Lionel z Antverp

Narodil se jako druhý syn anglického krále Eduarda III. a Filipy, dcery henegavského hraběte Viléma. Své přízvisko získal díky místu narození, kterým se staly belgické Antverpy. Roku 1342 jej otec zasnoubil s Alžbětou, jedinou dcerou a dědičkou zavražděného ulsterského hraběte Viléma. Svatba se konala o deset let později,[pozn. 1] ale již předtím se roku 1347 Lionel ujal snoubenčina irského panství a byl jmenován hrabětem z Ulsteru. Během otcovy nepřítomnosti v letech 1345 a 1346[2] byl jeho zástupcem a strážcem království. Roku 1355 se zúčastnil vojenské výpravy do Francie, ale veškerou svou energii věnoval snaze o získání Irska. Roku 1361 byl jmenován irským guvernérem a o rok později byl pro něj králem vytvořen nový titul vévoda z Clarence. Eduard III. vyvíjel také marnou snahu o získání skotské koruny, jenž měla ozdobit Lionelovy skráně.[3]

Roku 1366 již ovdovělý Lionel po přijetí statutů z Kilkenny znechucen opustil Irsko a po dvou letech plných vyjednávání o výši věna, se vydal do Itálie, kde se měl oženit s Violantou, dcerou Galeazza Viscontiho, vládce Milána. Svatba se konala na jaře 1368 v Miláně a Lionel sňatkem získal obrovské věno, které mělo za úkol nahradit nedostatek nevěstiny urozené krve. O několik měsíců po jedné z opulentních hostin náhle onemocněl a zemřel.[3][pozn. 2] Tělo zesnulého bylo nejprve pohřbeno v Pavii a později bylo převezeno do Anglie, kde bylo uloženo k poslednímu odpočinku v Suffolku v augustiniánském klášteře Clare po boku první choti Alžběty.[2]