Marcel Camus

Byl synem učitele a zájem o výtvarné umění ho, po ukončení střední školy, přivedl ke studiu na umělecké škole Beaux Arts v Paříži. Po absolvování školy působil jako profesor kreslení v Charleville a později v Paříži, kde se samostatně věnoval malířství a sochařství. Přitahoval ho také svět divadla, kde pracoval jako dekoratér, herec i režisér. V průběhu 2. světové války byl internován jako vězeň v táboře v Německu.

Po návratu do vlasti ho jeho strýc Roland Dorgelès představil několika filmařům. Začal pracovat jako asistent režie nebo technický poradce se známými režiséry, jakými byli Luis Buñuel, André Barsacq, Jacques Becker a další.

Jeho první samostatnou režií byl krátký snímek Renaissance du Havre (Obrození Le Havru) v roce 1950. V roce 1957 natočil, podle románu Jeana Hougrona, svůj první celovečerní hraný film Mort en fraude (Fingovaná smrt). Film se zabýval francouzskou obchodní politikou v Indočíně a jeho promítání ve francouzských koloniích bylo censurou zakázáno.

Filmový plakát Helmutha Elgaarda k filmu Orfeu Negro (Černý Orfeus)

V roce 1959 natočil film Orfeu Negro (Černý Orfeus). Starou antickou legendu o nesmrtelné lásce Orfea a Eurydiky přenesl do prostředí chudinských slumů na svazích Ria de Janeiro v době příprav a konání karnevalu. Původně chtěl natočit film se samými neherci, pak ale do role Eurydiky obsadil americkou herečku a tanečnici s africkými a latinskoamerickými kořeny Marpessu Dawnovou. Dvě hlavní mužské role svěřil nehercům – známým brazilským sportovcům. Roli Orfea ztvárnil hráč brazilského národního fotbalového mužstva Breno Mello. Alegorickou postavu „Smrti“ (v karnevalovém kostýmu kostlivce) si zahrál olympijský přeborník v trojskoku Adhemar Ferreira da Silva. Režisér Marcel Camus se ve filmu objevil v malé, vedlejší roli Ernesta. Hlavní kulisou celého filmu se stal karneval v Riu de Janeiro ve své původní podobě, kde se prolíná radost ze života, hudba a tanec, se všudypřítomnou smrtí. Tento film zajistil tvůrci místo mezi předními francouzskými i světovými režiséry a byl oceněn významnými filmovými cenami včetně Oscara za nejlepší cizojazyčný film v roce 1960. Představitelka Eurydiky, herečka Marpessa Dawnová, se stala na krátký čas ženou Marcela Camuse, manželství skončilo rozvodem.

V roce 1960 natočil další film z brazilského prostředí Os Bandeirantes (Průkopníci), ve kterém se vrátil do historie osídlování Brazílie. Divácký úspěch zaznamenal film Le Mur de l'Atlantique (Atlantský val),[1] válečná komedie se známým francouzským komikem Bourvilem z roku 1970. Ve svém posledním celovečerním filmu Otalia de Bahia, uváděném také jako Os Pastores da Noite (Pastýři noci) z roku 1975 zpracoval námět stejnojmenného románu brazilského spisovatele Jorge Amada. Žádný z filmů ale již nedosáhl úspěchu Černého Orfea.

V dalším období se věnoval převážně televizní tvorbě. Zemřel v Paříži ve věku 69 let a je pochován na hřbitově Père-Lachaise (oddíl 87).

• Zlatá palma, MFF Cannes, 1959
• Oscar za nejlepší cizojazyčný film, 1960
• Zlatý glóbus za nejlepší cizojazyčný film – 2. místo, 1960