Mikalojus Konstantinas Čiurlionis

Čiurlionis je dnes světově proslulý především jako malíř. Je však také zakladatelskou osobností litevské národní vážné hudby. Mezi hlavní jeho hudební díla patří dvě symfonické básně: „Miške“ (V lese) a „Jūra“ (Moře). Dále symfonická předehra „Kęstutis“, Smyčcový kvartet, kantata „De profundis“, fuga „Kyrie“, „Agnus dei“, „Sanctus“, „Neliūskime“ (Nebuďme smutní), „Lapas pageltęs nukrinta“ (Zežloutlý list opadává), kolem 200 děl pro klavír, kolem 40 harmonizovaných litevských národních písní a j. Čiurlionisovy nejoriginálnější kompozice jsou věnovány klavíru. Patří mezi ně tzv. "ostinátní preludia", v podstatě malé passacaglie, harmonicky vycházející z inovací hudebních impresionistů, ale tendující směrem k harmonii Skrjabinově a k expresionismu. M. K. Čiurlionis napsal kolem 350 různých hudebních děl (část z tohoto počtu jsou nedokončené skladby). Opusovaných děl je pouze 34 - posledním dílem je proslulá Fuga op.34, která ve svém tématu předjímá dodekafonii.

Čiurlionis byl synestetikem. Mezi jeho hudbou a jeho obrazy je hluboká souvislost – jak v námětech, tak v samotné tektonice a struktuře děl. Přímé vyjádření synestezie nalezneme v tématech řady malířských cyklů s názvy hudebních forem (Sonáty, symfonie). Naopak v jeho skladbách jsou patrné aluze na vizuální vjemy (Moře). Čiurlionisovy obrazy – nejčastěji akvarely a pastely – přejímají mnohé z japonského umění, mísí však postupy dálného východu s ryze baltskou atmosférou a mýty. Čiurlionis je nejsnáze zařaditelný do proudu symbolismu. Bývá považován za jednoho z dosud neobjevených zakladatelů abstrakce v malířství. Důvodem pro ignoraci jeho jména ve světových slovnících umění je pravděpodobně omezená přítomnost jeho děl na světových výstavách: téměř všechny Čiurlionisovy důležité malířské práce jsou soustředěny v jeho muzeu v litevském Kaunasu.

• 
  I
• 
  II
• 
  III
• 
  IV
• 
  V
• 
  VI
• 
  VII
• 
  VIII
• 
  IX
• 
  X
• 
  XI
• 
  XII
• 
  XIII

• 
  Allegro
• 
  Andante
• 
  Scherzo
• 
  Finale

• 
  Allegro
• 
  Andante
• 
  Scherzo
• 
  Finale

• 
  Allegro
• 
  Andante
• 
  Scherzo
• 
  Finale

• 
  Allegro
• 
  Andante
• 
  Finále

U "Finále" si všimněte iniciál M. K. Č. z pěny. Autor se tím vyznává o své naději nehledě na kruté nebezpečí.

• 
  Allegro
• 
  Scherzo

• 
  Allegro
• 
  Andante

• 
  Člun. Mraky.
• 
  Minulost
• 
  Žemaitská Boží muka(Kříže)
• 
  Pohádka (báje) králů (1908–1909)
• 
  Klid (1904–1905)
• 
  Z cyklu Preludie a Fugy. Anděl. Preludie.

Dne 13. prosince 1925 zásluhou Paula Galaunėho byla v Kaunasu otevřena Čiurlioniova galerie. 1. listopadu 1936 byla galerie přenesena do Muzea dějin Kaunasu a muzea umění M. K. Čiurlionise. Až do roku 1940 se jmenovalo Muzeum kultury Vytautase Velikého, od roku 1997 Národní muzeum umění M. K. Čiurlionise v Kaunasu. Nyní je v něm uložena a popularizována nejen největší sbírka jeho děl, ale i profesionální a lidové umění Litevců i jiných národů. Roku 1957 Litevci v Chicagu založili Galerii Čiurlionisova umění, ve které jsou pořádány výstavy litevských umělců a shromažďována tvorba litevských emigrantů. Roku 1963 bylo v Druskininkách otevřeno Památkové muzeum M. K. Čiurlionise a byl mu zde odhalen pomník. Roku 1964 litevští alpinisté, pod vedením Romualda Augūna, jako první zdolali 5794 m vysoký vrchol v Pamíru (na území Tádžikistánu), který je po něm nyní nazván Čiurlioniův vrchol. Roku 1975 krymský astrofyzik Nikolaj Černych objevil novou planetku o průměru 3 kilometry a pojmenoval ji 2420 Čiurlionis.

Jméno hudebníka a umělce po světě šíří také smyčcový kvartet M. K. Čiurlionise, založený roku 1965. Od roku 1995 jeho jméno nese i Hudební škola v Druskininkách.