Makak tibetský

Makak tibetský se vyskytuje ve středovýchodní Číně (Kuang-si, Tibet), zprávy o výskytu makaka tibetského až do severovýchodní Indie v oblasti Arunáčalpradéš zahrnují pravděpodobně jiný druh. K životu dává makak tibetský přednost stálezeleným subtropickým lesům ve výškách od 800 do 2500 m n. m.

Samci makaka tibetského měří 61–71 cm a jejich hmotnost se odhaduje na 14–17,5 kg, samice měří 51–63 cm a váží 9–13 kg. Ocas je pahýlovitý, měří od 8 do 14 cm u samců a 4–8 cm u samic. Srst je dlouhá, má tmavohnědé zbarvení. Obličej bývá holý a červenavě zbarvený, u samců má při tom světlejší zbarvení než u samic. Makak tibetský se živí především rostlinnou potravou, například listy, trávou nebo ovocem, někdy však také kořínky, hmyzem, oblíbenou potravou jsou bambusové výhonky a ovoce. Potravu si opice může uschovávat v lícních torbách a sežrat ji později. Skupina se skládá z dominantního alfa samce starého 8–9 let, ostatních dospělých jedinců a mláďat, která v případě, že jde o samce, po dosažení dospělosti opouštějí skupinu. Pokud je ve skupině příliš opic, okolo 40 až 50, některé opice založí novou menší skupinu, přičemž jde většinou o jedince nejníže ve společenském žebříčku. Samice se začínají pářit okolo pěti let věku. Rozmnožování probíhá na podzim a mláďata se rodí po šestiměsíční březosti v lednu a únoru, poté se narodí jedno mládě.

Přestože je druh rozšířený, patří makak tibetský mezi téměř ohrožené druhy následkem masivního ničení lesního porostu v jeho domovině, mezi menší hrozby patří lov. Vzhledem k tomu, že však byl hlavní důvod ohrožení, ničení přirozeného prostředí, zastaven, druh se poměrně stabilizoval. Je zapsán na seznam CITES II a žije ve více než 60 přírodních rezervací, ovšem téměř vůbec není chován v zoologických zahradách mimo Asii, a i zde je vzácnějším. Několik let byl chován v ZOO Praha.