Mapová legenda

Mapová legenda je v kartografii nápověda (klíč) k mapovým značkám použitým v dané mapě. Legenda bývá na okraji tištěné mapy nebo v nápovědě elektronické mapy a obsahuje přehled symbolů jako jsou druhy cest, hranice, orientační prvky v krajině atd. a jejich slovní vysvětlení.

V ideálním případě by mapa byla dělána tak, že by legendu vůbec nepotřebovala. Znaky v ní by totiž nezaměnitelně označovaly skutečnost, takže uživatel by žádný výkladový slovník nepotřeboval. To ovšem u moderních map s bohatým a rozmanitým obsahem není možné.[1]

Historie

Nejstarší mapy zobrazující České území, jako např. Klaudyánova mapa Čech (1518), legendu vůbec neobsahují. První mapou zobrazující legendu se tedy stala až mapa Čech od Pavla Arentina z Ehrenfeldu (1619), na které jsou znázorněny typy měst a sídel dle nadřazenosti, jakož i lázně, kláštery a další.[2][3]

Klasifikace legend

Legendy lze podle obsahu rozdělit do těchto skupin:[2] [3]

  • klasifikační – vysvětluje znaky a jejich další třídění,
  • přímá – vysvětluje význam kartografických znaků,
  • slovní – slovně popisuje význam znaků,
  • zprostředkovaná – používá zkratky nebo zkrácené výrazy, které jsou poté vysvětleny ještě na jiném místě,
  • tabulková – tabulka, kde znaku náleží řádek a sloupec,
  • trojúhelníková – hroty trojúhelníku vyjadřují intenzitu jevu.

Podle typu mapy lze rozlišovat tyto druhy legend:

  • typologická – na typologických mapách (krajinné),
  • regionální – na mapách s vykreslenými územími,
  • chronologická – na mapách zobrazující určitý proces či dynamiku jevů.

Zásady

Při tvorbě legendy mapy by měly být dodržovány tyto zásady:[3]

  • Srozumitelnost – Legenda by měla být snadno pochopitelná pro jakéhokoliv čtenáře.
  • Soulad a asociativnost – Legenda by měla odpovídat alespoň základním pravidlům ustálených zvyklostí, např. tráva je zelená, kostel je znázorněn kombinací znaku s křížem atd.
  • Jednoduchost – Popisky by měly být co nejstručnější a nejvýstižnější.
  • Nezávislost – Kompozice znaků a celkové legendy by měla být nezávislá.
  • Uspořádanost – Legenda by měla být logicky uspořádána.
  • Úplnost – Legenda by měla vysvětlovat všechny znaky zakreslené do mapy.
  • Jedinečnost – Znaky by měly být jedinečné a neduplicitní.

Proces

Legenda mapy vzniká v následujících fázích:[2][3]

  • stanovení obsahu, tj. soupis všech prvků,
  • uspořádání tematického obsahu do tříd nebo skupin,
  • uspořádání legendy, kdy figurují jako první prvky vyjadřující téma mapy a vedlejší prvky jako poslední,
  • upřesnění legendy, tj. modifikace s ohledem na konkrétní technické parametry,
  • sestavení definitivní podoby, jíž je připravený tiskový návrh.

Důležitým aspektem je také estetičnost legendy, kterou se daří rozvíjet od devadesátých let dvacátého století, kdy se moderní GIS technologie začaly rozšiřovat mezi odborníky.[4] 

Zvláštním případem jsou legendy digitálních map které jsou často interaktivní. Uživatel může klikat na různé části legendy a tím například zvýrazní daný jev či zviditelní nějakou podkategorii, popřípadě může aktivovat zvuk nebo zobrazit obrázek.[5]  

Reference
  1. BLÁHA, Jan D.; HUDEČEK, Tomáš. O legendě (nejen) tematických map. Geografické rozhledy [online]. PřF UK v Praze. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-25.
  2. HAMÁČKOVÁ, M. Analýza legend map tematických atlasů. [s.l.]: [s.n.], 2013. Dostupné online.
  3. KAŇOK, J. Tematická kartografie. Ostrava: [s.n.], 1999. ISBN 80-7042-781-7.
  4. RAMBALDI, Giacomo. Who owns the map legend?. [s.l.]: [s.n.], 2004. Dostupné online.
  5. SIEBER, R. SMART LEGEND - SMART ATLAS!. [s.l.]: [s.n.], 2005. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.