Michele Sanmicheli

Sanmicheli se učil v Římě u Donata Bramanteho, a byl v Bramantem podporován v tvorbě. Ale také stavby o 15 let mladšího architekta Giulia Romana na něj měly silný vliv, a to zejména jeho rané mistrovské dílo v Mantově, Palazzo del Te. Brzy vstoupil do služeb papežů a pracoval pro ně delší dobu. V roce 1528 vstoupil do služeb republiky benátské, rozšířil a vylepšil téměř všechna její opevnění a nechal poprvé opevnit Lido (1535-1549). Ve Veroně opatřil dávné městské hradby impozantními branami včetně Porta Nuova. Tam také postavil paláce Bevilacqua a Pompei, v Benátkách Palazzo Grimani. Kostel Madonna di Campagna ve Veroně, jehož plán navrhl, byl vystavěn až po jeho smrti, stejně jako méně známá pevnost sv. Ondřeje (San Andrea) u vstupu do přístavu v Benátkách.

Sanmicheliho budovy ovlivnily monumentální manýristický klasicismus veronských paláců s hrubou bosáží v přízemí a dalšími manýristickými prvky, jež stavbám dodávají mohutnost a plasticitu. Své domovské město Sanmicheli svou činností změnil od základů.

Datování mnoha budov se v literatuře neshoduje.

• Cappella Petrucci pod San Domenicem (1516-24, Orvieto)
• Pevnost Candia (1523, Iraklio, Kréta)
• Cappella Pellegrini na San Domenico (1528-1538, Verona)
• Palazzo Canossa (po roce 1527, Verona)
• Hradby Chanie, s několika baštami (1536, Chania, Kréta)
• Porta Nuova (1533-1540, Verona)
• Palazzo Bevilacqua (po roce 1534, Verona)
• Palazzo Pompei (po roce 1535, Verona)
• Pevnost Rethymno (1540, Rethymno, Kréta)
• Villa Brenzone (1541-1550, Punta San Vigilio)
• Porta San Zeno (1542, Verona)
• Porta Terraferma (1543, Zadar v Chorvatsku)
• Porta Palio (1550-57, Verona)
• Palazzo Grimani (1556, Benátky)
• Madonna di Campagna (po 1559, Verona)
• Opevnění v Brescii, Bergamu, Benátkách (na ostrově Sant'Andrea), Zadaru a na ostrovech Kréta a Korfu

• 
  Palazzo Canossa
• 
  Palazzo Bevilacqua
• 
  Palazzo Pompei

• Howard Burns (Hrsg.): Michele Sanmicheli. Architettura linguaggio e cultura artistica nel Cinquecento. Electa, Mailand 1995, ISBN 88-435-5420-4.
• Eva Hermanek: Die Veroneser Palastbauten des Michele Sanmicheli. Erlangen 1984 (Dissertation).
• Lionello Puppi (Hrsg.): Michele Sanmicheli architetto. Caliban, Rom 1986.
• Stefan Schweizer: Zwischen Repräsentation und Funktion. Die Stadttore der Renaissance in Italien (Veröffentlichungen des Max-Planck-Instituts für Geschichte 184). Verlag Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 2002, ISBN 3-525-35180-1, S. 236–327.
• Ottův slovník naučný, heslo Sanmicheli. Sv. 22, str. 608

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Michele Sanmicheli na Wikimedia Commons
• Životopis Sanmicheliho (anglicky)
• Michele Sanmicheli (italsky)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michele Sanmicheli na německé Wikipedii.