauzolea: mauzoleum Petra Luppi a dr. Milana Mandica v Pomázi u Budapešti.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milan Michal Harminc na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Milan Michal Harminc na Wikimedia Commons