Medellínský kartel

Ke konci sedmdesátých let se nezákonný obchod s kokainem stal významným problémem a hlavním zdrojem zisku. Drogová baronka Griselda Blanco distribuovala kokain pro kartel v New Yorku a později v Miami, založila distribuční síť, díky které prodala až 300 kg kokainu za měsíc. Do roku 1982 předčil kokain kávu. Soukromé armády byly posíleny, aby odrazily partyzány, kteří se snažili buď rozdělovat zemi místním rolníkům, unášet je, nebo vydírat Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC, Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia).

Koncem roku 1981 a začátkem roku 1982 se v sérii setkání v Puerto Boyacá sešli členové kartelu Medellín, kolumbijská armáda, americká korporace Texas Petroleum, kolumbijská legislativa, malí průmyslníci a bohatí farmáři dobytka a založili polovojenskou organizaci známou jako Muerte a Secuestradores („Smrt únoscům“, MAS) na ochranu svých ekonomických zájmů a na ochranu místních elit před únosy a vydíráním. Kolumbijské ministerstvo vnitra do roku 1983 zaregistrovalo 240 politických vražd smrtících jednotek MAS, většinou vedoucích komunit, volených úředníků a zemědělců.

Následující rok byl vytvořen Asociación Campesina de Ganaderos y Agricultores del Magdalena Medio („Asociace farmářů a farmářů střední Magdaleny“, ACDEGAM), který měl za úkol zajišťovat jak logistiku, tak vztahy s veřejností organizace a poskytovat právní podporu pro různé polovojenské skupiny. ACDEGAM pracovala na prosazování protidrogových politik a ohrožovala každého, kdo se podílel na organizaci práce nebo právech rolníků. Hrozby byly podpořeny MAS, který by napadl nebo zavraždil každého, kdo byl podezřelý z toho, že je „podvratný“. ACDEGAM také stavěl školy, jejichž deklarovaným účelem bylo vytvoření „vlasteneckého a antikomunistického“ vzdělávacího prostředí a vybudování silnic, mostů a zdravotnických klinik. V ústředí ACDEGAMu docházelo k náboru náhradníků, skladování zbraní, komunikacím, propagandě a zdravotnickým službám.

V půlce osmdesátých let ACDEGAM a MAS zaznamenaly významný růst. V roce 1985 začali obchodníci s drogami Juan Matta-Ballesteros, Pablo Escobar, Roberto Escobar, Gonzalo Rodríguez Gacha, Carlos Lehder a Jorge Luis Ochoa vkládat do organizace velké množství peněz, aby zaplatili za vybavení, školení a zbraně. Peníze na sociální projekty byly přerušeny a přesměrovány na posílení MAS. Moderní bitevní pušky, jako jsou AKM, FN FAL, Galil a HK G3, byly zakoupeny od armády, INDUMIL nebo ze soukromého prodeje financovaného z drog. Organizace měla počítače a provozovala komunikační centrum, které spolupracovalo se státní telekomunikační kanceláří. Měli 30 pilotů a řadu letadel s pevnými křídly a vrtulníků. Britští, izraelští a američtí vojenští instruktoři byli najati, aby vyučovali v polovojenských výcvikových střediscích.

Jakmile byly americké úřady informovány o „pochybných činnostech“, skupina byla zařazena pod dohled Federální protidrogové pracovní skupiny. Byly shromážděny důkazy, a předloženy velké porotě, což mělo za následek obvinění, zatčení a tresty odnětí svobody pro osoby odsouzené ve Spojených státech. Jen velmi málo kolumbijských vůdců kartelových dohod však bylo v důsledku těchto operací skutečně vzato do vazby.

Většina obviněných žila a pobývala v Kolumbii, nebo uprchla před tím, než byly obžaloby odepřeny. Uprchlíci kartelu byli jeden rok uvězněni nebo zastřeleni. Kolumbijská národní policie cvičila a spolupracovala se specializovanými vojenskými jednotkami a CIA.

Posledním z terčů Los Pepes byl Juan Diego Arcila Henao, který byl v roce 2002 propuštěn z kolumbijského vězení a ukryt ve Venezuele, aby se vyhnul pomstě „Los Pepes“. Nicméně byl zastřelen ve svém Jeep Cherokee v okolí svého domova Cumaná, Venezuela, v dubnu 2007.

Snad největší hrozbou pro kartel Medellín a ostatní obchodníky s drogami byla realizace smlouvy o vydávání mezi Spojenými státy a Kolumbií. To umožnilo Kolumbii vydat Američanům kolumbijce podezřelého z obchodu s drogami. To byl velký problém pro kartel, protože obchodníci s drogami měli v USA malý přístup ke své místní moci a vlivu a soudní proces by s největší pravděpodobností vedl k uvěznění. Mezi stoupenci smlouvy o vydávání byli kolumbijský ministr spravedlnosti Rodrigo Lara, který tlačil na další akce proti drogovým kartelům, stejně jako policejní důstojník Jaime Ramírez a četní Soudci Nejvyššího soudu v Kolumbii.

Kartel však použil strategii „plata o plomo“ vůči několika z těchto příznivců vydávání, kteří měli na výběr úplatek nebo násilí. Nicméně, když policejní akce začaly způsobovat velké ztráty, někteří z hlavních drogových magnátů byli dočasně odsunuti z Kolumbie, což je nutilo se ukrýt, odkud nařídili členům kartelu, aby se vzdali klíčových příznivců smlouvy o vydávání.

Kartel vynesl hrozby smrti soudcům Nejvyššího soudu a požádal je, aby odsoudili Smlouvu o extradici. Varování byla ignorována. Toto vedlo Escobara a skupinu, kterou nazval Los Extraditables („Extraditables“), aby zahájili násilnou kampaň, která bude tlačit na kolumbijskou vládu spácháním série únosů, vražd a narkotoristických akcí.

V listopadu 1985, 35 těžce ozbrojených členů M-19 partyzánské skupiny zaútočilo na kolumbijský nejvyšší soud v Bogotě oblehlo palác spravedlnosti. Někteří v té době tvrdili, že vliv kartelu byl za náletem M-19 kvůli jeho zájmu zastrašovat Nejvyšší soud. Jiní říkají, že údajný vztah mezi kartelem a partyzánem nebyl v té době pravděpodobný, protože obě organizace měly několik odchylek a konfrontací, jako jsou únosy M-19 drogového lorda Carlose Lehdera a Nievese Ochoa, sestry Medelínského kartelu. zakladatel Juan David Ochoa. Tyto únosy vedly k vytvoření polovojenské skupiny MAS / Muerte a Secuestradores („Death to Kidnappers“) Medelínským kartelem. Bývalí partyzánští členové rovněž popírají, že by se kartel zúčastnil na této události. O této otázce se nadále diskutuje v Kolumbii.

Jako prostředek zastrašování kartel vedl po celé zemi tisíce atentátů. Escobar a jeho společníci dali jasně najevo, že každý, kdo by proti nim stál, by riskoval, že bude zabit spolu se svými rodinami. Některé odhady uvádějí, že v průběhu činnosti kartelu bylo zabito kolem 3500 osob, včetně více než 500 policistů v Medellínu, ale celý seznam není možné shromáždit kvůli omezení soudní moci v Kolumbii.

Seznam nejznámějších atentátů provedených kartelem:

• Luis Vasco a Gilberto Hernandez, dva agenti DAS, kteří v roce 1976 zatkli Pabla Escobara.
• Rodrigo Lara, ministr spravedlnosti, zabit na dálnici v Bogotá 30. dubna 1984 při transferu do Československa, když se k jeho vozidlu v provozu přiblížili dva ozbrojenci, kteří jeli na motocyklu a zahájili palbu.
• Tulio Manuel Castro Gil, vrchní soudce, zabitý ozbrojenci na motocyklu v červenci 1985
• Enrique Camarena, agent DEA, 9. února 1985, zabit v Guadalajara, Mexiko. Mučen a zavražděn na rozkaz členů Guadalajarského kartelu a Juan Matta-Ballesteros, drogového obchodníka z kartelu Medellin. ^{[ citace potřebná ]}
• Hernando Baquero Borda, soudce Nejvyššího soudu, zabit ozbrojenci v Bogotě 31. července 1986.
• Jaime Ramírez, policejní plukovník a šéf protidrogové jednotky Národní policie Kolumbie. Zabit na dálnici v Medellínu v listopadu 1986, kdy útočníci v červeném Renaultu jeli vedle jeho bílého minivanu Toyota a otevřeli palbu. Ramírez byl okamžitě zabit; jeho žena a dva synové byli zraněni.
• Guillermo Cano Isaza, ředitel El Espectador, zabit v prosinci 1986 v Bogotě ozbrojenci na motorce.
• Jaime Pardo Leal, prezidentský kandidát a předseda strany vlastenecké unie, zabitý útočníkem v říjnu 1987.
• Carlos Mauro Hoyos, generální prokurátor, unesen potom zabit ozbrojenci v Medellín v lednu 1988.
• Antonio Roldan Betancur, guvernér Antioquie, zabitý bombou automobilu v červenci 1989.
• Waldemar Franklin Quintero, velitel policie Antioquia, zabitý ozbrojenci v Medellínu v srpnu 1989.
• Luis Carlos Galán, kandidát na prezidenta zabitý ozbrojenci během rally v Soacha v srpnu 1989. Atentát byl proveden ve stejný den, kdy byl zastřelen velitel policie Antioquia
• Carlos Ernesto Valencia, vrchní soudce, zabitý ozbrojenci krátce poté, co obvinil Escobara ze zabití Guillerma Cano, v srpnu 1989.
• Jorge Enrique Pulido, novinář, režisér TV Jorge Enrique Pulido, zabitý ozbrojenci v Bogotě v listopadu 1989.
• Diana Turbay, novinářka, hlavní redaktorka časopisu Hoy por Hoy, zabita při pokusu o její záchranu v lednu 1991.
• Enrique Low Murtra, ministr spravedlnosti, zabit ozbrojenci v centru Bogotá v květnu 1991.
• Myriam Rocio Velez, vrchní soudce, zabitý ozbrojenci krátce předtím, než byla v září 1992 vznesena žaloba na Escobarova zavraždění Galána.

Miguel Maza Márquez byl zodpovědný za bombardování budovy DAS, což mělo za následek smrt 52 civilistů na příčinu výbuchu. Miguel unikl nezraněný.

V roce 1993, krátce před Escobarovou smrtí, spojenci kartelu byli také terčem skupinou vigilante Los Pepes (nebo PEPES, lidé perzekvovaní Pablem Escobarem).

Za částečného nástupce Medellínského kartelu je považován gang Oficina Envigado (Kancelář Envigado). Byl založen Donem Bernou, původně spojencem kartelu Medellín. Když Don Berna prohrál s Escobarem, Oficina Envigado se společně s bývalými Escobarovými spojenci od Escobara odpojili. Organizace pak zdědila pozemky Medellínu, jeho stezky a kontakty ve Spojených státech, Mexiku a ve Spojeném království. Začala se sjednocovat s polovojenskými jednotkami domobrany Kolumbie a společně organizovali obchod s drogami.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Medellín Cartel na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Medellínský kartel na Wikimedia Commons