Ludmila Engquistová

Ludmila Engquistová (rozená Ludmila Viktorovna Leonovová, později Ludmila Narožilenková, rusky Людмила Викторовна Нарожиленко-Леонова; * 21. dubna 1964, Tambovská oblast) je bývalá sovětská atletka ruské národnosti, sprinterka, jejíž specializací byly krátké překážkové běhy. Od roku 1996 reprezentovala Švédsko.

Přehled medailí
Jako reprezentantka Švédska
Atletika na LOH
zlato	LOH 1996	100 m překážek
Mistrovství světa v atletice
zlato	MS 1997	100 m překážek
bronz	MS 1999	100 m překážek
Jako reprezentantka SSSR
Mistrovství světa v atletice
zlato	MS 1991	100 m překážek
Halové MS v atletice
stříbro	HMS 1989	60 m překážek
zlato	HMS 1991	60 m překážek
Halové ME v atletice
stříbro	HME 1989	60 m překážek
zlato	HME 1990	60 m překážek
Jako reprezentantka SNS
Halové ME v atletice
zlato	HME 1992	60 m překážek

4. února 1990 v Čeljabinsku překonala časem 7,69 s halový světový rekord v běhu na 60 metrů překážek, když původní rekord Bulharky Jordanky Donkovové z roku 1987 vylepšila o pět setin sekundy.[1] Engqvistové výkon z prvního místa dlouhodobých tabulek vymazala až po 18 letech Švédka Susanna Kallurová, která 10. února 2008 v německém Karlsruhe zaběhla trať v čase 7,68 s.[2]

V únoru roku 1993 měla pozitivní dopingový nález na anabolické steroidy a byla vyloučena z halového MS v Torontu. Následně dostala čtyřletý zákaz činnosti.[3] V prosinci roku 1995 ji byl trest zrušen.[4] Nedovolené prostředky ji do jídla dával její bývalý manžel.[5]

V roce 1996 se stala v Atlantě olympijskou vítězkou v běhu na 100 metrů překážek. Ve finále trať zaběhla v čase 12,58 s. O jednu setinu pomalejší byla Slovinska Brigita Bukovecová. Reprezentovala také na olympiádě v Soulu v roce 1988 a na letních hrách 1992 v Barceloně. V roce 1997 se stala v Athénách podruhé v kariéře mistryní světa, první titul získala již v roce 1991 na světovém šampionátu v Tokiu.