Martin Povejšil

Martin Povejšil (* 13. ledna 1961 Praha) je český diplomat, v letech 1994 až 1998 velvyslanec ČR v Chile, v letech 2000 až 2004 velvyslanec ČR ve Španělsku a Andoře a v letech 2009 až 2012 velvyslanec ČR při NATO. Od září 2012 zastával pozici stálého představitele (velvyslance) ČR při EU, od října 2018 je náměstkem ministra zahraničních věcí ČR pro řízení sekce bezpečnostní a multilaterální.

PhDr. Martin Povejšil
Náměstek ministra zahraničních věcí ČR
Úřadující
Ve funkci od:
22. října 2018
Velvyslanec ČR při NATO
Ve funkci:
24. srpna 2009  31. srpna 2012
PředchůdceŠtefan Füle
NástupceJiří Šedivý
7. stálý představitel ČR při EU
Ve funkci:
3. září 2012  září 2018
PředchůdceMilena Vicenová
NástupceJakub Dürr
Velvyslanec ČR v Chile
Ve funkci:
1994  1998
NástupceJiří Jiránek
Velvyslanec ČR ve Španělsku a Andoře
Ve funkci:
2000  2004
PředchůdceMiloš Lexa
NástupceMartin Košatka

Narození13. ledna 1961 (60 let)
Praha
Československo Československo
Choťženatý
Dětitři dcery a jeden syn
Alma materUniverzita Palackého v OL
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

V letech 19761980 vystudoval Gymnázium Budějovická v Praze, následně pracoval mezi lety 1980 a 1981 jako knihovník ve Státní knihovně Praha. Vysokoškolské vzdělání si doplnil v letech 19811987 studiem moderní filologie (angličtina, španělština) na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Do roku 1989 se pak živil jako překladatel a tlumočník.

V roce 1990, krátce po pádu komunistického režimu, vstoupil do služeb tehdejší československé diplomacie. Jeho odborné zaměření se postupně rozšiřovalo z rozvojových otázek a bilaterálních vztahů k evropským a bezpečnostním záležitostem a multilaterální diplomacii. Začínal na Odboru Latinské Ameriky Federálního ministerstva zahraničních věcí ČSFR (v letech 19911992 tento odbor řídil). Zároveň byl v téže době generálním ředitelem sekce zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Na nově ustaveném Ministerstvu zahraničních věcí ČR pracoval v letech 1993 a 1994 jako vrchní ředitel sekce zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky. V roce 1993 navíc zastával pozici velvyslance se zvláštním posláním ve volební kampani za zvolení ČR nestálým členem Rady bezpečnosti OSN.

V letech 19941998 byl mimořádným a zplnomocněným velvyslancem ČR v Chile. Po svém návratu působil mezi roky 1998 a 2000 jako vrchní ředitel sekce evropských zemí na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. V roce 2000 byl poradcem státního tajemníka MZV ČR pro evropské záležitosti a hlavního vyjednavače pro vstup ČR do EU. Druhou diplomatickou misi vykonal mezi lety 2000 a 2004, když zastával post mimořádného a zplnomocněného velvyslance ČR ve Španělsku a v Andoře.

Také po svém druhém návratu z mise pracoval v rámci struktur Ministerstva zahraničních věcí ČR, konkrétně byl v letech 20042005 vrchním ředitelem teritoriální sekce I (Evropa) a v letech 20052009 politickým ředitelem (vrchním ředitelem sekce bezpečnostně–multilaterální).[1]

V srpnu 2009 se stal velvyslancem ČR při NATO.[2][3] Tento post zastával tři roky, od září 2012 byl stálým představitelem (velvyslancem) ČR při EU v Bruselu.[4] Na konci října 2018 se stal náměstkem ministra zahraničních věcí ČR pro řízení sekce bezpečnostní a multilaterální; na postu stálého představitele při EU skončil.[5]

Martin Povejšil je ženatý, má tři dcery a jednoho syna. Hovoří anglicky, španělsky, německy, rusky a francouzsky.

Reference

  1. Vedoucí stálého zastoupení, Martin Povejšil [online]. Stálé zastoupení České republiky při Evropské unii [cit. 2015-10-30]. Dostupné online.
  2. Jaký bude osud radaru v Brdech, neví ani český velvyslanec při NATO. Novinky.cz [online]. 2009-09-11 [cit. 2015-10-30]. Dostupné online.
  3. Sociální politika III. Mezinárodní aspekty sociální politiky [online]. Jabok, ETF [cit. 2015-10-30]. Dostupné online.
  4. Vicenová končí u EU, nahradí ji Povejšil. Česká televize.cz [online]. 2012-07-20 [cit. 2015-10-30]. Dostupné online.
  5. Martin Povejšil, Náměstek pro řízení sekce bezpečnostní a multilaterální [online]. Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 2018-10-22 [cit. 2019-01-02]. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.