Luisa Šarlota Braniborská

Byla vychována jako kalvinistka a tuto víru praktikovala po celý život. V roce 1638 se její rodina přestěhovala do Königsbergu, kde se dostala do kontaktu s místní skupinou básníků vedenou Simonem Dachem. Poté, co Luisa Šarlota dosáhla dospělosti, obdržela první manželské návrhy. Celkem dostala osm žádostí o ruku. Mimo jiné byla od polského krále Vladislava IV. Luisa Šarlota a její rodiče se však rozhodli ve prospěch kuronského prince, Jakuba Kettlera.

Svatba se konala 9. října 1645. Poté se novomanželé odstěhovali do Goldingenu a později do Mitau. Jako věno získala několik domů, jež spravovala velmi moudře a prakticky. Nechala udělat zahrady a rozvíjela mlékárnu. Také byla známá jako spravedlivá a milá paní svých rolníků. Když v roce 1657 Švédové vtrhli do Kuronska, podařilo se Luise Šarlotě získat od švédského generála De Lagardiho slib, že ušetří její panství a rolníky. V roce 1658 byla spolu se svým manželem vévodou Jakubem a jejich rodinou držena Švédy jako vězeň v Rize a později v Ivangorodu. Propuštěni byli až v roce 1660, ale všechna jejich půda byla těžce zpustošena.

Luise Šarlotě je přičítáno, že měla za vlády svého manžela velký politický vliv; spolupracovala se svým bratrem v zájmech Braniborska, ale také přispěla k velikosti Kuronska. Jednání mezi Braniborskem, Ruskem, Švédskem a Polskem se konala v Mitau během de facto její vlády.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Margravine Louise Charlotte of Brandenburg na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Luisa Šarlota Braniborská na Wikimedia Commons