Messinská úžina

Messinský průliv nebo Messinská úžina (italsky Stretto di Messina)[1] je průliv mezi Apeninským poloostrovem a Sicílií. Spojuje Tyrhénské moře a Jónské moře.[2] Průliv má v nejužším místě šířku 3,5 kilometrů a hloubku 115 metrů.[3] Nejdůležitějším přístavem je Messina na severovýchodě Sicílie.

Messinský průliv
Messinská úžina
Satelitní snímek (2002, NASA)
Šířka3-8 km
Délka32 km
Zeměpisné souřadnice38°15′0″ s. š., 15°38′0″ v. d.
Nadřazený celekStředozemní moře
Sousední celkyTyrhénské moře, Jónské moře
SvětadílEvropa
StátItálie Itálie
Historická mapa Messinské úžiny

Doprava

Od roku 1899 je v průlivu v provozu železniční trajekt pro osobní i nákladní dopravu mezi městy Villa San Giovanni a Messina.[4] Mezi Messinou a Reggio di Calabria jsou pravidelně provozovány také křídlové čluny.

Od roku 1955 do roku 1957 bylo nad úžinou vybudováno nadzemní vedení o napětí 220 kV (od roku 1971 vedlo 150 kV). Jeho stožáry patří k nejvyšším na světě. Toto vedení byla sice v roce 1985 nahrazeno podmořským kabelem, ale stožáry zůstaly a jsou chráněny jako technické památky.

Most
Stožár bývalého vedení u Torre Faro na sicilské straně

Ačkoliv už ve starověku existovaly plány na vybudování mostu most mezi Sicílií a pevninou, nikdy nebyl žádný projekt realizován. Důvodem byly převážně finanční problémy a nevyřešené technické otázky v případě zemětřesení v této seismické vysoce rizikové oblasti či silný vítr v této oblasti. Projektem mostu se zabýval již Archimédés. V šedesátých letech 20. století navrhl most německý stavební inženýr Fritz Leonhardt.

V architektonické soutěži v roce 1970 vzniklo pět návrhů na most a jeden projekt tunelu. Provedení vybraného plánu mělo trvat 7 let a zpočátku odpovídaly odhadované náklady ekvivalentu 3,5 miliardy západoněmeckých marek. V následujících letech se však odhadované náklady zvýšily na ekvivalent 7 miliard marek. Italská vláda se projektu vzdala v roce 1975 kvůli nedostatku financí.[5]

13. října 2005, za vlády Silvia Berlusconiho schválil italský parlament smlouvu na vybudování visutého mostu o délce 3,3 km přes Messinskou úžinu s italskou stavební společností Impregilo. Most měl být 3,3 km dlouhý, 60 metrů široký, zavěšen měl být na dvou pilířích o výšce 382 metrů, tedy vyššími než Empire State Building. Měl mít šestiproudovou vozovku, železniční trať s kapacitou 200 souprav denně a dva chodníky pro pěší. Projekt za přibližně 4 miliardy eur měl být realizován v letech 2006 až 2012. Vláda Romana Prodiho projekt zastavila v říjnu 2006.[6] Ačkoliv opět zvolený premiér Silvio Berlusconi v roce 2009 prohlásil, že most by měl být hotov v roce 2016, v únoru 2013 byla stavba opět zastavena.[7]

Odkazy

Reference
  1. Index českých exonym. Standardizované podoby. Varianty. 2. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86918-64-8. S. 53.
  2. BRADNOVÁ, Hana, kolektiv autorů. Geografický místopisný slovník světa. 1. vyd. Praha: Academia, 1993. 924 s. ISBN 80-200-0445-9. S. 501.
  3. KRÁL, Václav. Fyzická geografie Evropy. 1. vyd. Praha: Academia, 1999. 348 s. ISBN 80-200-0684-2. S. 215.
  4. Eisenbahndirektion Mainz (Hrsg.): Sammlung der herausgegebenen Amtsblätter, 25. 11. 1899. 3. Jahrgang, Nr.50. Bekanntmachung Nr. 481, s. 364.
  5. Pompöse Pleiten. In: Der Spiegel, Jg. 29 (1975), vyd. 14 z 31. 3. 1975, s. 102, ISSN 0038-7452.
  6. Italy drops Sicily bridge plans [online]. BBC News, 12 October 2006. Dostupné online. (anglicky)
  7. Sicily to get longest bridge from TimesOnline. navštíveno 8. března 2009.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.