Doktor

Doktor ve svém původním významu (lat. doctor) znamená učitele, vyučujícího. Za starého Říma tak byli označováni ti, kteří konali veřejné přednášky. Asi od 12. století se z označení „doktor“ stalo čestné označení učenců, k němuž byl připojován výstižný přívlastek. Např. Tomáš Akvinský byl doctor angelicus, Jan Duns Scotus doctor subtilis nebo Roger Bacon doctor mirabilis. Církevní otcové byli nazývání doctores ecclesiae a jako doctores thalmudiaci vystupovali židovští učenci, znalci talmudu.[2]

Na boloňské univerzitě se nicméně postupně v okruhu učitelů římského práva (doctores legum) z čestného titulu stala zvláštní akademická hodnost, která se rozšířila do celé Evropy. Učitelé kanonického práva byli zváni doctores canonum et decretalium a v okamžiku, kdy se sloučilo studium světského a církevního práva, vznikl dodnes užívaný titul doktora obojího práva (iuris utriusque doctor). Vedle něj pak na pařížské univerzitě vznikl doktorát teologie (theologiae doctor) a pak také lékařství, fyziky, gramatiky, logiky apod. Povinným předstupněm k získání doktorátu bylo ale přípravné bakalářské studium na artistické fakultě, následované ziskem licenciátu. Kromě titulu doktora bylo používáno také označení „mistr“, nejen na pražské univerzitě, ale i na řadě dalších evropských univerzit získávali doktorát právníci a lékaři, zatímco na bohoslovecké a artistické fakultě byl nejvyšším titulem mistr (magister). Později však magisterský titul vyšel z užívání a až do moderní doby zůstal již jen doktorát (ThDr., JUDr., MUDr., PhDr. a další později vzniklé doktoráty).[2] V Praze a Vídni tvořili absolventi univerzit s doktorátem tzv. doktorské sbory, které se až do roku 1873 mj. podílely na správě univerzity a příslušných fakult a na doktorských zkouškách.[3]

Zkratka Dr. je někdy jako zkratka některého z doktorátů používána neoprávněně, či nepřesně. Podle zákona o vysokých školách mohou sice české univerzity udělovat kromě doktorského titulu Ph.D. také další akademické doktorské tituly (po absolvování rigorózní zkoušky, tzv. malé doktoráty), ty jsou ale vždy v plné a nezkratitelné formě jednoznačně označeny jako „doktor přírodních věd“ (RNDr.), „doktor filozofie“ (PhDr.), „doktor medicíny“ (MUDr.), „doktor práv“ (JUDr.) apod.,[4] takže uvedením zkratky „Dr.“ by v takovém případě (např. v plné formě „JUDr. Jan Novák“, ve zkrácené „Dr. Jan Novák“) bylo nejen nejasné, o konkrétně jaký doktorát jde, ale především by došlo k záměně s dřívějším akademicko-vědeckým titulem doktor se zákonem určenou zkratkou „Dr.“ (tzv. velkým doktorátem).[1]

Jiným případem je ovšem zkrácení doktorského titulu ve významu oslovení, protože to může být podle nejvyššího titulu zapsáno ve větě zkratkou. V takovém případě pak nejde o zkratku Dr., ale o zkratku dr. s malým písmenem a tedy např. při oslovení jak „PhDr. Jana Nováka“, tak „Jana Nováka, Ph.D.“ lze užít formy „dr. Jan Novák“ (u velkých doktorátů se pak běžně používá Dr.).[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Doktor na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Doktor v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Slovníkové heslo doktor ve Wikislovníku
• Téma Doktor ve Wikicitátech