Ludvík z Blois

Ludvík se narodil jako mladší[1] syn hraběte Theobalda z Blois a Adély, dcery krále Ludvíka VII. Hrabě Theobald zemřel ve Svaté zemi roku 1191 při obléhání Akkonu a Ludvík se stal hrabětem.

Roku 1198 vyhlásil papež Inocenc III. další kruciátu proti muslimům. Zpočátku se k papežské výzvě nikdo nehlásil. Francouzská šlechta až v listopadu 1199 při turnaji na hradě v Écry-sur-Aisne, který patřil hraběti Theobaldovi ze Champagne[2] přijala znamení kříže a mladíka stanovila vůdcem výpravy. Mezi křižáky se zde přihlásili i Ludvík z Blois a Balduin Flanderský.

Křižácká flotila

Hrabě Theobald krátce nato zemřel a novým vůdcem kruciáty byl zvolen lombardský markýz Bonifác z Montferratu.[3] Přepravu do Svaté země přislíbili Benátčané a pomalu se scházející křižáci ztráceli bojové nadšení na plážích benátského ostrůvku San Niccolo di Lido. Čekáním na spolubojovníky se zvyšovaly i dluhy u Benátčanů, kterých využil starý a snad téměř slepý[4] dóže Enrico Dandolo a přesvědčil je, že jim počká se splácením dluhů, pokud pomohou benátské signorii s dobytím dalmatského města Zadar.[5] Po úspěšném dobývání se ve městě usídlili a tam je také nalezl Alexios, syn svrženého oslepeného byzantského císaře Izáka Angela, který je společně s posly svého švagra Filipa Švábského přišel požádat o pomoc. Část křižáků s lukrativním návrhem souhlasila a část chtěla pokračovat do Svaté země.

Císař Alexios III. podcenil přípravu, což se mu stalo osudným. Křižáci zničili byzantské loďstvo a zaútočili na městské hradby. Císař s částí své rodiny raději uprchl a křižáci nechali korunovat prince Alexia spolucísařem a požadovali platbu za své služby. Alexios IV. se snažil vyhovět, ale požadavky západních spojenců se stále stupňovaly. Napětí v lednu 1204 vyvrcholilo rozhořčením obyvatel města, kteří požadovali svržení císaře. Alexios byl nucen požádat o pomoc křižácké vojsko, čímž se zcela zdiskreditoval a poté byl při palácovém převratu zbaven postavení a společně s otcem znovu uvězněn.[7] Císařem se stal Alexios V. Dukas a křižáci marně doufali, že i s ním bude možné vyjednávat. Byzantinci však odmítli platit finanční závazky předchozího císaře a Alexios V. začal okamžitě organizovat obranu města, neboť bylo jasné, že dojde k útoku.[8]

Dobývání Konstantinopole

13. dubna 1204 vstoupili křižáci do konstantinopolských ulic a rychle se získali nadvládu nad městem. Poté se celé tři dny věnovali drancování, vyloupili paláce a měšťanské domy, vyrabovali kláštery a kostely. Zničili velkou část uměleckých děl zachovaných ještě z antiky a Benátčané si odváželi plné koráby.[9]

Při drancování Konstantinopole se hrabě Ludvík zmocnil hlavy sv. Anny a poslal ji své ženě, která relikvii věnovala místní katedrále v Chartres. Podle kronikářů křížové výpravy benátský dóže chtěl dosadit Ludvíka na trůn latinského císaře, k čemuž nakonec nedošlo a na trůn volbou usedl Balduin Flanderský. Hrabě z Blois zemřel roku 1205 v bitvě u Adrianopole.[11]

Z prostředků, které byly získány při pravidelném vystavování ostatku sv. Anny, byla vyčleněna částka sto solidů pro slavnostnější oslavu výročního dne skonu hraběte Ludvíka z Blois.[13]