Aretinova mapa

Pavel Aretin se narodil v Uherském Brodě kolem roku 1570. V letech 1600–1608 byl radním písařem v Klatovech, kde výhodným sňatkem získal značný majetek. Poté po jeden rok zastával funkci druhého písaře Starého Města pražského a následně v letech 1609–1612 působil ve službách Petra Voka z Rožmberka jako český sekretář. Z této doby je mu připisováno několik rukopisných map rožmberského území (např. mapa zábřežského panství).[2] Připisováno proto, že byl údajně velmi skromný a svá díla nepodepisoval.[3]

Po smrti Petra Voka, na podzim roku 1612, se vrátil do Prahy, kde se stal radním písařem a po obdržení městského práva tu koupil dům. V roce 1615 byl nobilitován císařem Matyášem a kromě erbu mu byl (i díky přímluvě Jana Jiřího ze Švamberka) udělen šlechtický predikát z Ehrenfeldu. Později se přidal k povstání českých stavů, kde zastával funkci sekretáře. Roku 1619 vydal své nejznámější dílo, mapu s názvem Regni Bohemiae nova et exacta descriptio (Nový a přesný popis Království českého).[1]

Po vydání Obnoveného zřízení zemského roku 1627 byl Pavel Aretin jako nekatolík nucen emigrovat a usadil se v saském městě Pirna. Předpokládá se, že při saské okupaci Čech 1632 se Pavel Aretin na krátkou dobu do Čech vrátil a někdy v této době vydal druhé upravené vydání své mapy Čech. O následných aktivitách nejsou známy bližší informace.[1]

Aretinova mapa vyšla celkem ve čtyřech vydáních. Autorem prvních dvou je samotný Pavel Aretin. Třetí vydání Aretinovy mapy je dílem Daniela Vusína a čtvrté jeho syna Kašpara Vusína.[2]

Mapa byla tištěna ze dvou měděných desek o rozměrech 766x574 mm[1] a jako rytec je uveden Paulus Bayard sculpsit Pragae (Pavel Bayard, rytec pražský). Nad mapou je uveden její název a ve třetím a čtvrtém vydání je po stranách vyobrazeno 12 postav v dobových krojích (6 mužských a 6 ženských). Mapa je orientována k severu. V levém dolním rohu se nachází grafické měřítko a legenda, obsahující vysvětlení 16 značek v mapě používaných. V horních rozích jsou uvnitř rámce vyobrazeny obrazy českého lva a císařského orla, což spolu s nápisem Cum consensu Superiorum (Se souhlasem nadřízených) ve spodní části mapy značí, že se jedná o úřední mapu. Kartuš v pravém dolním rohu nese nápis Patriae honori et utilitati Dt Const Paulus Aretinus ab Ehrenfeld Ciuis Antiq: Urbis Pragensis Anno exulcerati seculi MDCXIX (K poctě a užitku vlasti věnuje a zasvěcuje Pavel Aretin z Ehrenfeldu občan Starého města pražského v roce 1619) – Pavel Aretin se tedy sám neoznačuje za autora mapy. V místě pramene Vltavy je vyobrazen andělíček sklánějící se nad buzolou.

Mapa byla vyhotovena v měřítku 1:504 000. Především v západní části Čech se projevuje stočení o 9°, z čehož lze usuzovat, že autor mapu skládal z částí. Geografická síť chybí, ale rám mapy je dělený na 42x35 mil (1 míle = 7.4516 km).[1] Předpokládá se, že mapa byla vytvořena na základě skutečného měření, i když podle dostupných informací Aretin sám měření neprováděl. [4]

Popis sídel na mapě je psán česky i německy. K mapě byl připojen rejstřík (psaný česky a německy), uvádějící 1157 abecedně seřazených míst včetně jejich souřadnic (v celých mílích a jejich osminách), které jsou v mapě zobrazeny. Souřadnice míst jsou vztaženy k levému hornímu rohu. Na konci rejstříku je opět obojím jazykem uvedena poznámka: Meze království Českého vůkol drží 123 1/3 mil. Země Česká od východu k západu nadýl drží 40 mil, od půlnoci na poledne širokosti má 35 mil. Všecken Země České plac v svých hranicích drží 859 mil quadratův. Jde o vůbec první údaj popisující velikost tehdejšího území Čech.[1]

Aretinova mapa jako první mapa Čech obsahuje politické rozdělení na 15 krajů, které jsou přímo v mapě popsány (opět česky i německy). Mimo vnitřního členění jsou zakresleny i hranice s okolními zeměmi.[1]

Dále mapa obsahuje poměrně přesný zákres výškopisu (kopečková metoda), ovšem bez popisu. Pouze Krkonoše jsou popsány latinským nápisem Montes Gigantum (Obří hory) a je u nich uveden nápis Krkonosse vel Montes Gigantum in quibus Daemon quem incolae Ribenzal vocant mirabilem Dei potestatem monstrat (Krkonoše neboli Obří hory, v nichž démon, obyvateli nazývaný Rýbrcoul, ukazuje podivuhodnou moc Boží).[3]

Vodopis je bohatý, i když méně přesný. V pozdějších vydáních byl opravován. Na rozdíl od výškopisu jsou téměř všechny zobrazené řeky i popsané. Řeky na území Čech jsou sice napojeny na zahraniční toky, zde se nicméně vyskytuje mnoho chyb a nepřesností.[3]

Zakreslení cest prakticky chybí. Výjimku tvoří Zlatá stezka z bavorského Furholzu (dnes část obce Grainet) do Prachatic a Nová stezka z Furholzu přes Dolní Vltavici a Horní Planou do Českého Krumlova.[3]

Ve stejném roce jako Aretinova mapa vyšla v Augsburgu mapa Wilhelma Petera Zimmermanna. O rok později vydává svou mapu v Amsterdamu Egid Sadeler.[3] Všechny tři mapy jsou si velmi podobné a nabízí se myšlenka, že všechny mají stejnou předlohu (již bylo zmíněno, že Aretin se za autora své mapy neprohlásil), která se nedochovala.[1]

Kopií Aretinovy mapy vzniklo mnoho a dočkala se vydání v mnoha zahraničních atlasech, především holandských a anglických.[1] Několik různých reprodukcí mapy vlastní Ústřední archiv zeměměřictví a katastru .[5]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Aretinova mapa na Wikimedia Commons