Velký Magellanův oblak

Velký Magellanův oblak nebo též Velké Magellanovo mračno (LMC, PGC 17223) je nejjasnější galaxií viditelnou z naší Galaxie. Je to trpasličí nepravidelná galaxie (typu Irr I)[1] na hranici souhvězdí Tabulové hory a Mečouna vzdálená asi 170 000 ly. Struktura této galaxie je nepravidelná, v jejím středu je však zřetelný náznak galaktické příčky. Jedná se o velmi nápadný objekt – po Mléčné dráze jde o nejrozsáhlejší objekt na nebeské sféře viditelný pouhým okem.

Velký Magellanův oblak
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typnepravidelná galaxie
ObjevitelAbdurrahmán ibn Umar as-Súfí
Datum objevu964
Rektascenze05h 23m 34,5s
Deklinace−69° 45' 22"
SouhvězdíTabulová hora/Mečoun (lat. Mensa - Men/Dorado - Dor)
Zdánlivá magnituda (V)0,9
Úhlová velikost10°45' × 9°1'
Vzdálenost168 ± 3 kly
Rudý posuv9,28×10−4
Fyzikální charakteristiky
Rozměr33 600×28 700 ly
Absolutní magnituda (V)−18,6
Metalicita [Fe/H]−0,55
Označení v katalozích
IRASIRAS 05240-6948
Principal Galaxies CataloguePGC 17223
Jiná označeníLMC, PGC 17223
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jméno

Tato galaxie společně s Malým Magellanovým oblakem je pojmenována po portugalském mořeplavci Fernandu Magellanovi. Pojmenoval je tak písař jeho výpravy Antonio Pigafetta. Obě galaxie byly však známy dávno předtím – Velký Magellanův oblak popsal například již v roce 964 ve svém díle Kniha o souhvězdích stálých hvězd (Kitáb al-Kawatib at-Tábit al-Musawwar) perský astronom Abdurrahmán ibn Umar as-Súfí.

Sousedství s Galaxií

Galaxie Velký Magellanův oblak patří do místní skupiny galaxií a je gravitačně vázaná s Galaxií, kterou společně s Malým Magellanovým oblakem obíhá po kruhové dráze. Vlivem slapových sil je deformována – důkazem je takzvaný Magellanův proud – oblak vodíku, který je projevem začínajícího galaktického kanibalismu. Je pozorován ve vodíkové čáře 21 cm a spojuje oba Magellanovy oblaky a dosahuje až ke Galaxii. Tento oblak byl zachycen gravitací Galaxie při jejich blízkém průchodu kolem ní asi před 500 miliony let.[2]

Objekty

Ve Velkém Magellanově oblaku se nachází řada zajímavých objektů, například velmi rozlehlá mlhovina Tarantule, supernova 1987A, řada cefeid, kulových hvězdokup, planetárních mlhovin či oblastí s překotným vznikem hvězd.

Tarantule
Mlhovina Tarantule
Související informace naleznete také v článku Mlhovina Tarantule.

NGC 2070 (známá také jako 30 Doradus) je velmi veliká, pouhým okem viditelná emisní mlhovina, nazvaná podle svého vzhledu připomínajícího pavouka Tarantule. Má zdánlivou velikost 40' a je nejjasnějším objektem v této galaxii. Je součástí rozsáhlého komplexu ionizovaného vodíku o hmotnosti asi 800 000 M☉. Její skutečný rozměr je přibližně 1000 ly. Jde o tak rozsáhlý objekt, že pokud by se tato mlhovina nacházela od Sluneční soustavy stejně daleko jako známá Mlhovina v Orionu, pokrývala by na nebeské sféře oblast asi 30° (60 měsíčních úplňků).[3]

Supernova 1987A
Supernova 1987A

Supernova 1987A je první blízká supernova pozorovaná moderní technikou. Vizuálně byla objevena 24. února 1987, příchod neutrin byl však zaznamenán již o den dříve. Jde o supernovu typu II, která vznikla zhroucením modrého veleobra.

Reference
  1. KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 532.
  2. Galaktický kanibalismus
  3. www.astro.cz

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.