Metro v Kyjevě

Kyjevské metro tvoří důležitý prvek v celé kyjevské městské dopravě. Podobně jako i v jiných městech bývalého východního bloku jej tvoří tři linky uspořádané tak, že v centru města tvoří přestupní trojúhelník. Úseky pod centrální částí města jsou hluboko založené, aby byly v případě války využitelné jako protiatomové kryty pro civilní obyvatelstvo.

Síti slouží celkem dvě depa, v nichž je umístěno celkem přes sto vlaků (okolo 600 vozů). Ty přepraví okolo 1,439 milionu lidí denně na 67,4 km (z toho 6 km na povrchu) dlouhé trati s 52 stanicemi.

První plány na vytvoření systému rychlé dopravy pod městem se datují k roku 1916, tehdy Americko-ruská obchodní společnost plánovala shromáždit velkou sumu finančních prostředků a vytvořit ještě v carském Rusku právě podzemní dráhu. Ve svém úsilí pokračovala i po rozpadu země, v krátkém období kdy byla Ukrajina nezávislá. Celý projekt vzal však za své s ustanovením sovětské moci.

V sovětských dobách se začaly první projekty metra objevovat už před druhou světovou válkou, ve spolupráci s experty z Moskvy. Dva roky po přesunutí hlavního města Ukrajiny z Charkova do Kyjeva předsednictví místního sovětu zpracovalo analýzu výstavby metra, které se mělo stát součástí přestavby města na moderní metropoli USSR. Přestože již realizaci na konci 30. let nestálo téměř nic v cestě, celý projekt musel být vzhledem k válečným událostem zrušen.

Po válce bylo město zničené a muselo být opraveno a přebudováno. V rámci této akce se tedy konečně začalo i s výstavbou podzemní dráhy; začalo se v srpnu 1949 a roku 1960 již byl první úsek slavnostně otevřen (jednalo se o prvních 5,2 km mezi stanicemi Vokzalna a Dnipro).

Tyto nejstarší stanice jsou dnes součástí linky spojující východ města se západem známé jako Svjatošinako-Brovarska. Roku 1965 linka překročila řeku Dněpr mostem směrem do nových sídlišť na východě, prodlužovalo se také ještě i v letech 1968 a 1971. Na západní straně nové úseky do čtvrtí Svjatošyn a Bilči zprovozňoval kyjevský dopravní podnik v letech 1963, 1971 a 2003.

V 70. letech se začala budovat i druhá, severojižní linka známá pod názvem Kurenivsko-Červonoarmijska. Její první část měla sice jen tři stanice, rychle se však otevíraly další. V 80. letech dorazila až na sídliště Obolon, ležící na sever od centra velkoměsta. V letech 1981 a 1984 proběhlo také prodloužení jihozápadním směrem.

Stávající dvě linky na konci 80. let doplnila ještě třetí, Syrecko-Pečerska. Stavební práce na jejím prvním úseku započaly roku 1981, první 3 stanice byly dokončeny po osmi letech. I tato linka překročila Dněpr, a to roku 1992, o dva roky později dorazila do nejnovějších sídlišť Pozňansky a Charkivsky. Přesto však hospodářská krize 90. let zasáhla stavbu metra i zde; některé stanice byly otevřeny až dodatečně s několikaletým zpožděním.

Na počátku 21. století je také obměňován i vozový park. Zpočátku existovala snaha zastarávající soupravy sovětského původu typu E a 81-71 nahradit modernizovanými vlaky – na jejich úpravách se podílela také i Škoda Transportation[1] a ZREPS (opravny vozů metra, specializují se hlavně na moskevské metro[2]), nakonec však byla pořízena pouze jedna prototypová souprava. Nové vlaky jsou typu 81-7021/7022 z Krjukovského závodu (Kremenčugská oblast), historicky první vyrobené na Ukrajině. Na prvních vagonech se začalo pracovat již v roce 2003.

V roce 2014 byl na několik dní provoz metra v souvislosti s demonstracemi pod názvem Euromajdan přerušen. Oficiálním zdůvodněním bylo "riziko teroristické akce". Provoz byl omezován postupně, nejprve byly uzavřeny centrální úseky pod historickým jádrem města a poté celá síť metra.

Plány na budoucí rozvoj

Rozestavěná stanice Truchaniv Ostriv na Podilsko-Vyhurivské lince

V budoucnosti se počítá s vybudováním dvou dalších linek, a sice Podilsko-Vyhurivské (č. 4) a Livoberežné (č. 5). Jejich otevření bylo plánováno^[kdy?] ještě do roku 2010, v roce 2017 však stále čekají na zprovoznění. Linka č. 4 má být otevřena po roce 2025,^[zdroj?] v současnosti^[kdy?] práce na stavbě této linky nepokračují a hotová je pouze velmi malá část. Otevření linky č. 5 bylo odloženo na neurčito.^[kdy?] Ostatní linky, které dnes již slouží veřejnosti, se mají rozrůst v horizontu roku 2020,^[zdroj?] zatím jako reálné se jeví rozšíření Syrecko-Pečerské linky do Vinohradaru na rok 2019.^[zdroj?]

V SSSR bylo běžné, že na území převážně neruských oblastí byla právě ruština preferována jako sjednocovací jazyk. Jinak tomu však bylo právě v Kyjevě. Většina dokumentace k metru byla sice vyhotovena v ruštině, provoz metra však z pohledu cestujícího po svém otevření fungoval plně v ukrajinštině. K ukrajinským vznikly i alternativní názvy ruské, mezi oběma variantami se plynule přecházelo.

V 80. letech pak začala rusifikace, během níž docházelo k postupnému nahrazování ukrajinských názvů a hlášení ruskými. Tento proces se však zastavil v dobách perestrojky, zavedeny byly dvojjazyčné názvy i hlášení. Po rozpadu SSSR byla dokonce ruština vytlačena zcela. Na začátku 21. století se objevují místy i názvy přepsané do latinky, či v angličtině.

Zatímco v zemích západní Evropy je hlavním problémem vandalismus a grafitti, v Kyjevě jsou to spíše bezdomovci a alkoholici, kteří se objevují ve stanicích a způsobují zde znečištění^[zdroj?]. Monitorování kamerovým systémem bylo zavedeno teprve až z obav před možnými teroristickými útoky. Jízdné je 8 hřiven[3]. Za tuto cenu se dají koupit žetony, které zajistí průchod turniketem. Tento zastaralý způsob je v současné době alternován možností platit bezkontaktní platební kartou přímo na turniketech.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kyjevské metro na Wikimedia Commons

• Rozsáhlá fotogalerie a popisky v češtině
• Oficiální stránky (ukrajinsky)
• Fanouškovské stránky (ukrajinsky)
• Mapa kyjevského metra na metros.hu Archivováno 11. 8. 2007 na Wayback Machine