Michal Josephy

Michal Josephy se narodil v lékařské rodině, jeho dědeček, Karel Josephy, byl ředitelem c.k.tabákové továrny[1]. K jeho přímým předkům patřil i magistrátní a kriminální rada v Táboře, Anton Josephy[2]. Agnátní vývod přímé linie mužských předků vychází z prastarých mlynářských rodů[3]pocházejících z mlýna Jangelec, pozdějšího rodiště kpt. Rudolfa Poplera. Nestorem rodu je Bernart Yozeff, zakladatel Josefyho mlýna[4], v jehož pískovcovém překladu se nachází nejstarší, pozdně renesanční nápis[5] o založení mlýna v Čechách, který je kulturní památkou České republiky[6]: "Leta bozího 1541 stawyl G.•Bernart•Yozeff”.[7][8]

Vystudoval magisterský obor Obecná antropologie (Mgr.) s biologickou specializací a zaměřením na etologii, evoluční biologii, evoluční psychologii a etologii člověka, a následně doktorské studium Antropologie (Ph.D.) na FHS UK. K jeho antropologických zájmům však patří i tzv. „antropologie současných světů“ a estetika, vizuální antropologie, antropologie umění, antropologie těla, módy či životního stylu.[9] Ve vybraných oborech své specializace působil jako externí pedagog na společenskovědním modulu FHS UK , na kreativním modulu FHS UK. a v současné době zde působí na Katedře teorie umění a tvorby.[10]

Jeho novinářskou specializací je vědecko – populární a cestopisná žurnalistika.[11] Na bázi populárně – vědní publicistiky dlouhodobě spolupracoval s českou edicí National Geographic[12][13], v němž spolupracoval s Danem Bártou v začátcích jeho odonatologické kariéry v projektu Na vážkách.[14] Vědecko - populární publicistice se věnoval i v rámci Orientace Lidových novin, Psychologie DNES[15] či TV Prima Zoom[16]. Cestopisné reportáže publikoval např. v magazínu Koktejl, Lidé a Země[17], Svět obrazem, Lidové noviny, Travel Service onboard magazine, palubním magazínu MyWings společností ČSA a Smartwings.[18][19] či v Eccentric Clubu.[20] Jako první z českých novinářů publikoval v devadesátých létech reportáž ze Scampie, jednoho z nejnebezpečnějších sídlišť Evropy, které bylo pod správou italské mafie Camorra.[21] Pro geografický magazín Koktejl vedl rozhovory se zajímavými osobnostmi české kulturní scény (Dan Bárta, Michal Horáček apod.) a uskutečnil poslední magazínový rozhovor se Zuzanou Navarovou, Zpět hledím nehledět[22], který však již nebyl in memoriam publikován.[23] K jeho publicistické činnosti se postupem času přidala i lifestylová žurnalistika, které se věnuje např. v lifestylovém magazínu Lidových novin Proč ne?!, magazínu ForMen, Vogue či Elle[24], a regionální historie.[25]

V době studií divadelní antropologie (BcA.) na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze spolupracoval se sociálním ekologem Bohuslavem Blažkem na inovativních pedagogických projektech[26] a na oficiální architektonicko - diskusní platformě diskuse.hrad.cz, která vzešla na popud prezidenta Václava Havla, a zabývala se symbolikou, smyslem a možnostmi otevření Pražského hradu[27] širší veřejnosti.

Společně s historikem a geneaologem Václavem Černým, Ph.D. se podílel na výzkumu nejstarších dějin rodu Josefy / Josephy.[8]Tento geneaologický a antropologický výzkum v současnosti pokračuje v rámci vědeckého projektu Genetika a příjmení.[28]

S ekonomickým historikem Johnem Komlosem spolupracoval na projektu Jak rostou Češi, v němž jsou uvedeny v souvztah ekonomické a fyzicko - antropologické faktory podílející se na lidském růstu.[29][13] Tematiku těla a městských subkultur dále zpracoval např. v rámci kapitoly v souborné knize Kmeny 0: městské subkultury a nezávislé společenské proudy před rokem 1989, do světa "duševně nemocných" nahlédl v případové studii deprese Jasný případ, kde zúročil svá rozšiřující studia psychoterapie na Pražské psychoterapeutické fakultě Pražské vysoké školy psychosociálních studií, a do "antropologie současných světů" se vydal ve sbírce cestopisně - literárních reportáží Světy mezi světy.

Dlouhodobý zájem o bývalé portugalské kolonie jej přivedl k dlouhodobé spolupráci s organizací UNICEF Mosambik[30], která vyústila např. spolupráci nejen na kalendáři, výročních zprávách[31], na obrazovém podkresu videoklipu Sofrimento mosambické zpěvačky a lokální ambasadorky Dobré vůle Neymy[32], ale i komunikačně vizuální kampaně, která byla postavena na hollywoodském herci a ambasadorovi Dobré vůle, Liamu Neesonovi[33][34] (2011) a Millie Bobby Brownové (2018). S newyorskou centrálou UNICEF spolupracoval na projektech #endviolence a #stopchildmarriage.[35]

Fotograficky se zaměřuje především na žánry street – photography zobrazující každodenní život na veřejném prostoru a na reportážní portrét, v nichž obdržel řadu mezinárodních cen. V dlouhodobém projektu WWWomen[36][37] se zaměřuje na mezikulturní zachycení ženské krásy v jejím přirozeném prostředí.

Navštívil více než 100 zemí světa a po moři a pevnině procestoval většinu někdejšího portugalského námořního impéria od Brazílie přes Azory, Kapverdy, Gou (stát), Macao, Malakku až po Japonsko, a to včetně portugalských enkláv a architektonických pamětihodností vně tohoto koloniálního systému, jako je např. Írán, Srí Lanka či Thajsko.[38] Vydal se rovněž po stopách prokletého básníka Arthura Rimbauda a po trase Charleville-Mézières - Roche - Egypt doputoval až do etiopského Hararu, kde strávil Rimbaud většinu svého dospělého života již jako obchodník s kávou, dobrodruh a zeměpisný průzkumník.[39] Josephy opakovaně označil Rimbauda za svůj juvenilní vzor, což se odrazilo i v jeho metodě explorativního symbolismu a geografické poezii.[40]

V roce 2017 splnil kritéria členství The Travelers' Century Clubu, když navštívil sto zemí světa.[41]

V oboru fotografie oceněn v rámci "nejprestižnější evropské fotografické soutěže" Prix de la Photographie Paris: Gold Prize. Prix de la Photographie Paris 2014, Silver Prize 2013, 2*Bronze Prize, People's Choice Awards 2013, Tokyo Photo Awards (Conflict - Editorial)[42] Bronze Prize 2016 and Silver Prize 2018[43], Finalist at The Henri Award, International Street Photography Awards, StreetFoto Festival, San Francisco, 2017[44] a London Street Photography Festival 2018[45], Photographer of the Year (2012), ATOD Magazine[46], 2. místo v soutěži fotograf blogu IDNES.cz[47], Nominee 2012 v rámci Black Spider Awards a řadou Honorable Mentions (např. IPA 2012, Los Angeles, MIFA, Moscow).[48] Fotografie zastoupeny v soukromých sbírkách v USA a České republice.

Vystavoval např. v rámci doprovodného programu na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary[49], Mezinárodním festivalu street - photography[50] v San Franciscu[51], v Instituto Camoes v Praze[52], na Filozofické fakultě Univerzity Palackého[53], v galerii Na Půdě Filozofické fakultě Ostravské univerzity[54], v galerii Na schodišti Městské knihovny Tábor[55] či v  rámci krátkodobých expozic soutěže Prix de la Photographie Paris v pařížské galerii Espace Dupon a v rámci Tokyo Photo Awards v galerii Owada v Tokiu. V dlouhodobé expozici je jeho velkoformátová fotografie součástí propagace kulturního centra Phare Ponleu Selpak a je umístěna za Archeologickým muzeem v Siem Riepu nedaleko chrámů Angkor Wat.[56]

Michal Josephy je kurátorem táborské galerie Les Deux Anges a pamětních knih c.k. tabákové továrny v Táboře od doby jejího provizorního provozu až do ukončení průmyslové výroby (1874 - 1953), na jejichž základě uspořádal po 70 letech od ukončení činnosti továrny dokumentární výstavu.[57] Je autorem doslovu knihy básní Tali Bachtar rapera a básníka, dvorního textaře skupiny J.A.R, Oty Klempíře.[58] a autorem textu v katalogu k výstavě fotografií Dana Bárty[59] v Rudolfinu. Výstava Imprese zahrnovala 18 autorů současného českého umění a byla zaměřena na fenomén krásy.[60]

• 2013 Kmeny 0 (spoluautor).[61]
• 2014 Světy mezi světy.[62]
• 2016 Jasný případ.
• 2017 Anatomie trendu.
• 2018 Tabačka z listů pamětnic.
• 2019 Jako solný sloup (výběr ze sloupků).
• 2021 Tělo 3.0: exotizované, změněné, zhroucené. (spoluautor).

fotografie:

• 2012 Facts for Life. UNICEF.
• 2012 Prix de la Photographie Paris Annual Book[63]
• 2013 Prix de la Photographie Paris Annual Book[64]
• 2014 Prix de la Photographie Paris Annual Book
• 2017 Street Photography. (ed. San Francisco StreetFoto Festival).
• 2018 Street Photography. (ed. London Street Photography Festival).

• www.josephy.cz