Ernest Denis

Busta a pamětní deska Ernesta Denise na Malostranském náměstí v Praze

Profesor Ernest Denis

Ernest Denis se narodil v Nîmes (departement Gard), ve staré protestantské rodině. V roce 1870, během svých studií historie v Paříži se účastnil aktivně obrany obleženého města během prusko-francouzské války, která byla ukončena drtivou porážkou Francie u Sedanu. Tehdy se ve Francii stal velmi slavným manifest českých poslanců říšské rady z 8. prosince téhož roku, kterým protestovali „ve jménu humanity proti násilí, konaném na Francii, heroickém národu, který má právo na svou hrdost“ a žádali císaře Františka Josefa I., aby se zasadil u svých spojenců o ukončení teroru na Prusy obsazeném území. Toto v té době zcela výjimečné gesto, učiněné navíc představiteli národa, který sám postrádal svobodu, na Denise velmi zapůsobilo a bylo nejspíše i prvním impulsem pro jeho další profesionální zaměření.

V roce 1872 Denis, coby čerstvý profesor historie, uskutečnil svoji první návštěvu Čech, kde strávil plné dva roky. Na základě své práce o Janu Husovi, sepsané v té době, získává posléze titul doktora věd. Během svého pobytu intenzivně studuje český jazyk, který se mu stává klíčem k ostatním slovanským jazykům. Po svém návratu do Francie se věnuje výuce historie a v listopadu 1878 je jmenován vysokoškolským učitelem na fakultě v Bordeaux, kde se postupně specializuje na slovanská historická témata a získává velké množství žáků. Na konci roku 1881 opouští Bordeaux a přechází do Grenoblu. Stává se čelním reprezentantem slavistiky a snaží se prostřednictvím váhy své osobnosti ovlivňovat osobnosti francouzské politiky, zdůrazňuje zahraničně-politickou orientaci na podporu zájmů slovanských národů, a to především těch, které v té době nedisponují samostatností. V letech 1885–1898 také uskutečňuje mnoho cest do Čech, na Moravu, do Polska, Ruska a Německa.

V roce 1896 získává místo vedoucího katedry soudobé historie na pařížské Sorbonně. Stává se významnou osobností stojící v centru literárního a vědeckého prostředí tehdejší Francie s výrazným politickým vlivem. Ve své práci se zaměřuje především na českou historii a národnostní a politické problémy našeho národa. Zakládá a rediguje v té době slavnou revue „La nation tchèque“.

Byl přesvědčeným republikánem, vizionářem nevyhnutelnosti národního probuzení ve Střední Evropě a neúnavným propagátorem veškerého slovanského odporu, kde přisuzoval zásadní úlohu Čechům, kteří mu byli kulturou i jazykem nejbližší.

V rozmezí od 1. do 6. července 1915 uskutečnil celou řadu vystoupení k 500. výročí Husova upálení; již 1. 7. zveřejnil v „La nation tchèque“ rozsáhlou úvahu o našem kostnickém mistru, 4. července se podílel na Masarykově přednášce v Curychu a 6. července s ním přednášel v Reformačním sále v Ženevě. [1]

Rok 1918 potvrdil jeho historickou vizi a korunoval jeho úsilí, vedené dlouho společně s pozdějšími čelními představiteli novodobého českého státu Tomášem G. Masarykem a Edvardem Benešem. Výsledky jeho úsilí se projevují i v navázání velmi přátelských vztahů mezi Československem a Francií, spojených kromě jiného i významnou francouzskou pomocí při budování armády nového státu. Jeho zásluhou vzniká na Sorboně katedra slavistiky, historie slovanských národů a „Historie československého státu“. Katedra posléze získává název „Katedra Ernesta Denise“. Prof. Denis zakládá též „Nadaci Československé republiky“ (Fondation de la République Tchécoslovaque). Kromě toho zakládá na jeho popud francouzská vláda „Národní školu východních jazyků“ (l'École Nationale des langues orientales) s katedrou jazyka českého.

V roce 1920 navštívil Československo, kde se mu po právu dostalo triumfálního uvítání. Plánoval i další návrat, ten mu však překazila zákeřná nemoc, jež ukončila jeho život 4. ledna 1921.

Památky

Denisův pomník v rodném městě Nîmes

• Ernest Denis je zakladatelem Francouzského institutu v Praze, který je dodnes spojován s jeho jménem.
• Železniční nádraží Praha–Těšnov bylo v roce 1919 pojmenováno Denisovo nádraží.
• Denisovy sady v Brně byly přejmenovány roku 1919; dosavadní městský park Františkov byl prvním veřejným parkem na Moravě. Od roku 1958 jsou sady prohlášeny za kulturní památku.
• Pomník Ernesta Denise v Praze, dílo sochaře Karla Dvořáka, byl odhalen 27. října 1928 na dolním Malostranském náměstí v Praze. V noci z 20. na 21. dubna 1940 jej němečtí okupanti odstranili a zničili. V Muzeu hl. m. Prahy se dochoval jeho model. Při oslavách 80. výročí Denisova úmrtí se uvažovalo o jeho znovupostavení, obrovské měřítko pomníku a umělecká kvalita díla nebyly shledány vyhovujícími.
• Busta a pamětní deska Ernesta Denise, jejímiž autory jsou akademický sochař Petr Roztočil a Ing. arch. Mikoláš Vavřín, byla v Praze odhalena 31. října 2003 u původního místa pomníku, na fasádě domu „Bílý Orel“ na Malostranském náměstí č. 27 .
• Denisovo nábřeží v Plzni se nachází u řeky Radbuzy.
• Denisova ulice je v Jičíně, Jindřichově Hradci, Klatovech, Olomouci, Přerově, Teplicích a v Žatci.
• Denisova cesta je turistická cesta vedoucí z Jičína do Prachovských skal
• Pomník Ernesta Denise v rodném městě Nîmes má reliéf dívčích postav Francie (vlevo ve frygické čapce revolucionářů) a Slovanky (s lipovou ratolestí v ruce)
• mramorovou pamětní desku Ernesta Denise vytvořil v Paříži sochař Jaroslav Hruška[2]