Michail Vasiljevič Ostrogradskij

Michail Vasiljevič Ostrogradskij (ukrajinsky Mychajlo Vasyljovyč Ostrohradskyj), 24. září 1801, Pašenivka1. leden 1862, Poltava) byl ruský matematik a fyzik kozáckého původu.

Michail Vasiljevič Ostrogradskij
Narození12.jul. / 24. září 1801greg.
Pašenivka
Úmrtí20. prosince 1861jul. / 1. ledna 1862greg. (ve věku 60 let)
Poltava
Místo pohřbeníKobeljacký ujezd
Pašenivka
NárodnostUkrajinci
Alma materPařížská univerzita
Fyzikálně-matematická fakulta Imperátorské charkovské univerzity
Povolánífyzik a matematik
ZaměstnavateléNikolajevská ženijní akademie
Hlavní pedagogický institut
Michajlovské dělostřelecké učiliště
Námořní kadetní sbor
Vojenská ženijně-technická univerzita
Petrohradská státní univerzita způsobů komunikace
Nikolajevské ženijní učiliště
OceněníŘád sv. Anny 3. třídy
Řád sv. Vladimíra 3. třídy
Řád sv. Stanislava 1. třídy
společník Americké akademie umění a věd
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Studoval univerzitu v Charkově, kde byl jeho učitelem Timofej Osipovski. Ten však byl v roce 1820 vyhozen, kvůli svému ateismu, načež Ostrogradskij, sám přesvědčený ateista, na protest nenastoupil k závěrečným zkouškám. Vzdělání dokončil na francouzské Sorbonně (1826). V roce 1828 přesídlil do hlavního města tehdejšího Ruského impéria- Petrohradu, kde se o dva roky později stal členem Akademie věd.[1]

Byl jedním ze zakladatelů petrohradské školy aplikované mechaniky. Věnoval se analytické mechanice, hydromechanice, teorii pružnosti, nebeské mechanice, matematické fyzice, teorii diferenciálních rovnic, matematické analýze, algebře i teorii pravděpodobnosti.[2]

Nezávisle na Georgi Greenovi definoval Greenovu větu (vztah mezi křivkovým integrálem druhého druhu po uzavřené křivce a dvojným integrálem přes oblast ohraničenou touto křivkou).

V oblasti variačního a integrálního počtu vymyslel metodu integrování racionálních lomených funkcí.

Ve fyzice studoval pružná tělesa a jejich pohyb. Upravil v důsledku toho několik pohybových rovnic.[1]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.