Marie Walburga Truchsess-Waldburg-Zeil

Maria Walburga Josefa Kajetana Truchsess Zeil-Waldburg (rozená von Harrach, 22. října 1762 Brno[2]25. května 1828[3] Kunvald) byla česká šlechtična, filantropka a mecenáška, manželka Klementa Aloise hraběte z Truchsess-Waldburg-Zeilu, zakladatelka filantropinia, vzdělávacího ústavu na kunvaldském zámku, kde posléze studoval také František Palacký. Patří k nejvýznamnějším osobnostem moravského osvícenství.

Maria Walburga Truchsess Zeil-Waldburg
Maria Walburga Truchsess Zeil-Waldburg
Rodné jménoMaria Walburga Josefa Kajetana Truchsess Zeil-Waldburg hraběnka Harrach
Narození22. října 1762
Brno Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí25. května 1828 (ve věku 65 let)
Kunín Rakouské císařství Rakouské císařství
Povolánípedagožka a patronka
ChoťKlement Alois Truchsess-Waldburg-Zeil
RodičeFrantišek Xaver z Harrachu a Marie Rebeka z Harrachu-Hohenemsu
PříbuzníFriedrich Emil Schindler von Kunewald (adoptovaný syn)[1]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mládí

Narodila se v Brně do německy mluvící šlechtické rodiny Františka Xavera Harracha, polního podmaršálka Císařské armády a majitele pěšího pluku, a jeho ženy Marie Rebeky, hraběnky z Hohenemsu. Získala výborné soukromé vzdělání, známa byla svou krásou, ale také bohatým intelektem, temperamentem či vášní pro jízdu na koni. 12. září 1779 se v Inzersdorfu u Vídně[4] provdala za německého šlechtice hraběte Klementa Aloise hraběte z Truchsess-Waldburg-Zeilu (1753–1817), vlastníka rodinných statků v Porýní. Roku 1781 se stal rovněž majitelem kunvaldského panství, včetně zámku v Kunvaldu, který nechali vystavět Bedřich August Harrach se svou manželkou princeznu Eleonoru z Liechtensteinu, prarodiče Marie Walburgy.

Klement Alois na zámku 17. dubna 1786 uskutečnil historicky druhý pokus o let horkovzdušným balonem, dovezeným z Francie. Po krátkém letu a havárii balonu v koruně stromu se z ohniště, ohřívajícího vzduch v balonu, rozvinul požár, který se rozšířil na budovy u zámku a přilehlé stavby.

Zámek v Kuníně (dříve Kunvald), od roku 1792 sídlo Filantropinia

V prvních letech manželství zemřely tři jejich děti do věku tří let. Maria Walburga byla psychicky zdecimovaná, pokusila se také o sebevraždu. Manželství s Klementem Aloisem se rozpadlo, ten odjel na panství Ziel ve Švábsku, s sebou roku 1788 odvezl posledního syna Franze Karla Wunibalda Ludwiga, a zanechal Marii Walburgu na kunvaldském zámku, kde následně žila.

Poslední potomek manželů, syn Franz Karl, zemřel ve Švábsku roku 1803 ve věku 18 let.

Kunvaldské panství

Do života nešťastné ženy vstoupili brněnští svobodní zednáři a tajní ilumináti, kteří hraběnku získali pro myšlenky filantropie. Hraběnka pod vlivem těchto myšlenek založila v prostorách zámku po vzoru obdobných škol v Německu roku 1792 vzdělávací a výchovný ústav – filantropinum, který se následně stal ohniskem vzdělávání v této části Moravy. Již předtím se zasloužila o zřízení školy v Kunvaldu, zaniklé po třicetileté válce. Díky své dobročinnosti byla svými poddanými široce oblíbená.

Kromě kunvaldského panství vlastnila rovněž panství Jeseník nad Odrou (1800-1820), Bystré (1806-1828) a Hohenems-Lustenau (1806-1817). Na suchdolském panství nechala hraběnka provést roku 1799 také první veřejné očkování dětí na Moravě, proti pravým neštovicím. Během napoleonských válek Moravskou bránou táhly desetitisícové armády vojáků, krajem prošla francouzská i ruská armáda. V suchdolské kronice je záznam, že na faře strávil dvě noci legendární ruský vojevůdce Suvorov. Po bitvě u Slavkova v roce 1805 procházeli Suchdolem vracející se ruští vojáci nakažení tyfem. Tato nákaza se rozšířila na celé Kravařsko, takže v některých obcích, včetně Suchdola, onemocnělo až 85 % obyvatelstva.[5][6]

Filantropinum

V ústavu panoval mimořádný duch tolerance. Vedle sebe zde studovaly děti všech sociálních tříd: děti poddaných, sirotkové, děti měšťanů, úředníků, ale i šlechticů, katolíci, evangelíci, Židé, chlapci i děvčata ve věku od 5 do 15 let, Češi i Němci. Výuka na zámecké škole byla však neobyčejně přísná. Začínala již v pět hodin ráno a končila v 19 hodin večer. Učilo se od pondělí do soboty všem předmětům: matematice, přírodním vědám, jazykům, historii, vlastivědě, hudbě, kreslení, poprvé byla na Moravě zavedena do vyučování gymnastika. Výuka probíhala často v přírodě, byly podnikány výlety na Helfštýn, Radhošť či Lysou Horu. Zde děti stanovaly pod širým nebem a učily se poznávat okolní přírodu a krajinu. Byla zde uplatňována pravidla dietetiky: zdravá výživa, otužování.

Hrobka rodu Waldburg-Ziel, Hřbitov v Kuníně

Základy svého vzdělávání zde získal pozdější významný český učenec a vůdčí politik Národní strany a rodák z nedalekých Hodslavic František Palacký. Později napsal, že léta strávená na zámecké škole byl „krásný jarní čas života mého“.

Úmrtí

Ve vyšším věku se u ní projevila Pagetova choroba, působící nevýslovnou bolest dolních končetin. Posledních deset let svého života byla hraběnka nehybná na dolní končetiny, byl pro ni vyroben velký proutěný koš, ve kterém byla přenášena.

Marie Walburga Truchsess Zeil-Waldburg zemřela 25. května 1828 na svém zámku v Kunvaldu ve věku 65 let. Pohřbena byla do rodinné monumentální empírové hrobky na hřbitově v Kunvaldu[7], spolu se svými dětmi a příbuznými.

Odkazy

Reference

  1. Dostupné online.
  2. Marie Walburga hraběnka Truchsessová 1762-1828 - Obec Bělotín. www.belotin.cz [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné online.
  3. Český šlechtic a rakouský ministr Bedřich Schönborn. spcp.prf.cuni.cz [online]. [cit. 2020-12-02]. Dostupné online.
  4. Marie Walburga hraběnka z Waldburg-Zeilu - Muzeum Novojičínska. www.muzeumnj.cz [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-11.
  5. PAAR, Leopold; TELTSCHIK, Wilhelm. Pamětní spis k 200 letému obnovení katolické duchovní správy v Suchdole nad Odrou 1729  1929 [online]. Suchdol nad Odrou: 1929. S. 17. [dále jen Pamětní spis] Pamětní spis.
  6. ŘÍČAN, Daniel. Stručné dějiny obce Suchdolu nad Odrou. Suchdol nad Odrou: Klub přátel Suchdolu nad Odrou, 2005. 55 s. ISBN 80-239-4870-9. Kapitola Období po r. 1948, s. 30.
  7. KUNÍN, Obec. Hřbitov. www.kunin.cz [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-14. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.