Mefisto (divadelní hra)

Začínající herec Hendrik Höfgen pochází z maloměsta a touží po slávě a obdivu. Jeho první angažmá je v Hamburském Uměleckém Divadle. Již zde se stane velmi oblíbeným, avšak ke svým kolegům se chová hodně povýšeně – a to zejména k Hansu Miklasovi, který je členem NSDAP. Höfgen zavrhuje nacisty, silně se přiklání k bolševickým názorům. Höfgen žije divadlem a nejen jím, ale i Juliettou, černošskou tanečnicí a prostitutkou, s kterou pravidelně pořádá zvrhlé hodiny tance.

Jednou se Höfgen pohádá s Miklasem kvůli herečce Lottě Lindenthalové, kterou nazve Hendrik „blbou krávou“. Miklas se jí zastává, to se Höfgenovi nelíbí a vymůže si u ředitele divadla Krogeho jeho vyhazov. V Hamburském divadle hostuje Nicoletta von Niebuhrová, přes kterou se Höfgen seznámí s Barbarou Brucknerovou. S tou se zasnoubí a později si jí i vezme, nedá se však říci, že by ji skutečně miloval, spíše to dělá kvůli své kariéře. I v manželství totiž udržuje vztah se svou princeznou Tebab, jak přezdívá Juliettě. Vliv otce Barbary mu zajistí hostování ve Vídni. Tam se seznamuje s Dorou Martinovou, hereckou hvězdou celého Německa. Ve své roli ale úplně pohoří, přesto díky přímluvám Dory, svého tchána a ředitele vídeňského divadla dostane místo v Berlíně.

V hlavním městě musí Höfgen začít od nuly. Svou posedlostí divadlem a touhou po slávě se rychle vypracuje na vrchol, je velmi populární zejména díky roli Mefistofela v Goethově Faustovi. V této roli dosahuje velkého úspěchu, protože Mefista nehraje, on jím skutečně je. Natáčí také filmy. Přes neustálou práci si ani nevšimne, že nacistická hrozba se pomalu ale jistě blíží. Zrovna když natáčí další film, tentokrát ve Španělsku, nacisté vyhrávají volby. Höfgena to zaskočí, bojí se návratu domů, uvažuje, že by zůstal v Paříži. Dostává dopis od bývalé kolegyně Angeliky Siebertové, v němž píše, že se seznámila s manželkou ministerského předsedy a generála letectva, Lottou Lindenthalovou, která se za Höfgena u svého manžela přimluví. Hendrik Höfgen, do té doby zarytý komunista, se vrací zpět do Berlína, aby se stal slavným. Co na tom, že díky nacistům…

Barbara zůstává v Paříži a zapojuje se do antifašistického boje. Höfgen se sbližuje s Nicolettou von Niebuhrovou, kterou si později vezme za ženu. Ne kvůli lásce, spíše je spojuje stejný osud, i ona se vrací dobrovolně do Německa. Lotta Lindenthalová si Hendrika hned zamiluje, stejně tak jako generál letectva. V čele Státní činohry stojí Caesar von Munck, jehož hry byly Höfgenovi v dřívějších dobách úplně cizí, ale co neudělá pro slávu… Na repertoáru se má opět objevit i Faust a s Höfgenem coby Mefistofelem se však nepočítá. Lotta a její manžel to zařídí a Hendrik může zase excelovat. Generál letectva je Höfgenem přímo posedlý, dokonce mu odpouští i jeho bolševickou minulost a černošku Juliettu. S tou se nadále stýká a když se to dozví generál, doporučí mu, aby odjela ze země. Höfgen tráví s generálem stále více času, dokonce si může dovolit přimluvit se za svého někdejšího přítele Ottu Ulrichse, který je vězněn kvůli tomu, že patří ke komunistům. Zajistí mu angažmá u Státní činohry. Hendrik Höfgen vystoupá až na samotný vrchol – stává se ředitelem Státní činohry. Mezitím Hans Miklas zjišťuje, že vláda nacistů nebude taková, jakou si ji představoval a začne proti nim bojovat. Jednoho dne přijíždí do divadla gestapo, které Miklase v lese zastřelí. Miklas není jediný, na koho si gestapo posvítí. K smrti umučí i Ottu Ulrichse, protože i nadále sympatizuje s levicí. Hendrik Höfgen si až po jeho smrti uvědomuje, co udělal. Nemá nikoho. Barbara, Julietta, Otto – ty všechny ztratil. Zůstala mu jen hořká pachuť slávy a úspěchu, toho všeho dosál díky těm, proti kterým na začátku tak bojoval. Co by však po něm lidé mohli chtít? Vždyť je jen docela obyčejný komediant.