Louis Napoléon Bonaparte
Ludvík Napoleon Bonaparte, francouzsky Louis Napoléon Bonaparte, italsky Luigi Girolamo Vittorio Napoleone Bonaparte, 23. ledna 1914, Brusel – 3. května 1997, Genolier, Švýcarsko) byl od roku 1926 do své smrti v roce 1997 hlavou rodiny Bonapartů a do roku 1950 byl pretendentem francouzského trůnu jako „Napoleon VI.“
Ludvík Napoleon Bonaparte | |
---|---|
Narození | 23. ledna 1914 Brusel |
Úmrtí | 3. května 1997 (ve věku 83 let) Genolier |
Povolání | voják |
Ocenění | komandér Řádu čestné legie Válečný kříž 1939–1945 medaile Za odboj |
Nábož. vyznání | křesťanství |
Choť | Alix de Foresta (od 1949) |
Děti | Karel Napoleon Bonaparte Kateřina Alžběta Marie Bonapartová Laura Klementina Bonapartová Jeroným Napoleon Bonaparte |
Rodiče | Viktor Napoleon Bonaparte a Klementina Belgická |
Rod | Bonapartové |
Příbuzní | Marie Klotylda Bonapartová (sourozenec) Karolína Marie Konstancie Napoleonová[1], Jan Kryštof Napoleon[1] a Princess Sophie Napoléon[1] (vnoučata) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Narodil se v Bruselu jako syn knížete Napoleona Viktora Bonaparta (1862–1926) a belgické princezny Klementiny. Jeho plné jméno bylo císařská výsost Ludvík Jeroným Emanuel Leopold Maria, kníže Napoleon, princ francouzský, vévoda z Monfortu (franc. Louis Jérôme Victor Emmanuel Léopold Marie, Prince Napoléon, Prince français, Duc de Monfort, Altesse Impériale). Jeho dědem ze otcovy strany byl Jeroným Bonaparte, král vestfálský, bratra císaře Napoleona I. V roce 1926, ve věku dvanácti let, byl prohlášen za hlavu rodu Bonaparte, a tedy za následníka francouzského trůnu.
Protože rodina Bonapartových žila v době Francouzské republiky od roku 1886 v exilu, vyrůstal ve švýcarském rodinném sídle u Ženevského jezera a v matčině rodné Belgii. Po studiích v Lovani a Lausanne vstoupil Ludvík Napoleon v roce 1939 do francouzské cizinecké legie. V roce 1940 se stal členem francouzského odboje. V roce 1942 byl zatčen gestapem poblíž španělských hranic, ale na žádost italské královské rodiny byl brzy propuštěn. Poté se opět zapojil do odboje, kde se podílel na organizaci odporu v armádě (Organisation de Résistence dans l'Armée). Za to jej později generál de Gaulle jmenoval rytířem čestné legie a oficiálně mu bylo umožněno zůstat ve Francii od roku 1950 poté, co se vzdal svého nároku na trůn.
Poté žil v Paříži, ale stále vlastnil rodinnou Villu La Bergerie de Prangins ve švýcarském Prangins-Promenthoux, kterou ve vyhnanství po roce 1870 vybudoval jeho děd Napoleon Josef Bonaparte (zvaný Plon-Plon).
V roce 1949 se Ludvík Napoleon se oženil s hraběnkou Alix de Foresta. Měli čtyři děti, dvojčata Karla Napoleona a Kateřinu (* 1950), Lauru (* 1952) a Jeronýma (* 1957). Po Ludvíkově smrti jej jako nejstarší syn ve funkci hlavy rodiny Bonaparte nahradil Karel Napoleon Bonaparte.
Ocenění
- Komandér Řádu čestné legie
- Croix de guerre (Válečný kříž)
- Medaile de la Resistance
- Médaille commemorative de la Seconde Guerre mondiale (Pamětní medaile druhé světové války)
Literatura
- Munzingerův archiev. International Biographical Archive, 01/1981, 22. prosince 1980
- Douglas Johnson: Obituary: Prince Napoleon v Independent z 9. května 1997
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík Napoleon Bonaparte na Wikimedia Commons
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis Napoléon (1914–1997) na německé Wikipedii.
- Darryl Roger Lundy: The Peerage.