Michaela Vernerová

Vyrůstala v Bohušovicích nad Ohří. S judem začínala v 11 letech v nedalekých Litomořečích v klubu Rudá Hvězda (dnes Litokan) pod vedením Jaroslava Slabého. Později se přes sportovní gymnázium v Jablonci dostala do vrcholového tréninkového centra v Hradci Králové, kde se připravovala individuálně pod vedením svého budoucího manžela Radoslava Kvačka. V československé a posléze české ženské reprezentaci se pohybovala od roku 1992 v polostřední váze do 61 kg.

V roce 1996 se kvalifikovala na olympijské hry v Atlantě, kde se v úvodním kole nepopasovala se silovým judem Venezuelky Xiomary Griffithové a prohrála a na ippon technikou harai-makikomi. V roce 1998 se s předstupem do nižší lehké váhy do 57 kg zařadila mezi přední světové judistky. V roce 1999 se třetím místem na mistrovství světa v Birminghamu přímo kvalifikovala na olympijské hry v Sydney v roce 2000. Do Sydney odjela velmi dobře připravená[1] s reálnou šancí na jednu z olympijských medailí.[2] Takticky však nezvládla zápas úvodního kola s Italkou Cinzií Cavazzutiovou, se kterou prohrála minimálním bodovým rozdílem na koku za penalizaci (šido) za pasivitu z poloviny zápasu.[3]

Sportovní kariéru ukončila v roce 2001 po zisku třetího místa na letní univerzidálně v Pekingu z důvodu psychického vyčerpání[4] — neúspěch na olympijských hrách a především pozitivní nález z roku 1999.

Předností Michaely Vernerové byl rýchlý a přesný přechod do submisivních technik (katame-waza) v boji na zemi (ne-waza) a provádění nožních technik (aši-waza) na pravou i levou stranu.