Madridská konference

Madridská konference byla třídenní mírová konference pořádaná ve španělském Madridu pod patronací Spojených států a Sovětského svazu.[1] Začala 30. října 1991 a zúčastnili se jí ministři zahraničí a čelní představitelé všech států Blízkého východu.[1] Jednalo se o raný pokus mezinárodního společenství o nastartování mírového procesu prostřednictvím vyjednávání Izraele, arabských zemí (Sýrie, Libanon, Jordánsko) a palestinských Arabů. Krátce po Válce v Zálivu zformuloval americký prezident George H. W. Bush a jeho ministr zahraničí James Baker rámec plánů, který spolu se Sovětským svazem rozšířili ve zvací dopis pro Izrael, Sýrii, Libanon, Jordánsko a palestinské Araby. Cílem konference bylo popostrčit bilaterální jednání mezi Izraelci a palestinskými Araby a stejně tak multilaterální jednání mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy.[2]

I přesto, že samotná konference neměla bezprostředně žádný hmatatelný důsledek, do budoucna znamenala prolomení ledů a následující nová izraelská vláda Jicchaka Rabina tak měla lepší možnost pro jednání.[1] Jicchak Šamir, který byl v době konference izraelským premiérem zpětně přiznal, že žádné ze zmiňovaných ústupků nemyslel vážně a pokoušel se tak pouze získat čas.[1] Krátce po Madridské konference se mírový proces úplně zastavil,[3] a to až do následujících izraelských parlamentních voleb a do jmenování Rabinovy vlády v roce 1992.[4]

K prvním multilaterálním jednáním došlo již téhož roku v Moskvě a mnoha dalších evropských a blízkovýchodních městech.[2] Mezi řešené problémy patřili uprchlíci, zdroje vody, zbrojení, ekonomický rozvoj, atp.[2] Bilaterální jednání se konala hlavně ve Washingtonu a později tajně v Norsku.[2] Právě tato multilaterální jednání nakonec vedla k uzavření Mírové dohody z Osla.[2]