Marek Frauwirth
Marek Frauwirth (8. listopadu 1911 Zakopane – 17. listopadu 1939 Praha) byl slovenský Žid, levicový aktivista[1] a nediplomatický pracovník slovenského konzulátu v Praze, který byl popraven 17. listopadu 1939.
Marek Frauwirth | |
---|---|
Narození | 8. listopadu 1911 Zakopané |
Úmrtí | 17. listopadu 1939 (ve věku 28 let) Praha |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
Rodinné zázemí
Marek Frauwirth se narodil v chudé[2] židovské rodině v polském Zakopaném. Jeho matka Chava a jeho otec Henrik se do Polska původně přestěhovali z slovenského Bardějova.[1] Marek Frauwirth měl celkem šest sourozenců (čtyři bratry: Jakuba, Leopolda, Maxmiliána a Josefa a dvě sestry: Bertu a Rosu).[1] Když jeho otec Henrik Frauwirth na počátku první světové války (28. června 1914) narukoval do armády, přestěhovala se rodina Frauwirthova zpět na severní Slovensko do Tvrdošína.[1] V Tvrdošíně Marek Frauwirth vychodil základní školu.[2]
Studia
Středoškolská studia absolvoval Marek Frauwirth v Banské Bystrici (maturitu složil na obchodní akademii).[1] Po maturitě pracoval nějaký čas jako účetní u firmy Terrazzo v Bratislavě.[1] Později získal místo u Berego-Mukačevské banky a přestěhoval se na Podkapratskou Rus.[1] Do Prahy se přesunul v roce 1932 a začal zde pracovat, aby získal finanční prostředky na svá studia.[2] V roce 1934 se zde zapsal ke studiu na Vysoké škole obchodní (tehdy byla součástí ČVUT),[1] kde následně studoval v letech 1935 až 1939. V jarním semestru 1939 svá vysokoškolská studia úspěšně dokončil a získal titul komerčního[2] inženýra.[1] Po prázdninách se v září roku 1939 zastavil na Slovensku v Tvrdošíně[2] na návštěvě za rodiči. Rodina jej přesvědčovala, ať zůstane, ale Marek Frauwirth se rozhodl pro opětovný návrat do protektorátní Prahy.[1]
Další studium
Na podzim roku 1939 pokračoval v Praze ve studiu na Vysoké škole obchodní, začal pracovat na disertační práci a zároveň si chtěl rozšířit své jazykové znalosti o nizozemštinu a arabštinu. [p 1]
Během vysokoškolských studií pracoval Marek Frauwirth jako účetní v letecké továrně Walter.[1] Také byl zaměstnán ve firmě obchodující s drahými kovy a později vedl dámské oddělení obchodního domu Baťa na Václavském náměstí.[1] Kromě studia a práce též hodně cestoval. Putoval po Polsku, Sovětském svazu, Finsku, Norsku, Švédsku, Dánsku, Německu, Rakousku a Itálii.[1] Většinou se přemisťoval autostopem, noci na cestách trávil v ubytovnách nebo přespával pod „širým nebem“.[1] Svoji poslední cestu do zahraničí podnikl v létě roku 1939 do Itálie.[1]
Politika a odboj
Marek Frauwitrh se angažoval i politicky. Byl členem levicové Jednoty nemajetných a pokrokových studentů a působil i ve Společnosti přátel demokratického Španělska.[1] [p 2]
Přibližně v době, kdy zahájil na podzim roku 1939 své další studium na Vysoké škole obchodní, získal Marek Frauwirth místo nediplomatického pracovníka na slovenském konzulátu v Praze.[1] Tady se (s vědomím konzula Pavola Bujnáka a pod krycím jménem „ing. Marek“) podílel na vydávání falešných pasů.[1] Ty byly poskytovány mimo jiné i židům a odbojářům, kteří potřebovali vycestovat za hranice Protektorátu Čechy a Morava (cestovali většinou tzv. „balkánskou cestou“ přes Bělehrad).[1] [p 3] [p 4] Zároveň se Marek Frauwirth zapojil do roznášení odbojových letáků a protiněmeckých tiskovin.[1][2]
Zatčení
V den pohřbu studenta Jana Opletala (15. listopadu 1939) ztratil (ale nejspíše někde zapomněl) Marek Frauwirth aktovku, ve které měl protinacistické letáky.[1] Nejspíše na základě tohoto nálezu byl v časných ranních hodinách (v půl páté) o dva dny později (17. listopadu 1939) zatčen gestapem a ještě téhož dne (bez soudu) popraven v bývalých dělostřeleckých kasárnách v Praze–Ruzyni.[1]
Osudy ostatních členů rodiny
Markův otec Henrik Frauwirth i Markova matka Chava Frauwirth byli zavražděni v plynových komorách v koncentračním táboře Osvětim.[1] V koncentračním táboře Lublin-Majdanek zahynuli (i se svými rodinami) oba Markovi bratři Jakub a Leopold.[1] Druhou světovou válku přežil Markův bratr Maxmilián, který se ukrýval v horách, kde pomáhal partyzánům.[1] Markův bratr Josef se v koncentračním táboře Dachau dočkal osvobození, ale jeho manželka druhou světovou válku nepřežila (byla zastřelena Němci).[1] Markova sestra Berta byla během Slovenského národního povstání zastřelena (v oblasti Vrátné doliny[2]) i se svými dvěma dětmi.[1] Markova sestra Rose (Růžena) ještě před vypuknutím druhé světové války emigrovala do Spojených států amerických a tím si zachránila život.[1]
Připomínky
- V městě Tvrdošíně byl na náměstí Svaté trojice v městském parku instalován památník „Zápalky“ věnovaný Marku Frauwirthovi.[2] Autorem památníku je výtvarný umelec Hieroným Balko (básník, sochař, malíř, grafik, tvůrce asambláží, mincí a medailí).[2] Památník (s podporou města Tvrdošín) zhotovil z dubového dřeva umělecký truhlář inženýr Michal Kožienka.[2] Památník má podobu tří gigantických zápalek skloněných k sobě (k nebi orientovanými) ohořelými hlavičkami v nichž se ztrácí text studentské hymny Gaudeamus igitur.[2]
- V roce 2017 vyšla v Bratislavě kniha s názvem „Rozčesnutý čas Marka Frauwirtha“ (s podtitulem „List neznámemu priateľovi“).[2] Autorem této knihy je Jozef Leikert.[2] Kniha je koncipována jako dopis Marku Frauwirthovi.[2][3]
- V roce 1965 občané města Tvrdošína odhalili na průčelí Základní školy Štefana Šmálika pamětní desku věnovanou Marku Frauwirthovi.[2] Tato deska byla v roce 1989 z neznámých důvodů odstraněna a nebyla k nalezení.[2] Dne 16. listopadu 2018 byla nová deska slavnostně odhalena na stejném místě. Iniciátorem celého projektu byl předseda slovenského Klubu spisovatelů faktů Jozef Leikert.[2] Novou pamětní desku graficky ztvárnil vydavatel Peter Rašla, vyrobit ji nechal sponzor Gabriel Rehák u akademického sochaře Štefana Pelikána.[2] V pravém horním rohu pamětní desky je fotografie Marka Frauwirtha a celou plochu desky vyplňuje nápis:
motto: „Kto mrie za slobodu nikdy neumiera“ // V Tvrdošíně žil / a navštěvoval základnů školu / Ing. Marek Frauwirth / (* 8.11.1911) / popraven nacistami / v Prahe 17. novembra 1939 //—Nápis na pamětní desce na Základní škole Štefana Šmálika v Tvrdošíně, text,
Odkazy
Poznámky
- Marek Frauwirth ovládal celkem pět cizích jazyků.[1] Kromě záliby v cestování se zajímal také o výtvarné umění a divadlo.[1] Hrál na housle i na kytaru a zpíval.[1] Dokonce začal studovat na konzervatoři obor režie, ale současné studium dvou škol při zaměstnání[2] se mu nedařilo a tak konzervatoř po dvou letech nedokončil a studium režie tam ukončil.[1]
- Marek Frauwirth jako jediný z popravených 17. listopadu 1939 nenáležel k české nacionální opozici v prvorepublikovém a druhorepublikovém studentském hnutí.
- Celkem bylo takovýchto falešných pasů na slovenském konzulátě ilegálně vydáno 2216.[1]
- Falešné pasy vydával Marek Frauwirth v Praze na slovenském konzulátě společně se svým kamarádem a přítelem Viliamem Černianským,[2] který pocházel také ze Slovenska a sice z Kraľovan,[2] což je obec nacházející se asi 37 km vzdušnou čarou jihozápadním směrem od města Tvrdošína.
Reference
- JAREŠ, Jakub. Marek Frauwirth (8. 12. 1911, Zakopane – 17. 11. 1939, Praha) [online]. iForum Online magazín Univerzity Karlovy (WEB UNIVERZITY KARLOVY), 2014-11-12 [cit. 2018-12-16]. (Foto: Archiv Univerzity Karlovy). Dostupné online.
- MIKOVIČ, Fedor. Rozčesnutý čas Markovho žitia [online]. www nove slovo SK, 2018-11-19 [cit. 2018-12-16]. Marek Frauwirth (* 8. 11. 1911 Zakopané, Poľsko – † 17. 11. 1939 Praha, ČR). Dostupné online. (slovenština)
- LEIKERT, Jozef. Rozčesnutý čas Marka Frauwirtha [online]. Nakladatel: Luna; Rok vydání 2017, 2017-01-01 [cit. 2018-12-16]. 144 stran; ISBN 9788088782094. Dostupné online. (slovenština)
Literatura
- Pasák, Tomáš: 17. listopad 1939 a Univerzita Karlova, Univerzita Karlova, Praha, 1997 ISBN 80-7184-255-9
- Leikert, Jozef: Černý pátek sedmnáctého listopadu, Univerzita Karlova, Praha, 2001 ISBN 80-238-7632-5
Externí odkazy
- Frauwirth, Marek (ing. Marek Frauwirth); (* 1911 – † 1939) - stručný životopis [online]. Forum valka CZ [cit. 2018-12-16]. Studentský aktivista; jeden z devíti studentských činitelů popravených 17. listopadu 1939. Dostupné online.