Lisovaný čaj

Lisovaný čaj (v tradiční čínštině: 緊壓茶; ve zjednodušené čínštině: 紧压茶) nebo také čajové cihly (tradičně: 茶磚; zjednodušeně: 茶砖) jsou bloky celých nebo jemně mletých čajových lístků, které jsou pěchovány do forem a lisovány do různých tvarů. Tento způsob byl nejběžnějším způsobem produkce a uchovávání čaje ve staré Číně před dynastií Ming. I když v současnosti už tento způsob čajové produkce není tak obvyklý, některé čaje, jako například pu-erh, jsou stále běžně k dostání v podobě cihel, disků a mnoha dalších tvarech. Čajové cihly je možné použít pro přípravu nápoje, nebo mohly být pojídány jako zdroj potravy a také byly v minulosti používány jako platidlo.[1]

Lisovaný „tuo“ Xiaguan Te Ji pu-erh. Na povrchu mohou být spatřeny otisky plátna, vzniklé jako vedlejší efekt při lisování.

Výroba

Ve starověké Číně byl lisovaný čaj obvykle vyráběn z důkladně vysušených a jemně mletých čajových lístků, které byly lisovány do různých cihel a dalších tvarů. Občas byly také pro lisování používány i jen částečně sušené listy nebo i celé listy. Do některých lisovaných čajů se jako pojivo přidávala mouka, krev nebo mrva, aby se čaj lépe udržel svůj tvar a byl odolnější proti poškození, když se využíval jako platidlo. Čerstvě vylisovaný čaj se nechával tvrdnout, vysušit a vyzrát, než byl prodán nebo směněn. Lisovaný čaj byl jako oblíbené výměnné platidlo používán až do 19. století v Asii, neboť byl kompaktnější než volně sypaný listový čaj a také byl méně náchylný k poškození během přepravy karavanami po starověkých čajových stezkách.

V současnosti se stále vyrábí lisované čaje pro přípravu nápojů, jako jsou čaje pu-erh, ale také jako suvenýry nebo kuriozity. Proto se dnes většina lisovaných čajů vyrábí z celých lístků. Lisovaný čaj má svoje tradiční tvary, z nichž se i dnes většina stále ještě vyrábí. Hřibovitá hrudka 100 g (standardní velikost) se zjednodušeně nazývá tuóchá (沱茶), což se překládá různými způsoby, někdy jako „ptačí hnízdo“ nebo jako „čajová miska“. Malý klobouček čaje s jamkou, který stačí právě na přípravu jednoho šálku se nazývá xiǎo tuóchá (小沱茶; kde první slovo znamená „malý“), váží obvykle 3–5 g. Větší kus kolem 375 g ve tvaru disku s jamkou se nazývá bǐngchá (饼茶, doslova "čajová sušenka" nebo "čajový koláček"). A ještě větší plochý hranatý blok čaje se nazývá fángchá (方茶, doslova "hranatý čaj").

Pro výrobu lisovaného čaje (lhostejno, zda z práškového čaje nebo celých listů) se čaj nejprve napařuje, pak se umístí do lisu a lisuje do pevného tvaru. Formy použité v lisech mohou v čaji zanechat specifický otisk, někdy dokonce v uměleckém stylu, někdy jen jednoduché vzory plátna, do kterého byl napěchován. Vylisovaný čaj se pak ponechává na suchém místě, dokud se jeho vlhkost nesníží na požadovanou úroveň.

Použití lisovaného čaje
Cihla z Hunanu mǐ zhūan chá (米磚茶), vyrobená z práškového černého čaje

Pro svou pevnost a houževnatost se lisovaný čaj tradičně před použitím drtil na jemný prášek. Odkaz tohoto způsobu je dodnes patrný u soudobých japonských práškových čajů, podobně jako lidé Hakka pijí drcené čajové lístky v nápoji zvaném lei cha (擂茶).

Nápoje

Ve starověké Číně se nápoj z lisovaného čaje připravoval ve třech krocích:

  1. Opékání: Kus čaje se odlomil z cihly a byl obvykle nejprve opékán nad ohněm. To se pravděpodobně dělalo kvůli dezinfekci čaje a zničení plísní nebo hmyzu. K znečištění čaje obvykle docházelo při skladování v otevřených skladištích nebo v zakrytých nádobách ve sklepích. Opékání také dalo čaji typickou příjemnou vůni.
  2. Drcení: Opečený kus cihly se drtil na jemný prášek.
  3. Šlehání: Rozdrcený čaj se smíchal s horkou vodou a před podáváním se napěnil metličkou. Barva a vzhled práškového čaje se posuzovaly a vychutnávaly během nasakování směsi vodou.

V současné době se z cihly pu-erhu odlamují kousky a louhují přímo v šálku. Příprava lisovaného čaje opékáním, drcením a šleháním dnes už není běžná.

Jídlo

Lisovaný čaj se dodnes používá jako druh potravy v části Střední Asie a v Tibetu. V Tibetu se úlomky čaje oškrábané z cihly vaří přes noc ve vodě, někdy osolené. Výsledný koncentrovaný čajový odvar se poté míchá s jačím máslem a praženými kroupami z ječmene. Směs se promíchá a podává se v podobě řídké kaše. Pokud se přidá více čaje, nazývá se čajové máslo neboli po cha.

Stejná směs s menším podílem čaje se nazývá tsampa. Jednotlivé kousky směsi se hnětou do malých misek, vytvarují do kuliček a jedí. V některých městech japonské prefektury Fukui připravují jídlo podobné tsampě, kdy se koncentrovaný čaj míchá s obilnou moukou. V tomto případě čaj může ale nemusí být lisovaný.

V některých částech Mongolska a Střední Asie se směs práškového lisovaného čaje, obilná mouka a horká voda přímo konzumují. Pojídání čaje se doporučuje jako zdroj vlákniny, které se může nedostávat během některých diet.

Lisovaný čaj jako platidlo

Kvůli vysoké ceně čaje v mnoha částech Asie se lisovaný čaj používal jako platidlo v Číně, Tibetu, Mongolsku a Střední Asii. Tento způsob je velmi podobný používání kusů soli jako platidla v částech Afriky. Lisovaný čaj byl pro mongolské nomády a na Sibiři platidlem preferovaným před kovovými mincemi. Čajem bylo možné nejen platit nebo ho jíst při nedostatku potravy, ale také se vařil pro své údajné blahodárné léčebné účinky proti kašli a prochladnutí. Až do druhé světové války se lisovaný čaj stále používal na Sibiři jako jedlé platidlo.

Zdravotní účinky

Lisovaný čaj často obsahuje vysoké hodnoty sloučenin fluoru, protože je běžně připravován ze starých čajových lístků a větviček, ve kterých se fluor kumuluje. To vedlo v oblastech s vysokou spotřebou lisovaného čaje, jako je Tibet, k výskytu fluorózy (formy fluoridové otravy, která napadá kosti a zuby).[2][3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tea brick na anglické Wikipedii.

  1. http://www.tenren.com/teahistory.html
  2. Archivovaná kopie. www.tzuchi.org [online]. [cit. 2007-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-13. Archivováno 13. 3. 2007 na Wayback Machine
  3. Archivovaná kopie. www.ehponline.org [online]. [cit. 2007-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27. Archivováno 27. 9. 2007 na Wayback Machine

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.