Geoffroy z Villehardouinu

Geoffroy z Villehardouinu (francouzsky Geoffroi de Villehardouin, 1150-64 - 1212?) byl rytíř a historik, který se účastnil a zaznamenal Čtvrtou křížovou výpravu. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších historiků své doby; nejznámější je jeho dílo Histoire de la Conquête de Constantinople (Dějiny dobytí Konstantinopole). Jeho celý titul byl: Geoffrey de Villerhardouin, maršálek Champagne a Románie[p 1])

Geoffroy z Villehardouinu
Narození1148
Aube
Úmrtí1213 (ve věku 64–65 let)
Povoláníspisovatel a kronikář
DětiErard I de Villehardouin, Sire de Lezinnes[1]
RodičeVilain de Villehardouin, Sire de Villehardouin[1] a Dameron[1]
PříbuzníGuillaume I de Villehardouin[1] (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Narodil se kolem roku 1155 jako nejstarší syn Damerony, druhé manželky Villaina z Arzillières/Villehardouinu. Byl dvakrát ženat - poprvé s Berengarií z Villemaur a podruhé s Chanou z Lézines. Z prvého svazku měl nejméně dvě dcery, z druhého manželství pocházeli dva synové a další dcera. V roce 1185 byl jmenován maršálkem champagneského hrabství.[4]

Účast na křížových výpravách

Společně s hrabětem Jindřichem II. ze Champagne se zúčastnil třetí křížové výpravy, kolem roku 1194 již však byl zpět v rodném kraji. O pět let později se během rytířského klání pořádaného hrabětem Theobaldem III. ze Champagne připojil k další kruciátě. Theobald jej jmenoval jedním z velvyslanců do Benátek, aby zajistil lodě pro přepravu. Také pomohl ke zvolení Bonifáce z Montferratu jako nového velitele výpravy poté, co hrabě Theobald zemřel.

Je pravděpodobné, že podporoval odklon křižáků napřed k Zadaru a poté i ke Konstantinopoli. Když byl v Konstantinopoli, sloužil také jako vyslanec u Izáka II. Angela a byl jedním z těch, kteří požadovali, aby Izák učinil Alexia IV. spolucísařem. Po dobytí Byzantské říše roku 1204 byl jmenován maršálkem Latinského císařství; sloužil jako vojenský velitel a vedl útěk z bitvy u Adrianopole v roce 1205 poté, co byl císař Balduin zajat oddíly Druhé bulharské říše. Odměnou za jeho služby mu Bonifác z Montferratu daroval město Messinopolis v Thrákii.

Roku 1207 začal psát kroniku o křížové výpravě O dobytí Konstantinopole. Byla spíše napsána francouzsky než latinsky, což z ní činí nejranější francouzskou prózu. Geoffreyho přínos je na stejné úrovni jako Roberta z Clari, francouzského rytíře z nižší vrstvy, Nikety Choniata, vysoce postaveného byzantského úředníka a historika, který stejné události popsal ze svého pohledu, a Gunthera z Pairis, cisterciáckého mnicha, který převyprávěl příběh svého opata Martina, jenž putoval s křižáky.

Villehardouinův stejnojmenný synovec se v roce 1209 stal achajským knížetem v Morei (Morea - středověké jméno pro Peloponnéský poloostrov). Villerhardouin sám zemřel krátce poté; existují informace o památnících, vztyčovaných jeho dětmi na otcovu počest roku 1218, lze tedy předpokládat, že zemřel před rokem 1219.

Poznámky
  1. Tímto názvem se označovalo Latinské císařství, křižácký stát vzniklý na troskách Byzance po roce 1204.[2][3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Geoffrey of Villehardouin na anglické Wikipedii.

  1. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. WOLFF, Robert Lee: Romania: The Latin Empire of Constantinople; in: Speculum, roč. 23, č. 1 (leden 1948), str. 1-34
  3. SETON, Kenneth Meyer: The Papacy and the Levant, 1204-1571; I. díl — The thirteenth and fourteenth centuries, American Philosophical Society, 1976, str. 41
  4. EVERGATES, Theodore: The aristocracy in the county of Champagne, 1100-1300, University of Pennsylvania Press, 2007, ISBN 978-0-8122-4019-1, str. 245-6

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.