Josef Kamil Alois Böhm

Kamil Böhm se narodil na panství Rohanů v Pátku u Nymburka jako syn knížecího lesníka Václava Böhma a jeho manželky Aloisie. Vyučil se v kamenické dílně Josefa Maxe v Praze, u něhož následně studoval v sochařském ateliéru na Akademii výtvarných umění v Praze a v letech 1850–1853 pokračoval také na Akademii ve Vídni. Tam pracoval v ateliéru Hanse Gassnera, švagra malíře Josefa Führicha.

V roce 1854 si zřídil vlastní dílnu v Praze, k zakázkám mu pomohla smrt jeho učitele Josefa Maxe v roce 1855. Jako stipendista Klárovy nadace absolvoval v letech 1859-1861 studijní pobyt v Římě, při němž začal užívat italskou verzi svého jména Camillo. V Římě u něj vypukla silikóza, typická choroba zaprášených plic tehdejších kamenosochařů, pro kterou se musel vrátit domů a počátkem následujícího roku zemřel.

Sv. Václav, Karlův most

Böhm byl portrétním sochařem a kamenosochařem figuralistou. Je také autorem či spoluautorem pomníků. Nejdříve spolupracoval s dílnou Josefa Maxe při zhotovení Krannerovy kašny.[4] Jeho dalším dílem je socha sv. Václava na Karlově mostě v Praze, ke které vytvořil kresebný návrh Josef Führich, ale také je příbuzná Maxovu sousoší sv. Václava, Norberta a Zikmunda z Karlova mostu. Podle dobového odsudku Vojtěcha Volavky "socha představuje ve své mátožnosti a tvrdé neživé formě nejhlubší bod, ke kterému plastická výzdoba kamenného mostu ve svém celku poklesla".[5] Ve své době socha byla ceněna a její model kopírován. Volavka neznal většinu Böhmovy tvorby, zejména tři desítky jeho portrétních bust.