Michal Franek

Vyrůstal v slovenských Gbeľanoch nedaleko Žiliny jako nejmladší z osmi sourozenců. S boxem začínal ve 12 letech po vzoru svého otce Michala a bratrů v Martině. Jeho prvním trenérem byl otec Turjan. V roce 1980 vybojoval starší bratr Jano bronzovou olympijskou medaili na olympijských hrách v Moskvě. To mu bylo 13 a rozhodl se jít v bratrově stopách.

V roce 1981 přestoupil z Martina do SVSM (středisko vrcholového sportu mládeže) při klubu Spartak Dubnica k staršímu trenérovi Horymíru Netukovi. Ve Spartaku se ho ujal původem bulharský trenér Elenko Savov, který ho vedl jiným směrem než byl doposud zvyklý – aktivní obrana uhnout, uhodit (side-step), počkat si na dobrý úder. V reprezentaci startoval v lehké střední váze do 71 kg v roce 1985 se v rumunské Bukurešti stal juniorským mistrem světa.

Na podzim 1986 narukoval na vojnu do olomoucké Dukly, kde již rok působil jeho trenér z Dubnice Savov. V roce 1975 koketoval s vyšší střední váhovou kategorií do 75 kg, ale pro olympijský rok 1988 se rozhodl vrátit do nižší lehké střední váhy. Na olympijských hrách v Soulu patřil k československým medailovým nadějím, ale prohrál v osmifinále na body s Royem Jonesem ze Spojených států.

Od roku 1989 startoval ve střední váze do 75 kg a na květnovém mistrovství Evropy v Athénách vybojoval svojí první velkou seniorskou medaili. Za tímto úspěchem stál i nový reprezentační trenér Svatopluk Žáček, který s ním začal pracovat po psychické stránce – zvýšení sebědůvěry. V roce 1991 druhé místo na mistrovství Evropy v Göteborgu zopakoval a kvalifikoval se na olympijské hry v Barceloně v roce 1992. To byl již zpátky v Martině, protoze v roce 1989 vojenská správa zrušila boxerské středisko vrcholového sportu při Dukle Olomouc. Na listopadové mistrovství světa v australském Sydney v roce 1991 neodjel, protože byl v přípravě knockoutován Němcem Marco Theuerem a měl v rámci pravidel o ochraně zdraví pozastavenou činnost. Olympijský turnaj v Barceloně se mu nepovedl. Vypadl v úvodním kole na body s jižním Korejcem I Sung-päm a vzápětí ukončil v 25 letech sportovní kariéru.

Po skončení sportovní kariéry pracoval v Martině jako šéf ochranky podniku ZTŠ (Závody ťažkého strojárstva). Po jejím úpadku v druhé polovině devadesátých let dvacátého století podnikal ve stavebnictví. Vedle práce se věnuje trenérské činnosti.

Olympijské hry a mistrovství světa

Olympijské hry a mistrovství světa
Kolo	Výsledek	Bilance	Soupeř	Výsledek	Datum	Turnaj	Místo
1992 Olympijské hry do 75 kg
1/32	prohra	2-4	I Sung-pä (KOR)	2:6	17.-31. října 1988	Olympijské hry	Barcelona, Španělsko
1991 Mistrovství světa nestartoval
1989 Mistrovství světa do 75 kg
čtvrtfinále	prohra	2-3	Sven Ottke (GDR)	15:32	17.-30. září 1989	Mistrovství světa	Moskva, Sovětský svaz
1/16	vítězství	2-2	Lammert Brink (NED)	AB2
1988 Olympijské hry do 71 kg
1/16	prohra	1-2	Roy Jones (USA)	0:5	17.-31. října 1988	Olympijské hry	Soul, Jižní Korea
1/32	vítězství	1-1	Isaac Iapatu (VAN)	bez boje
1986 Mistrovství světa do 71 kg
1/32	prohra	0-1	Peter Silva (BRA)	1:4	8.-18. května 1986	Mistrovství světa	Reno, Spojené státy

Mistrovství Evropy

Mistrovství Evropy
Kolo	Výsledek	Bilance	Soupeř	Výsledek	Datum	Turnaj	Místo
1991 Mistrovství Evropy do 75 kg
finále	prohra	6-3	Sven Ottke (GDR)	13:43	7.-12. května 1991	Mistrovství Evropy	Göteborg, Švédsko
semifinále	vítězství	6-2	Robert Buda (POL)	RSC1
čtvrtfinále	vítězství	5-2	Marko Salminen (FIN)	39:13
1/16	vítězství	4-2	Rosen Ibišev (BUL)	24:23
1989 Mistrovství Evropy do 75 kg
finále	prohra	3-2	Henry Maske (GDR)	0:5	1.-3. června 1989	Mistrovství Evropy	Athény, Řecko
semifinále	vítězství	3-1	Daniel Krumov (BUL)	5:0
čtvrtfinále	vítězství	2-1	Zoltán Füzesy (HUN)	4:1
1/16	vítězství	1-1	Jorgos Joanidis (GRE)	5:0
1987 Mistrovství Evropy do 75 kg
1/32	prohra	0-1	Esa Hukkanen (FIN)	2:3	1.-7. června 1987	Mistrovství Evropy	Turín, Itálie