Melafyr

Melafyr, moderně zvaný bazaltandezit či paleobazalt, je výlevná vyvřelá hornina bazaltového až andezitového složení. Hornina pochází z období karbonu až triasu. Má barvu šedočernou, melafyrové mandlovce spíše červenohnědou.

melafyr
melafyr v terénu

Popis

Melafyr obsahuje tzv. mandle – protáhlé pecky zelené barvy, představující výplně dutin po sopečných plynech, kde později vznikly převážně amorfní křemenné polodrahokamy (chalcedony a acháty). Melafyr se skládá hlavně z plagioklasu, pyroxenu, olivínu a amfibolu.[1]

Podrobné rozdělení
  • Emanuel Bořický rozdělil melafyry podle poměrného množství vykrystalovaných součástí na melafyry plagioklasové a ortoklasové. Každé z nich pak opět na melafyry augitem bohaté, augitem chudé a augitu prosté.
  • Harry Rosenbusch přihlížel také ke struktuře a rozeznává:
    • navity, tj. melafyry struktury porfyrické, převládá plagioklas
    • augitofyry čili porfyrity augitické, které jsou se strukturou rovněž porfyrickou, ale augit převládá
    • tholeiity a olivinické tholeiity struktury intersertální
  • Ferdinand Zirkel přidružuje k melafyrům též Rosenbuschovy weiselbergity, horniny chudé olivínem, tu a tam obsahující kosočtverečné pyroxeny, se strukturou porfyrickou a s velmi malým množstvím základní skelné hmoty.[2]

Výskyt v Česku

V ČR se melafyry vyskytují převážně v podkrkonošském permokarbonu: Kozákov, Babí, okolí Nové Paky, Lomnice nad Popelkou a u Rožmitálu.[2] Známý je lom ve Frýdštejně.[3]

Odkazy

Reference
  1. Melafyr [online]. Geofyzikální ústav Akademie věd ČR, v.v.i. [cit. 2014-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-16.
  2. Melafyr [online]. leccos.com [cit. 2014-03-15]. Dostupné online.
  3. HONS, Richard Jan. Atlas našich hornin. 1. vyd. Praha: ALADIN agency s.r.o., 2017. 198 s. ISBN 978-80-906737-4-8. S. 40.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.