MIM-72 Chaparral

MIM-72 Chaparral

Na konci 50. let byl pro americkou armádu v programu FAAD (Forward Area Air Defense) vyvíjen pokročilý protiletadlový raketový komplet MIM-46 Mauler. Jeho vývoj však provázely technické obtíže, proto byl roku 1963 spuštěn program IFAAD (Interim Forward Area Air Defense), díky němuž měl být získán provizorní typ, který by ho dočasně nahradil.[1] Nejprve byla ověřována možnost použití již existující (osvědčené a levné) letecké řízené střely AIM-9 Sidewinder. Roku 1965 se na základě provedených studií ukázalo, že využití Sidewinderů je možné a vývoj se bude ubírat tímto směrem.[2] Roku 1967 byly dodány první zkušební střely XMIM-72A. Roku 1969 byl systém přijat do služby a byla jím vyzbrojena první jednotka americké armády.[2] Ve službě se systém Chaparral doplňoval s kanónovým systémem M163 Vulcan Air Defense System (VADS).[3]

První verze střely MIM-72A/B bylo do roku 1975 vyrobeno 9500 kusů. Vzhledem k blízké příbuznosti MIM-72A s námořní AIM-9D Sidewinder byly střely vyráběny ve stejné továrně.[2] V letech 1970–1974 byla vyvinuta modernizovaná střela MIM-72C Improved Chaparral s vylepšeným naváděním, přičemž dále byl použit nový dopplerovský přibližovací zapalovač a bojová hlavice, obojí vyvinuté v rámci zrušeného programu Mauler.[2] Výrazně se tak zlepšily bojové vlastnosti střely. Protože MIM-72C už měla mnohem méně společných komponentů se Sidewindery, byla jejich výroba přesunuta do továrny Ford Aeronautics. Střela byla zavedena roku 1978 a vyráběna v letech 1976–1981.[2] Velkou slabinou systému Chaparral byly jeho omezené bojové možnosti při špatném počasí. Roku 1977 proto začal program jeho modernizace pro fungování za každého počasí. Hlavním vylepšením bylo doplnění zaměřování o systém FLIR (Forward-Looking Infrared) roku 1984.[2]

Vývoj vrcholné verze střely MIM-72G začal roku 1980. Hlavním zlepšením byl nový raketový motor M121 prodlužující dostřel a nový naváděcí systém AN/DAW-2, využívající pokročilou technologii RSS (Rosette Seeker Technique) ze střel FIM-92 Stinger. Výrazně se zlepšilo navádění a citlivost střely, která mohla poprvé napadat cíle zepředu a byla rovněž mnohem odolnější proti rušení.[2]

MIM-72 Chaparral

Systém M48 Chaparral se skládá ze tří hlavních komponentů: řízených střel MIM-72 Chaparral, čtyřnásobného odpalovacího systému M54 a pásového podvozku M730 (odvozen od typu M548). Kromě čtyř střel připravených k vypuštění systém nese ještě osm rezervních střel.[2] Vozidlo má lehké pancéřování, je obojživelné (ve vodě se pohybuje pomocí pásů) a přepravitelné transportním letounem C-130H Hercules. Posádka je chráněna proti zbraním hromadného ničení. Posádku tvoří čtyři osoby: velitel, řidič a dva střelci. Hlavní střelec sedá pod průhledným překrytem přímo ve věži odpalovacího zařízení M54, ostatní jsou během střelby ukryti dále od vozidla a se střelcem jsou spojeni telefonem. Odpalovací zařízení M54 je stabilizované ve dvou rovinách a má kruhový odměr. Využívá elektro-optické zaměřování, od roku 1984 doplněné systémem FLIR a laserovým dálkoměrem.[1]

Sea Chaparral

• MIM-72A – Střela přímo odvozená od letecké střely AIM-9D Sidewinder. Lišila se pouze absencí dvou rolleronů. Raketový motor na tuhé pohonné hmoty Mk.50 se od motoru Mk.36 střel AIM-9D lišin jen upraveným průběhem hoření. Hlavní změnou bylo použití naváděcí hlavice z přenosného raketového kompletu FIM-43 Redeye. Vyráběna byla v letech 1967–1975.[1]
• MIM-72B – Cvičná střela bez bojové hlavice. Existovala také inertní verze pro pozemní výcvik označená M30. Vyráběna byla v letech 1967–1975.
• MIM-72C Improved Chaparral – Vylepšená naváděcí sekce AN/DAW-1, nový dopplerovský přibližovací zapalovač M817 a bojová hlavice M250. Vyráběna byla v letech 1976–1981.
• Sea Chaparral – Navalizovaná verze MIM-72C využívaná námořnictvem čínské republiky. Později využívala i střely ve verzích F a J. Instalována například na fregatách třídy Kang Ding a bojových podporných lodích Wu Yi (AOE-530) a Pan Shi (AOE-532).
• MIM-72D – Experimentální verze kombinující navádění MIM-72A a bojovou hlavici MIM-72C. Nebyla sériově vyráběna.
• MIM-72E – Modernizovaná střela MIM-72C vybavená bezkouřovým raketovým motorem M121, který prodloužil dosah střely až na 30 km.
• MIM-72F – Obdoba střely MIM-72E z novovýroby.[2]
• MIM-72G – Použit nový raketový motor se sníženou kouřivostí M121 prodlužující dosah střely na 30 km. Nová naváděcí sekce AN/DAW-2. V letech 1982–1989 probíhala modernizace starších střel na tuto verzi a v letech 1990–1991 byly vyráběny nové střely.
• MIM-72H – Downgradovaná exportní verze MIM-72F.
• MIM-72J – Downgradovaná exportní verze MIM-72G.

Izraelský systém Chaparral. Střely nenesou hlavice.

Americké ozbrojené síly střely do služby zařadily roku 1969. Bojově systém nikdy nenasadily.[1] Několik jich bylo vysláno do války v Zálivu, do bojů ale nezasáhly. Od roku 1990 byl systém převáděn k národní gardě a roku 1998 byl zcela vyřazen.[2]

Systém Chaparral armády Čínské republiky

• Čínská republika
• Chile
• Izrael
• Egypt
• Maroko
• Portugalsko
• Tunisko
• USA

• Hmotnost: 86 kg (11 kg hlavice Mk.48, 12,6 kg hlavice M250 u verzí C/G)
• Délka: 2,9 m
• Průměr: 127 mm
• Rozpětí: 0,63 m
• Rychlost: 1,5 M
• Dosah: 6000 m (9000 m C/G)
• Výškový dosah: 15–3000 m
• Navádění: infračervené