Lázeňský dům čp. 58 (Kuks)

Hrabě František Antonín Špork začal budovat své slavné lázně Kuks v roce 1692. Pro výstavbu byl zvolen svah na levém břehu Labem kde vyvěralo několik pramenů. Do roku 1696 zde vznikly první lázeňské budovy, v té době převážně dřevěné.

Lázně Kuks mezi roky 1720 a 1729 (pohled od hospitálu). Lázeňské domy čp. 58 a 57 jsou na břehu Labe mezi mostem a zámkem vedle schodiště

První velkou zděnou stavbou, určenou pro návštěvníky lázní a Šporkovy hosty byl hostinec U Zlatého slunce, postavený v roce 1699. Po roce 1700, převážně v roce 1703, byl západně od zmíněného hostince vybudován soubor roubených domků, určených pro ubytování řemeslníků, panských služebníků a lázeňského personálu.

Lázeňský dům čp. 58 byl zároveň se zrcadlově umístěným domem čp. 57 vystavěný v letech 1707–1708 jako jeden z nových lázeňských objektů v Kuksu u paty „kaskádového“ schodiště se sochami Tritonů, vedoucího k lázním a Šporkovu zámečku .[2] Po Šporkově smrti v roce 1738 lázně, které pařily díky své výstavnosti a bohatému kulturnímu životu k nejvyhlášenějším v Evropě, začaly pomalu upadat. V druhé polovině 19. století byl v domě čp. 58 hostinec Zum Ersten Jagdhorn (v překladu z němčiny U prvního loveckého rohu), o století později zde bylo dokonce řeznictví.[4] Dům byl částečně zbořen v roce 1988 a ještě na počátku nového milénia byl ruinou.[5][6]

Od roku 2006 se zvyšovalo úsilí o záchranu a obnovu barokního stavebního komplexu v Kuksu. V roce 2011 byla potvrzena částka 460 milionů korun z prostředků Evropské unie na rekonstrukci kukského hospitálu. Dalších 75 milionů bylo určeno na revitalizaci a úpravy v obci Kuks v prostoru někdejších lázní.[7] V rámci hlavní etapy rekonstrukce a revitalizace kukských památek, která proběhla v letech 2013 až 2015, byl rekonstruován také bývalý lázeňský dům čp. 58.[8] Rekonstrukce domu čp. 58 byla zahájena v září roku 2012. Projekt „Rentzovo muzeum barokního tisku Kuks“ byl dokončen v březnu 2014.[5]

Obdélný přízemní dům čp. 58 s mansardovou střechou, postavený souběžně s řekou, se nachází na labském nábřeží vlevo u paty kaskádového schodiště. Dům tvoří protějšek k stavebně identickému, rovněž památkově chráněnému domu čp. 57. Celá západní polovina domu, která předtím prakticky zanikla, je až na část obvodových zdí nově vystavěna.[2] Na jižní fasádě je devět okenních os s obdélnými okny. Ve střeše nad průčelím byl obnoven vikýř se třemi okny. Na západní straně domu byla dvě okna a dveře do zadní chodby, na východní straně je kamenná nika s konchou a nádrží na vodu, ve štítě je dvojice obdélných oken a trojúhelné okénko. Fasáda na jižní straně má bosovaný střed a je členěna pilastry a podokenními nástavci. Po rekonstrukci byla obnovena původní barevnost fasády – bílá s červeným dekorem.[2]

Muzeum M. H. Rentze, které ukazuje průřez dílem tohoto významného grafika a rytce, bylo otevřeno 3. května 2014. V expozici je představeno Rentzovo dílo, které vzniklo ve službách majitele panství a mecenáše umělců Františka Antonína Šporka – Rentzovy grafické listy a ilustrace ke knihám, které byly vydány hrabětem Šporkem, včetně Velké veduty Kuksu, Knihy poustevníků, Křesťanského roku a Tance smrti. V muzeu jsou též ukázky z tvorby hradeckých barokních knihtiskařů Jana Jakuba Komarka-Boemo a Václava Jana Tibeliho.[5]

V budově muzea se dále nachází dílna modrotiskových forem a dílny dřevořezu, výroby ručního papíru, mědirytu, vazby knih a historický knihtiskařský lis. Součástí činnosti muzea je nabídka grafických a knihařských workshopů včetně tisku na látku a tisku na knihtiskařském lisu ze 17. století. Na terase u budovy muzea je replika lešení barokního pouličního divadla s možností live-kamerového přenosu. V nabídce muzea je rovněž naučná stezka okolo šesti barokních pousteven, které byly vybudovány na někdejším Šporkově panství.[5]