Marie Tauerová

Narodila se v Plzni v rodině poštovního a telegrafního úředníka[1]. V letech 1909–1910 studovala na českém gymnáziu v Plzni. V roce 1912 se rodina přestěhovala do Prahy, kde po absolvování filozofické fakulty[3] začala soukromě se studiem orientálních jazyků u profesora Rudolfa Dvořáka a docenta Rudolfa Růžičky, stejně jako její starší bratr Felix, který byl profesorem islámských dějin a literatury na Univerzitě Karlově, i mladší bratr Norbert, ten se věnoval filologii a historii Basků. Zde se seznámila s Vlastou Kálalovou, která působila jako lékařka v Bagdádu. Vzniklo pevné a celoživotní přátelství, za svůj život si vyměnily více než 150 dopisů, které jsou zdrojem poznání o Orientu a o vnímání ženských otázek v tehdejší Evropě i Orientu. Ona sama i přes své výborné jazykové schopnosti se do Orientu nikdy nedostala.[4]

Pracovala v Univerzitní knihovně v Brně (nyní Moravská zemská knihovna).[2] V roce 1929 se u ní projevilo závažné oční onemocnění. Po operaci byla nucena omezit používání zraku a zanechat práce v knihovně i literární činnosti. Začala se věnovat modelování z hlíny, ve kterém projevila mimořádné úsilí. Začala tvořit jako samouk, náměty čerpala z Chodska i Orientu. Později se stala žačkou sochaře Václava Macha v Brně. Brzy i na tomto poli dosáhla významných úspěchů. Její výtvory prodávala v Plzni Marie Lábková. Později se stala členkou Sdružení západočeských výtvarných umělců.[4] Její drobná plastika je vystavena v Klenčí v muzeu.[5]