Sloupový ostrov
Sloupový ostrov[1][2] (rusky Столбовой) je malý neobydlený ostrov v jihozápadní části Novosibiřských ostrovů ve východní části moře Laptěvů, administrativně patří k ruské republice Sacha.
Sloupový ostrov | |
---|---|
Sloupový ostrov na snímku družice Sentinel | |
Lokalizace | Moře Laptěvů |
Stát | Rusko |
• republika | Sacha |
• Souostroví | Novosibiřské ostrovy |
• Ostrovní skupina | Ljachovské ostrovy |
Topografie | |
Rozloha | 170 km² |
Zeměpisné souřadnice | 74°4′ s. š., 135°55′ v. d. |
Nejvyšší vrchol | (222 m n. m.) |
Osídlení | |
Počet obyvatel | 0 (1. 1. 2021) |
Hustota zalidnění | 0 obyv./km² |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rozloha je asi 170 km². Délka od Skalistého mysu (severozápad) k mysu Povorotný (jihovýchod) je 46 km, maximální šířka je 10 km. Nejvyšší bod leží v nadmořské výšce 222 m n. m. Ostrov je tvořen hlavně žulou a převládá na něm arktická tundra. Na severozápadním pobřeží je Mělké jezero (laguna) a v jeho okolí jsou mokřady. Největší řekou ostrova je Sloupová řeka, která je dlouhá 13 km.[3]
V roce 1690 navštívil ostrov bojarský syn Maxim Muchopljev, který ale nebyl prvním objevitelem ostrova, protože na ostrově narazil na mnoho vztyčených křížů a sloupů – důkaz, že ruští námořníci navštěvovali ostrov již před rokem 1690. Poprvé se ostrov objevil na mapě v roce 1698 pod jménem Krestov. V roce 1800 ostrov prozkoumal ruský průzkumník, obchodník a kartograf Jakov Sannikov, podrobně ho v roce 1821 zmapoval ruský objevitel Pjotr Fjodorovič Anžu. Dne 28. srpna 1878 na ostrově zakotvila výzkumná loď Vega vedená švédským cestovatelem Adolfem Nordenskjöldem.[4]
V dobách SSSR byla na severozápadním pobřeží ostrova umístěna meteorologická stanice. V roce 2012 byla místo ní zřízena kontrolně-korelační stanice GLONASS / GPS.[5]
Na Sloupovém ostrově byly nalezeny artefakty allalajevské kultury středního paleolitu, pochází z doby cca před 200–250 tis. roky, pravděpodobně se jedná o neandrtálce. Je to nejsevernější výskyt lidských předků.[6]
Předpokládá se, že v minulosti na ostrově nebo v jeho blízkosti existovala mohutná delta řeky, místo kde se Lena spojovala s Janou.[7]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Столбовой (остров) na ruské Wikipedii.
- Matvěj Matvějevič Gedenštrom - polárník na Novosibiřských ostrovech. HedvabnaStezka.cz [online]. 2011-11-23 [cit. 2021-05-02]. Dostupné online. (česky)
- BADIGIN, Konstantin Sergejevič. Tři roky v Arktidě. 1. vyd. Praha: Svět sovětů, 1956. 530 s. S. 56.
- Государственный водный реестр: река Столбовая. textual.ru [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné online.
- NORDENSKIÖLD, A. E. (Adolf Erik). Die Umsegelung Asiens und Europas auf der Vega : mit einem historischen Rückblick auf frühere Reisen längs der Nordküste der Alten Welt.. [s.l.]: Leipzig : F.A. Brockhaus 1186 s. Dostupné online.
- Северный морской путь оснащается современными приборами навигации. www.korabel.ru [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné online. (rusky)
- В Якутии нашли самую северную палеолитическую стоянку древних людей. Новости сибирской науки [online]. 2018-09-01 [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-08.
- Мамонту некуда возвращаться. Палеонтолог Евгений Мащенко — о мамонтах и перспективах их воссоздания. ТАСС [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sloupový ostrov na Wikimedia Commons