Michael Heinrich Rentz

Michael Heinrich Rentz (6. ledna 1698, Norimberk – 1. pol. 1758, Kuks v Čechách), někdy také Michal Jindřich, příjmení Renz, v signaturách s upřesňující lokalizací Kuccus-Baad in Bohemia, byl původem německý rytec a kreslíř období českého vrcholného baroka.[1] V letech 1722 až 1738 byl dvorním rytcem hraběte Františka Antonína Šporka na jeho panství v Kuksu.

Michael Heinrich Rentz
Michael Heinrich Rentz (1775)
Narození6. ledna 1698
Norimberk
Úmrtí1758 (ve věku 59–60 let)
Kuks
Povolánímědirytec, malíř, grafik a kreslíř
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život
Michael Heinrich Rentz: Malý pohled na Kuks, 1723
Michael Heinrich Rentz, Palác Branických (1752)

Michael Heinrich Rentz se narodil ve třetí generaci rodiny pasířů (Messinggeschmeidmeister, Messinggeschmeidmacher), takže se už od dětství mohl doma seznamovat s rýtkem jako pracovním nástrojem. Rytině se vyučil v Norimberku, v oficíně Josefa de Montalegre a své schopnosti si souběžně rozšířil studiem v norimberské kreslířské škole Johanna Daniela Preisslera. Po smrti ryteckého mistra v roce 1718 vedl dílnu za účasti mistrova přímého potomka Johanna Daniela de Montalaegre až do roku 1722. Hlavní náplní dílny byly rytiny odrážející nejrůznější složky soudobé architektury podle kreseb Johanna Jacoba Schüblera. Mezi nimi zvlášť vynikla kniha PERSPECTIVA / PES PICTVRAE … als das Haupt-Fundament der edlen Mahlerei, Norimberk 1. vydání 1720[2], která kromě téměř dvou desítek vzorových perspektivnich průmětů do imaginárních prostor a ukázek rozložení stínu na předmětech obsahovala i první Rentzovy titulní listy. Ještě v Norimberské dílně vyryl tři rozměrné rytiny theatra honoris vybudovaného v průčelí pražského chrámu sv. Víta u příležitosti blahořečení Jana Nepomuckého (1721). Ve druhé polovině roku 1722 přesídlil na pozvání hraběte Františka Antonína Šporka do Kuksu v Čechách. Do Kuksu jej provázela vdova po mistru Suzanna Montalegre a její čtyři potomci. V řadě hrabětem vydávaných knih se Rentz stal během patnácti let autorem rozsáhlého ilustrátorského díla, čítajícího stovky rytin.

Po smrti hraběcího mecenáše v roce 1738 pracoval Rentz ještě dalších dvacet let v omezených podmínkách někdejších proslulých kukských lázní vesměs na méně významných zakázkách, zejména na tzv. „svatých obrázcích“. Několikaletou periodou (1747–1750?) byla kresba a rytí vedut na panství korunního hejtmana Jana Klementa Branického v polském Białystoku. Za sedmileté války se do kukského špitálu po prohrané bitvě u slezského Leuthenu přivalily tisíce vojáků poražené rakouské armády a následně se zde rozmohla mohutná tyfová epidemie, která někdy v prvé půli roku 1758 spolu s množstvím civilních obyvatel někdejšího Šporkova sídla zahubila i rytce.

Dílo

Michael Heinrich Rentz byl excelentní v technice leptu kombinovaného mědirytem. Stal se dvorním rytcem hraběte F. A. Šporka a ilustroval mnoho jím vydávaných knih. Vedl také ryteckou dílnu, kde pracoval například Jan Jiří Balzer. Samostatná, osobitá kreslířská invence i dokonale zvládnutá grafická technika jej řadí do čela českého grafického umění 18. století, ale v mnoha ohledech významně i do evropského kontextu. 14. listopadu 2001 byla vydána 12. korunová poštovní známka s jeho rytinou Zvěstování P. Marie.[3]

Rytec hraběte F. A. Šporka

Rentz byl především ilustrátorem několika značně obsáhlých cyklů, v nichž klíčové postavení zaujímá Křesťanský rok (Das christliche Jahr). V jeho 300 rytinách, vytvářených podle vlastních kreseb k Novému zákonu a rozvinutém kalendáři katolických světců a martyrů, se v průběhu dvanácti let (1723–1735), viditelně vyhranil a vyzrál umělcův styl. Souběžně umělec pro Šporka podle starších francouzských předloh, jež podstatně vylepšil, ilustroval i další soubor 212 rytin tzv. Knihy eremitů (Lebens-Beschreibung der heiligen Alt-Väter...). Mimo to byl rytec pro hraběte tvůrcem řádky vedut z jeho panství (Malý a Velký pohled na Kuks, Interiér kukské hraběcí hrobky, 2x lovecké sídlo Bonrepos, Podolské lázně u Heřmanova Městce). Řádka rytin odrážela Šporkovy šarvátky s jezuitskými sousedy (ilustrace k tzv. Čarodějnickým písním, Modlitba s rytinou sv. Jana Nepomuckého, Vztyčení kříže se Spasitelem).

Pozdější tvorba

Po Šporkově smrti (1738), už mimo jeho dosavadní vliv, se v průběhu 40. let 18. stol. stal ještě autorem vrcholného 52deskového Tance smrti (Geistliche Todts-Gedancken...), jehož třemi vydáními (1753, 1767, 1777) umělec výrazně přispěl do proudu evropských grafických cyklů na toto téma, respektujících klasické uspořádání.[4] Dvě desítky let od Šporkova úmrtí však znamenaly v opuštěném Kuksu omezení rytcových možností, provozovaných mimo metropoli. Přesto se stal podle italských předloh ilustrátorem knihy o sv. Eligiovi a dalších zlatnických patronech pro cech pražských zlatníků (Praha 1752), autorem tereziánské alegorie na vítězství nad okupanty Prahy v r. 1742, rytcem tří klíčových dokumentů z pražské korunovace Marie Terezie (Praha 1743), ojedinělých, avšak originálních signetů (Colligo flores, 1740. Colligo grana, 1741), veduty Adršpašské skály, 1739. Pro pracovní přetížení za Šporkových let se mu na léta protáhlo rytí dvou rozměrných desek mariánské sochy v Poličce (1732–1742, 1746?). Především však byl tvůrcem drobné devoční grafiky pro česká i zahraniční poutní místa, pro zákazníky z klášterů a farností – vera effigies, wahre abbildung. Dosud objevených Rentzových „svatých obrázků“ je více než stovka.

Výstavy (výběr)
  • 1997 Projekt Totentanz / Memento Mori, Museum Bochum
  • 2003 Umění grafiky. Grafické techniky v průběhu šesti století, Salon, Kabinet, Olomouc
  • 2011 Michael Jindřich Rentz, Národní galerie v Praze, Schwarzenberský palác

Roku 2014 bylo otevřeno Rentzovo muzeum barokního tisku v bývalém lázeňském domě čp. 58 v Kuksu. Nabízí stálou expozici jeho rytin, Šporkem vydaných knih, děl královéhradeckých knihtiskařů Komarka a Tibeliho a další exponáty.[5]

Galerie
  • Michael Heinrich Rentz: Ďábel, prase a prokurátor, ilustrace z knihy Litis abusus (1726)
  • Michael Heinrich Rentz: Sv. Řehoř Nazianský, ilustrace z Knihy eremitů (1730-32)
  • Michael Heinrich Rentz: Šporkův imaginární památník FAGUS s alegorií Milosrdenství a kukským špitálem, 1732
  • Michael Heinrich Rentz: Pád anělů, ilustrace v Křesťanském roku, pol. 30. let 18. stol.
  • Michael Heinrich Rentz: Signet pražského tiskaře K. F. Rosenmüllera COLLIGO FLORES (1740)
  • Michael Heinrich Rentz: Sv. Jan z Boha (Joannes de Deo) s kukským špitálem (po 1744), devoční obrázek
  • Michael Heinrich Rentz: Plavci, ilustrace z Tance smrti (1753)

Odkazy

Reference
Vztyčování kříže, rytina M. J. Rentze, Grafická sbírka kláštera premonstrátů v Praze na Strahově
  1. Portrét Rentze od Johanna Balzera. www.artbohemia.cz [online]. [cit. 2016-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-23.
  2. Europeana: Perspectiva : pes pictvrae
  3. Postfila / 0309. archiv.radio.cz [online]. [cit. 2009-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-09.
  4. engravings by Michael Heinrich Rentz (1701–1758) from Der Sogenannte Todentanz (1767), 2013
  5. Rentzovo muzeum – Web Rentzova muzea barokního tisku v Kuksu.

Literatura
  • Benčová Monika: Michael Heinrich Rentz, Národní galerie v Praze 2010, ISBN 978-80-7035-462-9
  • ŠERÝCH, Jiří. Michael Rentz fecit : Michael Jindřich Rentz, dvorní rytec hraběte Šporka. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1229-4. (česky, německy)[1]
  • Preiss, Pavel: František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách. Paseka Praha 2003, ISBN 80-7185-573-1
  • Spielmann, Peter: Projekt Totentanz / Memento Mori – Aspekte des Todes in der Kunst. Dokumentation einer Ausstellung im Museum Bochum vom 27.9.bis 23.11.1997.Mit Textbeiträgen von u.a.Gerti Maria Hoffijan und Hans Helmut Jansen, ISBN 9783809302100
  • Šerých, Jiří: Rentz, Michael Jindřich, heslo Rentz in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia Praha 1995, II, s. 679–680, ISBN 9788020005212
  • Šerých, Jiří: Michael Jindřich Rentz: Tanec smrti, Paseka Praha 1995, ISBN 80-7185-028-4
  • Preiss, Pavel: Boje s dvouhlavou saní. František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách. Praha 1981
  • Horák, František: Česká kniha minulosti a její výzdoba, Praha 1948
  • Benedikt Heinrich: Franz Anton Graf von Sporck, Zur Kultur der Barockzeit in Böhmen. Wien, 1923
  • Pacovský, Emil: Michael Heinrich Rentz, in Veraikon, II (1913), s. 1–4, 17–20, 33–37
  • Eynern, Lotte von: Rentz Michael Heinrich, in: Thieme, Ulrich – Becker, Felix: Allgemeines Lexikon der bildender Künstler von Antike bis zur Gegenwart, Leipzig 1907–1950, sv. 25, s. 175–176
  • Gustav Edmund Pazaurek: Franz Anton, Reichsgraf von Sporck : ein Mäcen der barockzeit und seine lieblingsschöpfung. Kukus. Leipzig, 1901
  • Wurzbach, Constant v.: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreich, Wien 1856–1891, sv. 25, heslo Rentz, s. 296–299
  • Nagler, K. G.: Neues allgemeines Künstler-Lexikon, München 1835–1852, sv. 13 (1843), heslo Rentz, s. 35–37
  • Dlabacž, Johan Gottfried: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Teil auch für Mähren und Schlesien, Prag 1815, II, heslo Rentz, s. 560–567
  • Rentz, Michael Heinrich; 1698-1758; Maler, Kupferstecher (PND 122549023) Lipowsky, Felix Joseph: Von P. bis Z. München 1810 digitalizováno BDB

Související články

Externí odkazy
  1. Dějiny a současnost, 2007, Vít Vlnas, recenze knihy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.