Malý Magellanův oblak

Malý Magellanův oblak nebo též Malé Magellanovo mračno (SMC, NGC 292, PGC 3085) je trpasličí nepravidelná galaxie (typu IrrI)[1] v souhvězdí Tukana vzdálená asi 200 000 světelných let. Obsahuje několik stovek miliónů hvězd. Struktura této galaxie je nepravidelná, má náznak galaktické příčky.

Malý Magellanův oblak
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typnepravidelná galaxie
ObjevitelFernão de Magalhães
Datum objevu1521
Rektascenze00h 52m 44,8s
Deklinace-72° 49' 43,0"
SouhvězdíTukan (lat. Tucana - Tuc)
Zdánlivá magnituda (V)2,7
Úhlová velikost5° 20' × 3° 5'
Vzdálenost197 ± 9 kly
Rudý posuv158 ± 4 km/s
Fyzikální charakteristiky
Rozměr19 600 × 11 400 ly
Absolutní magnituda (V)-16,3
Metalicita [Fe/H]−1,07
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 292
Principal Galaxies CataloguePGC 3085
Jiná označeníSMC, NGC 292, PGC 3085
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jméno

Tato galaxie společně s Velkým Magellanovým oblakem je pojmenována po portugalském mořeplavci Fernandu Magellanovi. Pojmenoval je tak na jeho počest písař jeho výpravy Antonio Pigafetta. Obě galaxie byly však známy dávno předtím.

Sousedství s Galaxií

Galaxie Malý Magellanův oblak patří do místní skupiny galaxií a je gravitačně vázaná s Galaxií, kterou společně s Velkým Magellanovým oblakem obíhá po kruhové dráze. Vlivem slapových sil je deformována – důkazem je takzvaný Magellanův proud – oblak vodíku, který je projevem začínajícího galaktického kanibalismu. Je pozorován ve vodíkové čáře 21 cm a spojuje oba Magellanovy oblaky a dosahuje až ke Galaxii. Tento oblak byl zachycen gravitací Galaxie při jejich blízkém průchodu kolem ní asi před 500 miliony let.[2]

Cefeidy

V letech 1893 až 1906 zkoumala americká astronomka Henrietta Swan Leavittová fotografické desky tohoto objektu a objevila na nich dva a půl tisíce proměnných hvězd. Šestnáct z nich pak později určila jako cefeidy, do té doby známé jen z Galaxie. Tento objev, společně s dalším výzkumem, vedl k tomu, že v roce 1912 odhalila vztah mezi periodou jejich světelných změn a průměrnou svítivostí. To umožňuje určit jejich absolutní hvězdnou velikost a pomocí modulu vzdálenosti pak přesně i jejich vzdálenost.

Reference
  1. KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 260.
  2. Galaktický kanibalismus

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.