Luděk Kapitola

Absolvoval gymnázium, v letech 1943-45 byl totálně nasazen u pobočky Daimler-Benz v Nové Pace. Po válce vystudoval Právnickou fakultu UK.[3]

Po únorovém převratu v roce 1948 patřil mezi hlavní postavy prokomunistické frakce tehdejší národně socialistické strany, kteří ve straně převzali moc a proměnili ji na Československou stranu socialistickou coby loajální součást komunistického režimu. Vedl tehdy kulturně-propagační odbor strany. V rámci ČSS pak výrazněji mocensky postoupil na konci 50. let, kdy došlo na nátlak KSČ k čistkám ve vedení podniku Melantrich a deníku Svobodné slovo. Z funkce šéfredaktora Svobodného slova byl tehdy odvolán Ladislav Technik a jeho post zaujal Luděk Kapitola. Na této pozici setrval až do pražského jara v roce 1968, kdy v rámci reformního hnutí v březnu 1968 z postu šéfredaktora odstoupil.[4] Za normalizace jeho politická kariéra pokračovala. K roku 1981 se profesně uvádí jako tajemník Ústředního výboru Čs. strany socialistické.[5] V červenci 1968 byl přijat v rámci demokratizace jako první nekomunista od února 1948 do československého diplomatického sboru. V roce 1969 byl jmenován velvyslancem v Argentině, kde působil do roku 1975. Po návratu do Prahy byl jmenován zástupcem ředitele Československého ústavu zahraničního a opět se také angažoval v domácí politice.[3]

Dlouhodobě zasedal v zákonodárných sborech. Ve volbách roku 1976 byl zvolen do České národní rady.[6] Ve volbách roku 1981 zasedl do Sněmovny lidu (volební obvod č. 5 - Praha 4-jihovýchod). Mandát získal i ve volbách roku 1986 (obvod Praha-4-severovýchod). Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1990. Netýkal se ho proces kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[7][8][9]

Státní bezpečnost evidovala Luďka Kapitolu (nar. 12. 4. 1922) jako tajného spolupracovníka (krycí jméno LUDĚK).[10]