Adrian Dietrich Lothar von Trotha

Adrian Dietrich Lothar von Trotha přišel do Afriky v roce 1894 s pověřením potlačit jakoukoliv hrozbu. Byl jmenován velitelem koloniálních vojsk v Německé východní Africe – dnešní Tanzanie, Rwanda, Burundi. Velmi rychle upevnil své postavení svými tvrdými prostředky, které používal na potlačení nepokojů, které hrozili koloniím ze strany afrických kmenů.

Kratší dobu poté sloužil v Číně, kde potlačil protizápadní boxerské povstání roku 1900. Povstání vedla tajná společnost Spravedlivé a harmonické pěsti. Z toho je odvozen název boxeři. Svým stoupencům tvrdili, že je vycvičí v bojových umění a nakonec se stanou nezranitelní i ve střetu s kulkami. Činnost boxeři zahájili v Šan-tungu, kde si získaly stoupence z venkovské chudiny. Šířili propagandu vedenou vůči katolickým misionářům a západním přistěhovalcům. To vedlo k potyčkám s danými skupinami obyvatel.

Císařovna Cch‘-si se domnívala, že jí boxeři pomohou se udržet u moci a tak je podporovala. Roku 1900 se povstalcům podařilo oblehnout velvyslanectví západních států v Pekingu. S obležením pomáhala i císařská armáda. Současně bylo vypleněno i město. Trvalo několik měsíců, než se Lotharovi podařilo povstání potlačit.

V květnu 1904 byl Trotha jmenován vrchním velitelem Německé Jihozápadní Afriky. Oblast trpěla kvůli povstání kmene Herero. Trotha do kolonie přišel s armádou 10 000 mužů. Problém se rozhodl řešit zahnáním Hererů na jediné místo, které následně ze tří stran obklíčil a nechal jim jako jediné místo, kam mohli ustoupit Kalaharskou poušť. Již v srpnu 1904 se Trotha hodlal s Herery nadobro vypořádat. S dvěma tisíci muži zaútočil na obklíčené Herery, čítající 50 000 a z toho 6 000 válečníků. Hererové neoplývali moderními zbraněmi a tak je Lothar von Trotha v bitvě u Waterbergu zmasakroval.[1] Ti, jež bitvu přežili, uprchli do pouště. Trotha nařídil otrávit veškeré vodní zdroje v Kalahari. Dále nařídil postavit okolo Kalahari ploty. Vojáci byli umístěni v okolí a postříleli každého, kdo se pokusit z pasti utéci.

Podle použité literatury - Netvoři: Příběhy nejďábelštějších žen a můžu historie[2], vydal k příležitosti této akce Vyhlazovací rozkaz:

Všichni Hererové musí opustit zemi. Pokud odmítnou, přinutím jek tomu… Každý Herero, dopadený na německém území, bude zastřelen… Neberte žádné zajatce. Tak zní mé rozhodnutí o hererském národě.[2]

Rozkaz nebyl naplněn do písmene. Někteří byli posláni do pracovních táborů a otroctví. Avšak nakonec zemřeli vyčerpáním, hladem a nemocemi. Mnoho žen se stalo oběťmi znásilnění a vražd. Další lidé byli využiti jako „pokusné myši“ pro genetika Eugena Fischera, jež se snažil dokázat inferioritu Afričanů. Z původních 80 000 obyvatel kmene Herero přežilo zhruba na 15 000.

V dubnu 1905 povstali Namové. Lothar von Trotha opět využil své osvědčené metody a vydal veřejný výnos, opět podle literatury - Netvoři: Příběhy nejďábelštějších žen a můžu historie[2]:

Nama, který se nepodrobí a bude spatřen v německé oblasti, bude zastřelen, to platí, dokud nebudou všichni zlikvidování. Ti, kdo se na počátku povstání dopustili vraždy bělochů nebo nařídili bělochy zavraždit, propadli podle zákona hrdlem. Pokud jde o těch pár, kteří nebyli poraženi, povede se jim stejně jako Hererům, kteří ve své zaslepenosti také věřili, že mohou vést úspěšnou válku proti německému císaři a velikému německému národu. A táži se vás: Kde jsou ti Hererové dnes?[2]

Po vydání ediktu bylo povražděno na 10 000 Namů. 9 000 jich bylo umístěno v koncentračních táborech.[3]

Roku 1905 byla činnost Lothara von Trothy zveřejněna v Německu. Strhla se vlna rozhořčení, avšak císař Trothu nepotrestal, pouze jej odvolal zpět do Evropy. Lothar von Trotha sloužil v první světové válce jako jeden z nejvyšších důstojníků a nakonec zemřel přirozenou smrtí roku 1920.[4]

Trotha vytvořil „vzorec“, který poté zúročili nacisté během holokaustu.[5] Německá vláda se v roce 2004 omluvila lidu Namibie a oficiálně přiznala historickou i morální vinu, spolu se zodpovědností za skutky, které spáchal.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Adrian Dietrich Lothar von Trotha na Wikimedia Commons

1. Montefiore, Simon Sebag: Netvoři: příběhy nejďábelštějších žen a můžu historie. první. vyd. Praha: Fortuna Libri, 2009. 320 s. ISBN 978-80-7321-468-5 S. 192, 193
2. Kamissek, Christoph: „Ich Kenne Genug Stämme in Afrika“: Lothar Von Trotha – Eine Imperiale Biographie Im Offizierkorps Des Deutschen Kaiserreiches. Geschichte Und Gesellschaft 40, no. 1 (2014): 67-93. Zdroj: http://www.jstor.org/stable/24368735.
3. Anderson, Rachel: Redressing Colonial Genocide under International Law: The Hereros' Cause of Action against Germany. California Law Review 93, no. 4 (2005): 1155-189. Zdroj: http://www.jstor.org/stable/3481468.
4. Gerwarth, Robert, and Stephan Malinowski: Der Holocaust Als "kolonialer Genozid"? Europäische Kolonialgewalt Und Nationalsozialistischer Vernichtungskrieg (The Holocaust as a "Colonial Genocide"? European Colonial Violence and the Nazi War of Extermination). Geschichte Und Gesellschaft 33, no. 3 (2007): 439-66. Zdroj: http://www.jstor.org/stable/40186288.
5. Chapman, Michael: Making a Literature: The Case of Namibia. English in Africa 22, no. 2 (1995): 19-28. Zdroj: http://www.jstor.org/stable/40238808.
6. Dedering, Tilman: War and Mobility in the Borderlands of South Western Africa in the Early Twentieth Century. The International Journal of African Historical Studies 39, no. 2 (2006): 275-94. Zdroj: http://www.jstor.org/stable/40033861.
7. Steinmetz, George: The Colonial State as a Social Field: Ethnographic Capital and Native Policy in the German Overseas Empire before 1914. American Sociological Review 73, no. 4 (2008): 589-612. Zdroj: http://www.jstor.org/stable/25472546.