Michael Heyrovský

Vystudoval obor chemie Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy[7] se specializací na fyzikální chemii. Jako promovaný chemik nastoupil do zaměstnání[8] v roce 1957[9] do Polarografického ústavu ČSAV, kde vypracoval diplomovou práci na téma „Depolarizační účinky iontů hlinitých“. Na britské stipendium absolvoval v letech 1962-1965 studijní pobyt[8] na univerzitě v Cambridgi,[6] kde pracoval u budoucího laureáta Nobelovy ceny za chemii Ronalda Norrishe.[9] V roce 1966 na Cambridgské univerzitě získal doktorát.[8] Během svého pobytu zde také poznal svou budoucí ženu Rajalakshmi (Raji[5]) Natarajan, původem z Indie. Oženil se s ní v srpnu 1968. Narodili se jim tři synové:[9] David, Emil, Albert a dcera Neela.[5] Za povšimnutí stojí také to, že příbuzným manželky je Chandrasekhara Venkata Raman, nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1930.[9] V letech 1967 až 1968 pracoval na univerzitě v německém Bambergu jako stipendista Humboldtovy nadace.[6] Zde se věnoval problematice elektrochemie některých dusíkatých sloučenin.[8]

Působil jako vědec v Ústavu fyzikální chemie Akademie věd ČR, který nese jméno jeho otce.[6] Zde se zabýval elektrochemií, hlavně na rtuťových elektrodách.[7] Byl autorem či spoluautorem více než 100 odborných prací[8] z oblasti polarografie a voltametrie. Stál u zrodu Nadačního fondu Jaroslava Heyrovského.[6] Stb jej vedla pod krycím jménem Polaroid jako důvěrníka.[10]

Krátce před smrtí stihl ještě připravit výstavu Příběh kapky, která pojednávala o jeho otci.[6]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael Heyrovský na Wikimedia Commons