Marco Delvecchio

Delvecchio přestoupil k AS Řím na podzim 1995,[1] a to z Interu Milán.

V ročníku 1998/99 se stal s 18 brankami čtvrtým nejlepším střelcem v Serii A, před ním byli pouze Amoroso (22), Batistuta (21) a Bierhoff (20).[2] Druhá sezona trenéra Zdeňka Zemana dopadla pátým místem, římské mužstvo sice dávalo hodně branek, ale postrádalo pevnou defenzívu.

V ročníku 1999/2000 to byla pátá Delvecchiova sezona v římském velkoklubu. Novým trenérem se stal Fabio Capello, který měl napravit 5. místo z předchozí sezony, po prvním roce ale skončil na 6. místě, titul navíc bralo rivalské Lazio. Delvecchio se nově musel popasovat s konkurencí v podobě forvarda Vincenza Montelly, který dal v první sezoně za římský klub 18 gólů, oproti tomu Delvecchio „pouze“ 11. Přesto dostával od trenéra Capella důvěru v základní sestavě. Delvecchio se gólově prosadil v úvodním zápase 1. kola Poháru UEFA proti portugalské Vitórii Setúbal (7:0), k jednomu gólu přidal navíc dvě gólové nahrávky Aleničevovi.[3] V úvodním zápase 3. kola proti Newcastle United zařídil důležitý gól, když jej fauloval Charvet. Následná penalta proměněná Tottim byla jedinou brankou dvojzápasu.[4] V osmifinále ale AS Řím nestačil na Leeds United.

V ročníku Serie A 2000/01 se konkurence v útoku navýšila příchodem Argentince Gabriela Batistuty, ale Capello přesto spoléhal na Delvecchiovu pracovitost, přestože oproti ostatním útočníkům vstřelil o dost méně branek.[5] V lize se trefil třikrát, ale v Poháru UEFA zaznamenal pětici branek. Ačkoliv v Poháru UEFA tým vypadl už v osmifinále s FC Liverpool, v italské lize získal kýžený mistrovský titul.

Do sezóny 2001/02 se znovu zvýšila konkurence mezi forvardy, když římský klub koupil z AS Bari mladého nadaného útočníka Antonia Cassana. Delvecchio si Capellovu důvěru držel nadále, ale v lize se vzmohl na pouhé 2 branky. Zadařilo se mu na konci října, v derby proti Laziu 27. října 2001 šel do druhé půle za Batistutu a hned ve 49. minutě dal gól na 1:0.[6] V nastavení pojistil výhru 2:0 Totti a AS tak ovládlo zápas s rivalem. O pár dní později se prosadil v domácím zápase Ligy mistrů proti Anderlechtu, čímž zajistil remízu 1:1.[7] Římané ale měli postup do druhé fáze skupin zajištěn. Tam ale neuspěli a skončili za dvojicí Barcelona, Liverpool. Druhý gól vstřelil Delvecchio až v dubnu proti Parmě během domácí výhry 3:1.[8] Titul se ale o bod nepodařilo obhájit a uzmul ho nenáviděný Juventus tažený novými posilami Buffonem, Nedvědem či Thuramem.

V ročníku 2002/03 již nebyl v italské lize tak využívaný, přesto si za 16 zápasů připsal 4 góly. V prvním zápase čtvrtfinále italského domácího poháru Coppa Italia proti Vicenze Calcio přispěl gólem k výhře 2:1.[9] Domácí odvetu odehrál rovněž celou a zaznamenal hattrick při vítězství 6:3.[10] Ve finále, které se hrálo doma i venku, ale AS Řím neuspěl proti AC Milán. V Lize mistrů vstřelil gól proti AEK Athény a získal tak pro AS bod v závěrečném zápase skupinových bojů.[11] Řím postoupil do druhého skupinového kola, kde v úvodu přivítal Arsenal. Už ve čtvrté minutě se Delvecchio odpoutal od soupeřova obránce Lužnyje a nahrál na gól Cassanovi. Thierry Henry ale hattrickem otočil zápas ve prospěch Arsenalu.[12] AS Řím prohrál i další dvě utkání a nakonec ani Řím ani Arsenal nepostoupily.

Mezi roky 2005 až 2006 hrál za prvoligovou Parmu. Angažmá nebylo úspěšné, odehrál jen několik zápasů a zbytek sezony strávil na lavičce náhradníků. Jediný gól trefil do sítě Juventusu, ale soupeř dvěma góly otočil skóre na konečných 1:2.[13]

V ročníku 2006/07 hrál 33letý Delvecchio za Ascoli Calcio. V zářijovém zápase doma se Sampdorií Janov otevřel skóre v 16. minutě, ovšem v 65. minutě srovnal jeho „jmenovec“ v janovském dresu Gennaro Delvecchio a zápas skončil remízou 1:1.[14] V říjnu dal důležitou branku na půdě AS Řím, která zajistila cennou remízu 2:2.[15] Od konce listopadu už však prakticky nebyl využíván a nepomohl tak v nakonec neúspěšných bojích o záchranu v Serii A.