Báhoň

Nejstarší písemná zmínka o obci (villa Bahun) pochází sice až z roku 1244, počátky osídlení však sahají až do mladší doby kamenné, což dokazují nálezy neolitického sídliště – volutové a lengyelské kultury římsko-barbarského a slovanského sídliště a pohřebiště z doby velkomoravské. Od poloviny 10. až do 13. století byla obec královským majetkem patřícím k bratislavskému hradu. Poté prošla rukama několika majitelů. Od roku 1580 držela Báhoň po dobu více než tři sta let zemanská rodina Jezernických, jejíž příslušníci se stali patrony zdejší farnosti.

V polovině 16. století byla Báhoň dvojjazyčnou německo-slovenskou obcí s převahou německy mluvícího obyvatelstva. Koncem století se zde usadili i chorvatští osadníci. V roce 1845 život v obci příznivě ovlivnilo vybudování koněspřežné dráhy z Bratislavy do Trnavy. Po 1. světové válce se začala rozvíjet činnost různých spolků, zejména divadelních ochotníků a sportovních klubů. V bývalém zámku Jezernických byl v roce 1930 zřízen Kaplického ústav pro slepce, který v podstatě slouží stejnému účelu dodnes.

Zdejší římskokatolický kostel sv. Františka z Assisi postavil v letech 1914–1921 architekt Milan Michal Harminc. V obci se dochovaly dvě kapličky, tři sakrální sochy a dva kříže z roku 1874 a 1906. Na návsi je pomník padlým v první a druhé světové válce.