Můj táta je bůh

Lízina scéna je vyřazena ze školní hry „Jídla“. Líza je smutná, proto ji Homer povzbudí. Postupně se jí začíná věnovat a zajdou spolu do nákupního centra. V obchodě se Homer Lízy zastane a ta si ho představuje jako hrdinu její oblíbené knížky „Jako zabít ptáčka“. Líza proto vidí má za svého idola Homera. Ve škole ho označí za „Mého hrdinu“.

Bart se cítí opomíjen a navštíví školního terapeuta, který mu doporučuje, aby se doma zasadil o pozornost. Rozhodne se rozhodne přeházet klíče od automobilů Springfielďanů, aby si získal Homerovu pozornost. Naštvaní majitelé automobilů přijedou za Simpsonovými a pokusí se zabít Barta, ale Homer s Lízou Barta před davem lidí zachrání.

Druhý den Marge zjišťuje, že se Líza s Bartem prali. Zajde tedy za školním terapeutem a požádá ho o pomoc. Terapeut jí poradí, že Homer musí Lízu zklamat, ale zároveň ji nesmí zlomit. Marge se s Homerem dohodne, že si s dětmi promluví. Líza se s Homerem dohodne, že už jej nebude považovat za svého idola. Homer je rád, že to takhle dopadlo, podle něj by to takhle mělo být.

Původně se tento díl měl jmenovat Lisa Has a Crush on Homer“[2] avšak byl vydán pod názvem Daddicus Finch.

Dennis Perkins z The A.V. Clubu udělil dílu hodnocení B− a uvedl: „Je to dobrý způsob, jak pochopit, jak mohou Simpsonovi i po více než 600 epizodách procházet stále stejnými konflikty – znalost důvodů věcí neusnadňuje orientaci v lidském chování a bolesti. Proto je uspěchané a neohrabané provedení dílu Můj táta je bůh takovým zklamáním. Marge manipuluje se vším možným, stahuje Homera a Lízu k sobě, pak je zase rozděluje, a to vše z chabě načrtnutých důvodů, které mají více co do činění s včasným uzavřením ambiciózního příběhu než s uspokojivým závěrem.“.[3]

Tony Sokol z Den of Geek ohodnotil epizodu 4,5 body z 5: Můj táta je bůh je pro Simpsonovy velmi silným dílem. Nachází jiný úhel pohledu na něco, co má seriál vždycky v ostrém arzenálu, na knižní nebo filmovou satiru. Epizoda však funguje, protože se pohybuje velmi rychle. Odbočky, opakující se gagy a tabuizace jsou dokonale vyváženy milým vývojem postav ve smetanovém středu. Získání záběrů z původního filmu z roku 1962 je také velkým plusem a výrazným odklonem od celovečerního animovaného seriálu.“.[4]

Díl získal rating 1,6 s podílem 6 a sledovalo ho 4,33 milionu lidí, čímž se Simpsonovi stali nejsledovanějším pořadem Foxu té noci.[5]