Norbert Tauer

Po studiích v Praze pobýval  letech 1919–1939 v Madridu jako diplomat. Baskicko poprvé navštívil roku 1918, ve svých dvaceti letech. Záhy začal se studiem baskického jazyka a kultury.

Roku 1928 publikoval svůj první baskicky psaný článek. O Baskicku poté často publikoval také doma v Československu. Jeho články se objevovaly mj. v časopise Národní obzor. Během svých návštěv Československa se zde seznámil s Františkou Hosnedlovou, se kterou se roku 1932 oženil. Pak spolu žili v Madridu, kde Tauer kromě diplomatické činnosti také pilně pracoval na svých dílech o Baskicku, které často navštěvoval a sbíral zde poznatky.

Jeho činnost byla zaražena až občanskou válkou, když frankisté v letech 1936–1937 Baskicko obsadili. Tauer se pak nakrátko usadil v Madridu, kde věrně plnil své (válkou značně zkomplikované) diplomatické povinnosti, a to až do začátku roku 1939, kdy z něj spolu se svou ženou uprchl těsně před jeho obsazením generálem Francem.

V poúnorovém Československu příliš nesympatizoval se státní politikou a byl zaměstnán na poště. Žil na Vinohradech. Stále udržoval aktivní korespondenci se svými baskickými kolegy v exilu - jen v roce 1957 napsal 380 dopisů, ty byly spolu s některými jeho dalšími baskickými spisy a básněmi roku 1962 v zahraničí vydány pod názvem Bere idazkiak („Jeho spisy“).[2] Roku 1965 se mu podařilo publikovat své dílo Baskičtina a její dnešní situace (Euskara eta euskararen oraingo egoera).[3]

V kruzích baskické inteligence byl velmi vážený, po pádu Frankova režimu ve Španělsku mu bylo uděleno čestné členství v Euskaltzaindii, baskické jazykové akademii. Když roku 1983 v Praze zemřel, jeho pohřbu na Olšanských hřbitovech se zúčastnila i speciální baskická delegace.

• Baskicko
• Euskaltzaindia
• Klenčí pod Čerchovem
• Felix Tauer
• Marie Tauerová

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Norbert Tauer na Wikimedia Commons