Lubomír Volný

Vystudoval obory tělesná a technická výchova na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity.[2] K říjnu 2017 žil v Ostravě.[3]

Působil jako jednatel a společník firmy Color Inovations (od roku 2015), v září 2019 zanikla jeho funkce jednatele a v lednu 2020 byla funkce jednatele i společníka vymazána.[4] Od prosince 2016 do listopadu 2017 byl členem dozorčí rady akciové společnosti Sanatorium Jablunkov (členství ukončil po získání poslaneckého mandátu).[5]

V letech 2012 a 2013 zakoupil dva domy ve vyloučené lokalitě Zadní Přívoz v ostravské čtvrti Přívoz.[6] Byty v těchto zchátralých domech pronajímal převážně sociálně slabým romským rodinám za vyšší než běžný nájem. Takovéto jednání bývá označováno jako obchod s chudobou.[7][8] Ještě před krajskými volbami zveřejnil 6. října 2016 na svém facebookovém profilu vysvětlení situace s pronájmem bytů ve svých domech ve vyloučené oblasti Ostravy.[9] Díky nízkým nájmům pokračovalo přirozené sestěhovávání Romů do této oblasti. Po rozchodu s přítelkyní se odstěhoval a začal pronajímat celý dům. Kvůli rozporu ohledně nájemních smluv byl nucen narychlo zajistit některým nájemníkům další byty, což ho vedlo ke koupi dalšího domu na stejné ulici.

Byl členem hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) a předsedou jeho krajské organizace. V prosinci 2016 vystoupil proti možnému stěhování uprchlíků do bytů v havířovské městské části Šumbark.[10][11]

V krajských volbách v roce 2016 byl zvolen jako člen SPD na kandidátce subjektu „Koalice Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD) a Strana Práv Občanů“ zastupitelem Moravskoslezského kraje.[12][13][14] Působil jako člen Výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost a člen Výboru pro tělovýchovu a sport.[15]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 byl lídrem hnutí SPD v Moravskoslezském kraji[16] a z této pozice byl zvolen poslancem.[17]

Ve své místní organizaci SPD čelil Volný opakovaně od kolegů nařčením z nedemokratičnosti, čistek ve straně, likvidování názorových oponentů a dosazování rodinných příslušníků a loajálních podřízených na klíčové stranické posty. Po neúspěšné snaze spolustraníků uspořádat v místní organizaci referendum a po neúspěšné žádosti o vyřešení sporu směřované k místopředsedovi SPD Radimu Fialovi a předsedovi hnutí Tomio Okamurovi opustila část členů moravskoslezskou SPD.[18]

V únoru 2019 se rozhodl kandidovat proti Tomio Okamurovi na předsedu SPD a strana následně zrušila svou moravskoslezskou buňku, takže přestal být krajským předsedou.[19][20] V březnu 2019 Lubomír Volný oznámil, že vystupuje z hnutí SPD a zakládá vlastní hnutí Jednotní – alternativa pro patrioty (JAP). Spolu s ním odešli také Marian Bojko a Ivana Nevludová.[21][22] Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 kandidoval jako člen hnutí JAP na 6. místě kandidátky hnutí Alternativa pro Českou republiku 2017 (APAČI 2017).[23] Zvolen však nebyl, neboť uskupení získalo pouze 0,49 % hlasů[24] a sám Volný 999 preferenčních hlasů.[25]

V krajských volbách v roce 2020 obhajoval jako člen hnutí Jednotní post zastupitele Moravskoslezského kraje, ale tentokrát neuspěl.[26] V únoru 2021 začal působit v politickém seskupení VOLNÝ blok.[27] Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 byl lídrem strany Volný blok v Moravskoslezském kraji,[28] která ve volbách získala pouze 1,33 % hlasů a do Sněmovny se tak vůbec nedostala.[29]

V lednu 2022 upozornil server iROZHLAS.cz na skutečnost, že 19. října 2021 (tedy 10 dní po volbách, v nichž neuspěl) nastoupil na nemocenskou vypočítanou z poslaneckého platu. Přesto však objížděl Česko a účastnil se demonstrací proti povinnému očkování.[30] Nemocenskou nakonec 7. ledna 2022 ukončil.[31]

V dubnu 2018 se na zasedání výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny vyjádřil negativně vůči studijním pobytům v rámci programu Erasmus+. Mladí lidé, kteří odjíždějí studovat do západní Evropy, podle Volného získávají zkreslené informace o tamním životě a přijímají pak Evropskou unii nekriticky. Studijní pobyty označil za „zlatou klec“ a studenty na ně jezdící za „kampusové povaleče“.[54]

V souvislosti s pandemií covidu-19 na sebe upozornil, když v Poslanecké sněmovně opakovaně odmítl nosit roušku jako součást protiepidemických opatření.[55][39] Ve svých dalších vyjádřeních přirovnal potenciální znevýhodňování osob neočkovaných proti covidu-19 ke stigmatizaci Židů žlutou hvězdou za časů nacismu, omezení vstupu neočkovaných do prostředků hromadné dopravy v Austrálii pak nazval „korporátním fašismem“.[56] Volný se také zařadil mezi zastánce léčby covidu-19 ivermektinem.[57][58]