Michal Kraus (1930)
Michal Kraus (Michael J. Kraus) (28. června 1930, Náchod [p 1] – 17. prosince 2018, Needham (Boston), Massachusetts, USA)[3] byl českoamerický architekt, autor vzpomínkové literatury a několika knížek určených dětem.[1]
Michal Kraus | |
---|---|
Jiná jména | Michael J. Kraus |
Narození | 28. června 1930[1] Náchod, [p 1] Československo |
Úmrtí | 7. prosince 2018 (ve věku 88 let) Needham (Boston), Massachusetts, Spojené státy americké |
Vzdělání | maturita, vysoká škola |
Povolání | architekt |
Zaměstnavatel | Stubbins Associates (později Jacobs) |
Choť | Ilana (rozená Eppensteinová)[2] |
Děti | Dana, Tamara |
Rodiče | otec: Karel Kraus (8. 5. 1891 – 11. 7. 1944); matka: Lotte (Lola) (rozená Goldschmidová) (26. 3. 1898 – 8. 1. 1945)[2] |
Příbuzní | dědeček: Josef Kraus; babička: Wilhelmina (rozená Franková); dědeček: Max Michael Goldschmid; babička: Matilda (rozená Neumannová).[2] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život
Rodinné zázemí a škola (1930–1942)
Michal Kraus přišel na svět 28. června 1930 jako jediný potomek manželů Krausových v trutnovské porodnici,[3] ale oficiálním místem jeho narození byl Náchod. [p 1] Narodil se do židovské rodiny.[2] Otcem Michala Krause byl náchodský praktický lékař (a specialista na kožní nemoci[2]) Karel Kraus[3] (8. května 1891 – 11. července 1944), syn náchodského obchodníka s textilem Josefa Krause[3] a jeho druhé manželky Wilhelminy (rozené Frankové).[2] Jeho otec Karel Kraus vystudoval (v letech 1901 až 1908) německé benediktinské gymnázium v Broumově a v roce 1910 získal lékařský diplom na univerzitě ve Vídni.[2] Matkou Michala Krause byla Lotte (Lola) (rozená Goldschmidová)[3] (26. března 1898 – 8. ledna 1945), dcera náchodského obchodníka Maxe Michaela Goldschmida a Matildy (rozené Neumannové).[2] Dne 14. března 1928 oddal jeho rodiče v Náchodě český rabín dr. Gustav Sicher.[2] V září roku 1936 nastoupil Michal Kraus do 1. třídy Obecné školy chlapecké T. G. Masaryka v Náchodě.[2] Podepsání Mnichovské dohody jej zastihlo na podzim roku 1938 jako žáka 3. třídy a po nastolení protektorátu si před prázdninami roku 1939 přinesl domů na posledním svém vysvědčení samé výborné.[2] Postupné zavádění norimberských zákonů už mu neumožnilo pokračovat dále ve školní docházce, jeho otec mohl léčit výlučně jen židovské pacienty.[2] [p 2] Opatření proti židům se postupem doby víc a víc stupňovala [p 3] V Náchodě a dalších obcích byl 5. června 1941 proveden soupis všech zde žijících Židů (základ pro následnou deportaci do ghett a koncentračních táborů).[2] Otcův bratr Arnold a jeho manželka Bianka (Bianca) Krausová se museli vystěhovat ze svého bydliště a v prosinci roku 1941 našli dočasné útočiště ve vile Krausových, ale již v květnu 1942 museli Krausovi svůj dům opustit a přestěhovat se do jedné místnosti bez vody v náchodské Židovské ulici.[2] Dne 14. prosince 1942 začal hromadný odsun židovského obyvatelstva z Náchodska a do transportu „Ch“ do terezínského ghetta byli k tomuto datu zařazeni i Krausovi.[2]
Terezín (1942–1943)
Z náchodského nádraží bylo 14. prosince 1942 deportováno do terezínského ghetta asi 250 osob.[2] Na první zastávce v Hradci Králové jim bylo odebráno zlato, stříbro, cenné předměty a peníze a každá z transportovaných osob obdržela číslo, které si musela pověsit kolem krku.[2] (Michal Kraus měl číslo „Ch 320“.[2]) Zastávka v Hradci Králové trvala dva dny a poté vlak pokračoval přes Prahu do Terezína.[2] Z bohušovického nádraží následoval hodinový pochod do ghetta.[2] Michal Kraus v Terezíně žil nejprve společně s matkou v domě „L-425“, následně pak v Hannoverských kasárnách v domově pro chlapce, později se přestěhoval do „Q-609“.[2] První číslo časopisu „Kamarád“, jehož redaktorem byl Ivan Polák z Náchoda, vyšlo 29. října 1943 a Michal Kraus v něm začal uveřejňovat na pokračování svůj román „Poklad Ralpha Langdona“.[2] Jeho činnost byla ale přerušena 14. prosince 1943, kdy byli Krausovi transportem „Dr“ deportováni z terezínského ghetta do rodinného tábora v Osvětimi II Birkenau.[2] [p 4]
Birkenau (1943–1945)
Dne 17. prosince 1943 o půl dvanácté v noci dorazil vlak na místo určení (Birkenau).[2] V rodinném táboře BIIb byli lidé jak ze starého transportu z Terezína (ze září 1943) tak i z prosincového, jímž dorazil i Michal Kraus.[2] Setkal se zde i s vedoucím mládeže Fredy Hirschem (ten přijel z Terezína se zářijovým transportem), který již v Terezíně (a stejně i zde v Birkenau) vymohl pro děti mnoho úlev a umožnil jim provozovat sport i jiné činnosti.[2] Michal Kraus již od února 1944 chodil na celé dny pracovat (bylo mu třináct a půl roku).[2] Dne 7. března 1944 bylo mnoho osob ze zářijového transportu přemístěno do karanténního tábora BIIa (a následujícího dne 8. března 1944 usmrceno v plynových komorách).[2] S nimi zahynul i Fredy Hirsch.[2] (Obdobným způsobem končily všechny transporty, které přijížděly do Birkenau, z Polska, Itálie, Maďarska a z jiných států obsazených Němci.[2]) Michal Kraus byl spolu s dalšími 88 chlapci vybrán na práci poslíčků při likvidaci tzv. rodinného tábora v Osvětimi II dne 6. června 1944. [p 5] S přibližující se frontou zahájili Němci evakuaci koncentračního tábora Osvětim a Michal Kraus byl zařazen dne 18. ledna 1945 do transportu smrti. Tehdy absolvoval třídenní 90 km dlouhý pochod smrti k železniční zastávce v Loslau (dnes Wodzisław Śląski) a následně přežil čtyřdenní cestu vlakem v otevřených vagonech v mrazu, bez jídla a teplého oblečení do koncentračního tábora Mauthausen.[2]
Mauthausen a Zeltlager (1945)
Po necelých dvou měsících pobytu v Mauthausenu (od února 1945 do dubna 1945) byl Michal Kraus z tábora „2“ poslán do pobočného tábora v Melku, ale koncem dubna 1945 byl opět vrácen do Mauthausenu (do tábora „3“), odkud byl posléze přemístěn do tzv. „Zeltlageru“ (přezdívaného „tábora mrtvých“), kde s ostatními vězněnými prožil deset dní o hladu, zimě, bez pokrývek v barácích s hliněnou podlahou obklopených kalužemi vody.[2] Dne 28. dubna 1945 se dostal do třídenního 60 kilometrového pochodu smrti z Mauthausenu do pobočného tábora v Gunskirchenu, kde se ve dnech 5. května až 6. května 1945 dočkal osvobození americkou armádou.[2]
Po druhé světové válce (1945–1948)
Michal Kraus druhou světovou válku přežil, ale jak oba jeho rodiče, tak i většina jeho příbuzných nikoliv.[3] Po skončení druhé světové války si svoje čerstvé zážitky doplnil do deníku, který si během věznění vedl a který neplánoval „nikdy“ zveřejnit (viz dále).[2] Po osvobození Československa se musel nejprve léčit ve vojenské nemocnici v Hörschingu u Lince, protože v zajetí onemocněl tyfem.[2] V červnu 1945 se vydal na cestu domů přes Linec, Melk, Vídeňské Nové Město a odtud pěšky asi 100 km do Bratislavy.[2] Vlakem do Prahy dorazil přesně na den svých patnáctých narozenin tj. 28. června 1945, ale svoji první noc v hlavním městě strávil (jako bezprizorní) pod stolem na Masarykově nádraží.[2] Druhý den se dozvěděl, že ani jeho otec a ani jeho matka nežijí a jako sirotka bez jakýchkoliv finančních prostředků, majetku, příbuzných a bez možnosti vrátit se domů se jej ujal Přemysl Pitter, jenž Michala další den dovezl do ozdravovny v Kamenici u Prahy (a později do Štiřína).[2] Na studia se začal Michal připravovat v srpnu 1945 poté, co našel útočiště v České Skalici u Věry Lövenbachové.[2] Nakonec zakotvil v Náchodě, kde se patnáctiletého hocha ujala rodina Rudolfa Becka a jeho ženy Vilmy Beckové.[3] U Beckových žil od září 1945 do jara 1948.[2] Náchodské gymnázium studoval Michal Kraus až do jara 1948, ale ještě před maturitou díky americké židovské organizaci Joint Distribution Committee (JDC) jako sirotek v létě roku 1948 emigroval do Kanady.[3]
V emigraci (1948–2018)
V Kanadě dokončil středoškolská studia a navázal na ně (od září 1949) studiem architektury na McGillově univerzitě v Montrealu.[3] V září roku 1951 se přestěhoval do domu svého bratrance Františka Krause v americkém New Jersey, pokračoval ve studiu v New Yorku na Kolumbijské univerzitě[3] a po absolutoriu v roce 1955 pracoval jako architekt.[2] Studijní cestou po Evropě (od září 1957 do června 1958) načerpal odbornou praxi v oboru architektura.[2] Jako architekt pak dále pracoval (od října 1959 do dubna 1964) v Londýně a poté v Ženevě.[2] Tady se seznámil se svojí budoucí manželkou (sňatek v květnu 1963 v Tel Avivu, svatební cesta do Prahy a do Náchoda) – studentkou medicíny Ilanou Eppensteinovou.[2] V roce 1964 se manželé Krausovi přistěhovali do New Yorku, kde se jim narodila dcera Dana.[2] Po roce 1967 žili nejprve v městě Brookline (Massachusetts) nedaleko Bostonu[3] a narodila se jim druhá dcera Tamara.[2] Michal Kraus pracoval dlouhá léta v architektonické společnosti Stubbins Associates (později Jacobs) a to až do roku 2014, kdy dovršil 84 let věku.[3] Michal Kraus byl dědečkem jednoho vnoučka a třech vnuček (žijí ve Vermontu a v Kalifornii).[3] Na svých cestách do Evropy (manželé Krausovi rádi cestovali) nezapomínal zavítat do Náchoda.[3] Za podpory náchodského muzea a přátel vydal v roce 2012 knižně svoje zážitky z nacistických koncentračních táborů z druhé světové války pod názvem Deník 1942-1945 [p 6] (v anglickém překladu vyšla kniha pod názvem Drawing the Holocaust, protože obsahuje i Krausovy dětské kresby; dílo bylo přeloženo do několika jazyků).[3] Michal Kraus zemřel 7. prosince 2018 v Needhamu (Boston, Massachusetts, USA).
Publikační činnost
- Kraus, Michal a Čtvrtečková, Alena, ed. Deník 1942-5: (zápisky patnáctiletého Míši Krause, který přežil holocaust). Vydání 1. Kroměříž: Kvartus Media, Náchod: Regionální muzeum, 2012. 112 stran. ISBN 978-80-904916-2-5.
- Kraus, Michal. Drawing the Holocaust: a teenager's memory of Terezín, Birkenau, and Mauthausen. Cincinnati: Hebrew Union College Press, 2016, ©2016. 128 stran. ISBN 978-0-8229-4455-3.
- Kraus, Michal. Dědovy říkanky: Zvířátka. 1. vydání. Praha: Fragment, 2013. 55 stran. edice: Dědovy říkanky. ISBN 978-80-253-1907-9.
- Kraus, Michal. Dědovy říkanky: Roční období. 1. vydání. Praha: Fragment, 2014. 53 stran. edice: Dědovy říkanky. ISBN 978-80-253-1906-2.
Odkazy
Poznámky
- Zdroj[3] uvádí jako místo narození Michala Krause Trutnov, zdroj[1] uvádí Náchod, stejně jako podrobný životopisný zdroj,[2] jenž uvádí jak Trutnov (skutečné fyzické místo narození) tak rovněž i Náchod.[2]
- Vyloučení Židů z protektorátních škol: ministerstvo školství v Protektorátu Čechy a Morava vydalo v roce 1940 dekret, který zakazoval židovským dětem od školního roku 1940/1941 nastoupit do českých veřejných či soukromých škol a ti, kteří již chodili do školy, byli z ní vyloučeni. Po roce 1942 bylo židovským dětem zakázáno navštěvovat i židovské školy a kurzy organizované židovskou komunitou.[4]
- Protižidovské zákony v Protektorátu Čechy a Morava: Po německé okupaci Čech a Moravy byla postupně zaváděna protižidovská legislativa. Tato legislativa měla právní oporu v Norimberských zákonech. Norimberské zákony byly rozšířeny také do zemí Německem okupovaných, v Protektorátu Čechy a Morava byly principy zakotvené v těchto zákonech poprvé použity v Nařízení Říšského protektora v Čechách a na Moravě o židovském majetku ze dne 21. června 1939. Židé nesměli chodit na veřejná místa, tj. parky, divadla, kina, koupaliště atd. Byli vyloučeni ze všech profesních asociací a nemohli být veřejnosti sloužící osoby. Nesměli navštěvovat německé a české školy, později jim byly zakázány i soukromé hodiny. Židé nesměli opouštět svá obydlí po 20. hodině. Mohli nakupovat jen mezi 15. - 17. hodinou. Mohli cestovat jen v oddělených částech prostředků veřejné dopravy. Byly jim zkonfiskovány telefony a rádia. Bez povolení se nesměli přestěhovat. Od roku 1941 museli nosit žlutou hvězdu.[4]
- Při likvidaci transportu „Dm“ a „Dl“ (ze září roku 1943) zahynuli v plynové komoře v Osvětimi II dne 8. března 1944 blízcí příbuzní Michala Krause (Bianca Krausová, Rudolf Kraus s manželkou Eliškou a synem Bedřichem, Alice Schwabacherová a Mariana Steinerová).[2] Počátkem července 1943 byla matka Michala Krause – Lotte (Lola) – poslána z Osvětimi II na otrockou práci do koncentračního tábora Stutthof u Gdaňska, kde 8. ledna 1945 zemřela.[2]
- Jeho otec Karel Kraus byl 11. července 1944 usmrcen v plynové komoře.[2]
- Michal Kraus v tomto autobiografickém díle popsal, jak byl vězněn postupně v následující místech: Ghetto Terezín (1942–1943), Birkenau (prosinec 1943 – červenec 1944, BIIb, BIId), Mauthausen (1945) a také jak přežil dva třídenní pochody smrti.[5]
Reference
- Kraus Michal (1930 - ); Narozen 28. 6. 1930 v Náchodě, žije v USA. Architekt, ve svém deníku líčí autor své zážitky z nacistických koncentračních táborů. [online]. databáze autorit (Národní knihovna Česká republika) [cit. 2020-02-26]. Autoritní záznam NK ČR; Identifikační číslo: kv2012683694. Dostupné online.
- SLÁDEK, Luděk; ŠTEFLOVÁ, Lenka. Michal Kraus. www.kampocesku.cz [online]. Kam po česku CZ, 2015-05-27. Zdroj: Michal Kraus: Deník 1942–1945; Zpracováno pro Památník Terezín. Dostupné online.
- A. Čtvrtečková. Za Michaelem Krausem. Roš chodeš, Věstník židovských náboženských obcí v českých zemích a na Slovensku. 03. 2019, roč. 81, čís. 5779, s. 23. Ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné online. ISSN 68 121074 68.
- Toman Brod; Praha, Czech Republic [online]. Centropa [cit. 2018-07-17]. Dostupné online.
- Deník 1942-5: (zápisky patnáctiletého Míši Krause, který přežil holocaust) (obsah)
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Michal Kraus
- Obrázky k tématu Michal Kraus na Obalkyknih.cz
- Fotografie Michala Krause – ve zralém věku (cca rok 2012); jako patnáctiletý hoch (v roce 1945); dobové fotografie jeho otce Karla Krause a jeho matky Loly Krausové