Mário Schenberg

Schenberg je považován za jednoho z nejvýznamnějších brazilských teoretických fyziků. Nejznámější jsou jeho příspěvky k astrofyzice, zejména teorii jaderných procesů při tvorbě supernov. Předpověděl takzvaný proces Urca, cyklus jaderné reakce, v němž jádro ztrácí energii tím, že absorbuje elektron, a pak vyzáří částici beta a pár neutrino a antineutrino, což vede ke ztrátě vnitřního nosného tlaku a následnému kolapsu a explozi v podobě supernovy. George Gamow (1904-1968), který vymyslel název tohoto procesu, byl inspirován názvem kasina v Riu de Janeiru, o němž Schenberg poznamenal, že "peníze v ruletě v něm mizí stejně rychle jako energie mizí v jádru supernovy".

Spolu s indickým fyzikem Subrahmanyanem Chandrasekharem (1910-1995), objevil a publikoval v roce 1942 takzvaný Schenbergův-Chandrasekharův limit, což je maximální hmotnost jádra hvězdy, které může podporovat vrchní vrstvy hvězdy proti gravitačnímu kolapsu, jakmile dojde k vyčernání vodíku v jádru.

Na univerzitě São Paulo byl Schenberg v úzkém kontaktu s Davidem Bohmem v posledních letech Bohmova exilu v Brazílii[1] a v roce 1954 Schenberg prokázal souvislost mezi kvantovaným pohybem Madelungovy tekutiny a trajektoriemi de Broglieho–Bohmovy teorie.[2] Je autorem řady publikací z let 1957 a 1958 týkajících se geometrické algebry, které jsou ve vztahu ke kvantové fyzice a kvantové teorii pole. Poukázal na to, že tyto algebry mohou být popsány z hlediska rozšíření komutativní a antikomutativní Grassmannových algeber, které mají stejnou strukturu jako bosonová algebra a fermionová algebry kreačních a anihilačních operátorů. Tyto algebry se vztahují k symplektickým algebrám a Cliffordovým algebrám.[3] Ve studii zveřejněné v roce 1958 navrhl Schenberg přidat nové idempotence do Heisenbergovy algebry.[4] Tento návrh byl převzat a rozšířen roku 1980 Basilem Hileyem a jeho spolupracovníky v jejich práci o algebraických formulacích kvantové mechaniky.[5] Tato práce byla provedena na Birkbeck College, kde se Bohm stal profesorem fyziky. Schenbergovy nápady byly také citován v souvislosti s algebraickými přístupy k popisu relativistické fáze vesmíru.[6]

Jeho práce byly citovány společně s Marcelem Rieszem, díky jejich významu pro Cliffordovy algebry a matematickou fyziku, ve sborníku workshopu, který proběhl ve Francii v roce 1989 a který byl věnován těmto dvěma matematikům.[7]