Martínkovice

Ze starší doby kamenné svědčí archeologické nálezy o přechodném výskytu lovců v této oblasti. Ta od konce 5. století však pustla a zarůstá pralesem. Po celý raný středověk zůstala neosídlená.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1255, kdy se v souvislosti s obchodní stezkou z Broumova do Kladska hovoří o českých osadách; jednou z nich je Březnice, dnešní Martínkovice.

Král Přemysl Otakar I. povolal prostřednictvím opatů broumovského kláštera Martina (1253–1278) a Bavora (1290–1332) rolníky z Durynska a Flander, aby zde zakládali vesnice po vzoru vesnic německých. Podél potoka vznikala lánová (přípotoční) vesnice. Březnici noví osadníci přejmenovali na Martinsdorf (též se uvádí Villa Martini nebo Mertensdorf, Marzdorf, Martinkowicze a Maerzdorf)[4] a čeští obyvatelé s Němci postupně splynuli.[5]

V roce 1677 jsou Martínkovice vedeny v urbáři jako druhá největší vesnice z 19 vesnic broumovského panství: žilo v nich 45 sedláků, 32 chalupníci a dávky, které odváděli, byly stejné jako dávky nejvýznamnější vesnice Broumovska Křinice.

V Martínkovicích stál i velký panský dvůr s ovčínem pro 300 ovcí.

Robotní povinnosti byly velice kruté vždy, ale v roce 1756, kdy klesl v Martínkovicích počet sedláků na 30, se staly otřesnými. Bylo nařízeno místo 1 925 dnů potažní roboty 3 692 dnů a k tomu 2 028 dní roboty ruční. Jinými slovy každý sedlák musel vykonat 147 dnů roboty ročně. Životní podmínky se staly až nelidskými neb třetinu roku tvořily svátky, kdy se nesmělo pracovat, druhou třetinu roku se robotovalo a jen poslední třetina roku zbývala na vlastní práci. Jelikož však potah, mnohdy i dva, musel sedlák živit celý rok, docházelo k tomu, že se sedláci potahů zbavovali a tím se z nich stávali chalupníci a domkáři se zanedbatelnou povinností 12denní roboty.

Martínkovice chudly.

V roce 1847 měla vesnice 1476 obyvatel.[6]

Statky, které se v Martínkovicích dochovaly, většinou pocházejí právě z 19. století. Jedná se o zcela ojedinělé zděné stavby, které svým objemem, prostorovým uspořádáním, použitými stavebními prvky a členěním fasád - zvláště pak štítů - jsou výjimečné v České republice; říká se jim statky broumovského typu.[5]

Rok 1848 znamenal zrušení feudálního systému a nástup kapitalismu. Martínkovice získaly samosprávu a podléhaly přímo okresnímu úřadu v Broumově, nikoli vrchnostenskému.

V Martínkovice obdržely právo zpracování bavln. Zdejší tkalcovna zpracovávala původně len byla přestavěna na zpracování bavlněného zboží. Byla založena i přadlácká škola.

V letech 1888 až 1889 postavil továrník Moritz Schur tovární domy pro dělníky. Zaměstnával více než 600 lidí, kteří vyráběli jakostní a rozmanité bavlněné látky, např. se zde tkaly damašky, materiál na ubrusy a prostírání, později i hedvábí, používané ve druhé světové válce na výrobu padáků.

Nejvyšší počet obyvatel 1797 bylo dosaženo v letech 1912–1913.[5]

V letech hospodářské krize, tedy koncem roku 1930, vyplácel Moritzův syn Josef podporu propuštěným dělníkům. V roce 1933 však už pracovalo ve fabrice jen 70 tkalců.

Josef Schur tedy prodal tkalcovnu jejímu řediteli Ing. Schmidtovi. Ten měl do září 1945 zajištěn odbyt, pak byl nahrazen národním správcem Augustinem Přibylem .

Provoz tkalcovny byl postupně likvidován (od roku 1963), mnoho lidí odešlo za prací do vnitrozemí a v roce 1995 byl provoz ukončen úplně.

V roce 1939 bylo v obci 291domů a 1456 obyvatel, 49 % obyvatel pracovalo v průmyslu a 24 % v zemědělství a lesnictví.[6]

Před první válkou byla obec elektrifikována, k tkalcovně přibyla nudlárna (po válce se v ní vyráběla kružidla; dnes je uzavřená). Henleinovci ve 30. letech 20. století nabírali na síle, takže ke konci roku 1937 bylo soužití Čechů s Němci již nemožné.

Za druhé války sudetští Němci ze svého nadšení nad ´osvobozením´ vystřízlivěli. Místní partyzánská jednotka o 70 mužích odzbrojila v květnu 1945 6 000 německých vojáků (bez boje). Zákroku Rudé armády nebylo vůbec zapotřebí, v Martínkovicích byl klid.

Z vnitrozemí začali přicházet zájemci o zemědělské usedlosti, živnosti i domky. Znovu se budovala česká vesnice, vznikaly spolky např. hasičů, sportovní, myslivecký, hudební, divadelní, Svaz důchodců, mládeže,...

JZD bylo založeno 28. září 1949, brzy však zaniklo, ale roku 1952 (v únoru) vzniklo druhé. Rozpadlo se roku 1991.

Martínkovice jsou součástí CHKO Broumovsko. Do části obce zasahuje národní přírodní rezervace Broumovské stěny – vyhledávaná turisty pro četné pískovcové útvary, vyhlídky, rokle.

V obci působí 5 zemědělských podnikatelských subjektů, 1 firma zabývající se prodejem a servisem zemědělské techniky a pila, dále zde podnikají 2 truhláři, klempíř, pokrývač.

Na katastrálním území obce v prostoru bývalého vojenského zajateckého tábora je provozováno Benediktýnským aeroklubem Broumov letiště Broumov.

Centrem obce prochází cyklotrasa 4000, cyklotrasa 4303. V západní části protínají území obce cyklotrasa 4001 a od rozcestníku Pod Velkou Kupou začíná cyklotrasa 4004. Na vyhlídku Kamenná brána vede žlutá turistická stezka a od rozcestníku Zaječí rokle začíná zelená turistická stezka.[7][8]

• CECHNER, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Broumovském. Svazek XLV.. Praha: Archaelogická komise při České akademii věd a umění, 1930. 352 s. Dostupné online. Kapitola Martinkovice (Märzdorf) Martini villa, s. 218–226.
• JIRKA, František. Z historie Martínkovic. Martínkovice: Obec Martínkovice, 2005. 52 s. ISBN 80-239-5454-7.
• KOŠŤÁL, Zdeněk. Dějiny Broumova a Broumovska. Broumov: Městský národní výbor Broumov, 1990. 148 s.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Martínkovice na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Martinkovice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Martínkovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)