Malý Ljachovský ostrov

Malý Ljachovský ostrov (rusky Малый Ляховский) je neobydlený ostrov v Moři Laptěvů, druhý největší ostrov skupiny Ljachovské ostrovy (součást Novosibiřských ostrovů). Patří k ruské republice Sacha.

Malý Ljachovský ostrov
Malý Ljachovský ostrov na mapě Sachy
LokalizaceMoře Laptěvů
StátRusko Rusko
 republikaSacha
 SouostrovíNovosibiřské ostrovy
 Ostrovní skupinaLjachovské ostrovy
Topografie
Rozloha1 325 km²
Zeměpisné souřadnice74°7′ s. š., 140°40′ v. d.
Nejvyšší vrchol (33 m n. m.)
Osídlení
Počet obyvatel0 (1.1.2021)
Hustota zalidnění0 obyv./km²
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografie

Malý Ljachovský ostrov leží 14 km severně od Velkého Ljachovského ostrova, odděleny jsou průlivem Eterikan. Na sever od ostrova se nachází ostrov Kotělnyj, který je největším z Novosibiřských ostrovů. 118 km západně od ostrova je Sloupový ostrov.

Ostrov je dlouhý asi 42 km, široký 28 km a má rozlohu 1325 km². Povrch ostrova je rovný, nejvyšší bod má jen 33 m n. m. Je zde jezero Tinkir-Kuele a asi 10 řek.

Vegetace

Ostrov je pokryt travami typickými pro severskou tundru. Roste zde nízká tráva, nálety, mokřady, mechy, lišejníky a játrovky.

Půda je zde vlhká, jemnozrnná a humózní.

Historie

Malý Ljachovský ostrov byl objeven v roce 1710 Jakovem Permjakovem a prozkoumán v roce 1712 Merkurijem Vaginem. Kozáci Permjakov a Vagin byli zabiti svými vzbouřenými podřízenými, Permjakovova mrtvola byla spálena a není známo, co se stalo s jeho popelem.

Ostrov byl pojmenován na počest jakutského obchodníka Ivana Ljachova, který se zde v letech 1770–1775 zabýval sběrem mamutích klů a kostí.

Malý Ljachovský ostrov je spojen i s českým cestovatelem a dobrodruhem Janem Eskymo Welzlem, který zde na konci 19. století žil společně s lovci lišek.[1][2] Welzl přebýval v jakési jeskyni nebo zemljance, kterou si postupně zařizoval. Živil se hlavně lovem a obchodem. Vybudoval si na ostrově vlastní obchodní společnost a dařilo se mu celkem dobře.[3]

Maloljachovský mamut

V roce 2012 byl na Malém Ljachovském ostrově nalezen maloljachovský mamut s nemrznoucí krví[4][5][6]. Nález pochází z doby asi před 10 000 až 15 000 lety. Podle zubů se podařilo určit, že mamut skonal ve věku mezi 50 a 60 lety. Trup a další části těla mamuta byly od sebe odděleny, zřejmě nějakou šelmou. Jde o nález nejlépe zachovaných tkání mamuta za celou éru paleontologie[5].

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Малый Ляховский na ruské Wikipedii.

  1. Dobrodruzi umístili na Sibiři desku připomínající cestovatele Welzla. iDNES.cz [online]. 2012-09-05 [cit. 2021-04-11]. Dostupné online.
  2. Věřím, že tam byl, říká dobrodruh po cestě na Sibiř ve stopách Welzla. iDNES.cz [online]. 2017-09-30 [cit. 2021-04-11]. Dostupné online.
  3. ŠIMEK, Robert. JAN ESKYMO WELZL: POJÍDAČ MEDVĚDŮ [online]. Praha: Euro.cz, 31.12.2011 [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (česky)
  4. ПАНКИНА, Дарья. Российские ученые нашли чудом сохранившегося мамонта с незамерзающей кровью. kp.ru [online]. 2013-05-27 [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (rusky)
  5. PAZDERA, Josef. Mamutí krev s živými buňkami. www.osel.cz [online]. 31.05.2013 [cit. 2021-04-11]. Dostupné online.
  6. Российские ученые нашли родственников мамонта из Якутии на Аляске и Восточной Сибири. ТАСС [online]. [cit. 2021-04-11]. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.