Louis Juchault de Lamoricière


Louis Juchault de Lamoricière, celým jménem Christophe-Léon-Louis Juchault de Lamoricière (5. února 1806 St. Philbert de Grand-Lieu u Nantes; 11. září 1865 Prouzel) byl francouzský generál a politik.

Louis Juchault de Lamoricière
litografický portrét z tisku
Narození5. února 1806
Nantes
Francie Francie
Úmrtí11. září 1865 (ve věku 59 let)
Praha
Francie Francie
Místo pohřbeníchapelle Lamoricière de Saint-Philbert-de-Grand-Lieu
VzděláníPolytechnický institut
Vojenská škola v Metz
Alma materÉcole polytechnique
Škola dělostřelecké a ženijní přípravy
Povolánígenerál, guvernér, diplomat
Oceněnívelkodůstojník Řádu čestné legie
Nejvyšší řád Kristův
velkokříž Řádu Pia IX.
ChoťAmelie Gaillard d'Auberville (od 1847)
DětiJeanne Marie Juchault de la Moriciere
Henriette Juchault de La Moricière
Isabelle Juchault de La Moricière
Henri Michel Léon Juchault de La Moricière
RodQ18745173
FunkceGovernor of Algeria (1845–1847)
poslanec francouzského Národního shromáždění (1846–1851)
ministr války Francie (červen 1848 – prosinec 1848)
ambassador of France to Russia (1849)
viceprezident (National Legislative Assembly of the French Second Republic)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a kariéra
Portrét od Horace Verneta
Kenotaf v Katedrále v Nantes

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Juchaultů se sídly na panství v Nantes. V roce 1826 absolvoval Polytechnickou školu a roku 1828 vstoupil do vojenské školy pro dělostřelce v Metz. V roce 1830 byl jmenován hejtmanem jednotky zuavů a byli vysláni do Alžírska. Tam se Lamoricière zasloužil o dobytí a francouzskou kolonizaci země. Roku 1837 byl povýšen na plukovníka, roku 1840 byl jmenován generálem a guvernérem Oranu. Roku 1843 byl povýšen do hodnosti generálporučíka a dále maršála. Patřil k nejlepším velitelům francouzské armády Thomase Roberta Bugeauda.

Za druhé Francouzské republiky, od 28. června do 20. prosince 1848, byl ministrem války. Jako francouzský diplomat roku 1848 vyjednával s Ruskem. V letech 1846-1851 zastával post poslance francouzského Národního shromáždění a vystupoval jako velký odpůrce politiky Napoleona III.. Po převratu 2. prosince 1851 byl nucen odejít do exilu. Směl se vrátit roku 1857. V roce 1860 se stal velitelem pluků papežského vojska. V Itálii jim velel při tažení na obranu papežského státu Pia IX. proti armádě Viktora Emanuela Sardinského. V bitvě u Castelfidarda byl čtyřnásobným počtem vojáků Piemontského království poražen.

Poslední léta života strávil osaměle ve Francii. Zemřel v Prouzel v roce 1865. Byl pohřben v katedrále v Nantes.

Louis de Lamoricière v umění
  • desítky portrétů, grafických i obrazů
  • monumentální mramorový kenotaf se třemi sochami podle návrhu Paula Duboise
  • Český sochař Josef Kamil Alois Böhm vytvořil mramorovou generálovu bustu v Římě roku 1861. Byla vystavena na Světové výstavě v Londýně roku 1862[1], nyní je nezvěstná.

Odkazy

Reference
  1. deník Bohemia č. 27, 1862, s. 259

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.